Následující výběr událostí právě uplynulého roku 2023 i jejich interpretace je nutně subjektivní. Doplnění a upřesnění jsou vítána v komentářích pod tímto článkem.
Loňský výběr obsahoval několik odstavců o nerespektování zásad náboženské svobody (a často také právních norem, které je vyžadují); stav se oproti loňské situaci bohužel příliš nezměnil. V Náboženském infoservisu jsme se loni věnovali alespoň několika z takových případů v Rusku, na Ukrajině a v Indii. Bohužel jen okrajově jsme se loni dotkli například náboženského násilí v Nigérii nebo útlaku muslimských Ujgurů v Číně.
Nejen politickou, ale i náboženskou událostí roku je válka většinově židovského Izraele proti islámské organizaci Hamás, která vypukla po teroristickém útoku Hamásu na izraelské cíle 7. října. Válka těžce doléhá na Palestince žijící v pásmu Gazy, a také proto podnítila novou vlnu antisemitismu na mnoha místech světa. Klidnější, ale neméně důležitý je v oblasti náboženství ve světě také vývoj v katolické církvi: papež František posílil svoje směřování církve jmenováním dalších kardinálů, takže v kardinálském sboru nyní už převažují ti, které jmenoval právě on. Na začátku druhého desetiletí svého pontifikátu pokračoval v radikálních, pro některé katolíky až příliš radikálních reformách. Týkají se synodality církve, jejího vztahu k LGBTQ lidem i hospodaření Vatikánu. V poslední věci padl nevídaný rozsudek: italský kardinál Giovanni Angelo Becciu byl vatikánským trestním soudem odsouzen za zpronevěru k trestu vězení.
Tento případ nás může přivést k významným náboženským postavám, které v loňském roce zemřely. Mezi ně se totiž bezpochyby počítá australský kardinál George Pell (1941–2023), prefekt vatikánské Rady pro ekonomické záležitosti, jejž na základě jeho konsolidace vatikánských financí označil papež František za génia. Zemřel také americký rabín Harold Kushner (1935–2023), autor světově známé knihy Když se zlé věci stávají dobrým lidem z roku 1981. Jen u nás se dočkala pěti vydání. Pokud zůstaneme ještě ve Spojených státech, musíme připomenout smrt jiného úspěšného spisovatele, tentokrát křesťanského: evangelikálního pastora Timothyho (Tima) Kellera (1950–2023). Americký konzervativní evangelikalismus mnoho let reprezentoval velmi vlivný mediální magnát Pat Robertson (1930–2023). Američanka Tina Turnerová (1939–2023) byla vlivná ve prospěch jiného náboženského směru – japonského nového náboženského hnutí Sóka Gakkai. V loňském roce zemřel i mezinárodní prezident tohoto laického buddhistického hnutí Daisaku Ikeda (1928–2023). Irská zpěvačka Sinéad O’Connorová (1966–2023) sice nepropagovala žádné náboženství, ale známou (a svým způsobem vlivnou) se stala její cesta od katolicismu (roku 1992 roztrhla v televizní show fotografii papeže Jana Pavla II. na protest proti zneužívání dětí v církvi) k islámu. Konvertovala roku 2018 a nadále vystupovala pod jménem Šuhadáʼ Sadaqát.
V časopise Dingir a ve službě Náboženský infoservis se tradičně věnujeme vznikajícím a menšinovým náboženským skupinám. Ve světě se mediálně nejatraktivnější patrně stala keňská Mezinárodní misie Dobré zprávy (Good News International Ministries), a to kvůli smrti hladem, k níž došlo u stovek lidí v důsledku jejich křesťanského přesvědčení, zprostředkovaného nyní již zatčeným pastorem Paulem Nthenge Mackenziem. Velkou pozornost také získalo zadržení Gregoriana Bivolarua, rumunského mistra jógy a tantry, který je v konfliktu s úřady prakticky po celý svůj život v dospělosti; v posledních letech ale byl vyšetřován nejen rumunskými úřady, ale k mezinárodnímu zatykači na něj se připojily i úřady evropských zemí s pevnější tradicí nezávislého soudnictví. Podobný šok, který prožila česká společnost kvůli hromadné vraždě studentů a pedagogů na pražské Filozofické fakultě UK, prožili v loňském roce i svědkové Jehovovi v Hamburku i v indické Kérale.
U nás je rok 2023 tak trochu rokem návratu do 90. let minulého století, kdy byla nová náboženská hnutí pro média velmi atraktivní. Novináři tehdy stejně jako loni někdy udělali výbornou investigativní práci (loni například při vypátrání zakladatele hnutí AllatRa na Slovensku), bohužel je ale tato investigace prodchnuta apriorním podezřením z mravně pochybných, či dokonce kriminálních činů, a nutně tak přináší řadu spekulací a soustředí zájem na bizarní a okrajové jevy. Výjimkou v tomto směru byla novinářská práce zpravodajství iRozhlas, která se dlouhodobě, pečlivě a odpovědně věnovala tzv. kutnohorské kauze – vyšetřování dvou úmrtí, sebevraždy a poškození zdraví ve společenství kolem léčitele Richarda Šiffera. Postupně odhalované dění v tomto společenství můžeme označit za nejdůležitější událost loňského roku u nás v oblasti nových náboženských hnutí.
Do oblasti mediálního zájmu se loni opět dostala církev Šinčchondži hlavně kvůli neprůhlednému vnitřnímu fungování. V souvislosti se zatčením Gregoriana Bivolarua se i v českých médiích objevila závažná podezření z kriminálních činů jeho stoupenců, které měly nastat v důsledku činnosti mezinárodního Hnutí pro duchovní integraci do Absolutna (MISA), resp. nověji v organizaci ATMAN, i její české dceřiné organizace Rezonance. U hnutí Dvanáct kmenů byla a jistě ještě bude diskutována možná budoucí kolize výchovných metod s tou částí chystané novely občanského zákona, která rodičům uloží povinnost pečovat o vývoj dítěte „bez tělesného trestání, duševního strádání a jiných ponižujících opatření“. Problém s úřady kvůli chování k dětem má i dánské společenství Dům otce, které – asi právě kvůli dosavadní benevolenci českých úřadů k fyzickým trestům dětí – našlo útočiště na území Česka. Lze předpokládat, že v budoucnosti ještě uslyšíme o náboženských stoupencích konspiračního narativu tzv. suverénních občanů, kteří u nás tvoří řadu společenství, například Dieržaví východočeské, Společenství Prohlášených Živých Člověků nebo společenství okolo Aurorana. Skutečně turbulentní (a velmi znepokojivý) je vývoj v hnutí AllatRa poté, co se jeho existence v Rusku i na Ukrajině stala ilegální a samo hnutí se z různých příčin značně zradikalizovalo. Zcela nevyzpytatelný (a tedy i znepokojivý) se zdá být směr vývoje okrajové, ale mediálně také sledované komunity kolem Lukáše Stančíka.
Na druhou stranu – některé „otevřené“ záležitosti týkající se minoritních náboženství se uzavřely: z filipínské detence byli do Česka deportováni odsouzení tvůrci náboženské školy Poetrie Jaroslav Dobeš (Guru Jára) a Barbora Plášková (Šrí Barbora Durga) a soud je s přihlédnutím k délce detence propustil na svobodu. U blízkých sousedů skončilo 17 let trvající úsilí Církve křesťanská společenství Slovenska o registraci neúspěšně. A skončila také pražská kuriozita: dlouho kritizovaný pomník náboženskému vůdci Šrí Činmojovi, věnovaný Museu Kampa roku 2009, byl z veřejného prostoru odstraněn.
Loňský rok se stal posledním v životě dvou českých problematických náboženských osobností: zakladatelky komunity Most ke svobodě (později Kosmický zen-buddhismus) Ladislavy Jurové (1949–2023) a katolického kněze Vladimíra Mikulici (1957–2023), strhujícího organizátora radikálních církevních společenství.
O téměř všech jmenovaných osobnostech, společenstvích a událostech referoval (někdy i vícekrát) Náboženský infoservis nebo tištěný časopis Dingir.
Náhledová fotografie ženy, která na kyjevském hřbitově hledá hrob manžela, zabitého u Bachmutu: Vadim Ghirda, AP.
Související články:
