Ladislava Kujalová, později Jurová (1949–2023), značně kontroverzní postava české náboženské scény, zemřela v sobotu 11. března. Její věk 74 let není v současné době nijak vysoký, a tak není zřejmé, zda určila svého nástupce ve vedení komunity, která v posledních letech vystupuje pod názvem Kosmický zen-buddhismus. Je možné předpokládat, že malého společenství se ujme její dcera Sanči (*1988, její občanská jména jsou jiná), byť ne vždy v komunitě žila trvale.
Velmi problematické se společenství Ladislavy Kujalové, zvané Matka Lá nebo Buddha Shiva Yaktshi, od příklonu komunity k buddhismu stalo kvůli násilí. Bylo na dětech i dospělých pácháno v takové míře, že vůdkyně byla policejně vyšetřována kvůli podezření z trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném domě či bytě. Policii se ovšem roku 2014 podařilo prokázat trestné činy v letech 2004–2006, protože bývalí členové komunity byli schopni vypovídat o svých zkušenostech teprve po mnoha letech. Státní zástupce obžalobu odmítl, protože pětiletá promlčecí lhůta, platná podle tehdejšího zákona, v té době již uplynula. Jak jsme psali v Dingiru již na konci 90. let, Ladislava Kujalová-Jurová aranžovala členům komunity sňatky, rozvody a vlastně celý život. Vystavovala je ponižování a udělovala jim tvrdé náboženské i fyzické tresty.
Jak zjistil Pelhřimovský deník, Ladislava emigrovala ze socialistického Československa roku 1972, v západním Německu se vdala za českého emigranta a mladí manželé Kujalovi přesídlili do Brazílie. Po rozvodu roku 1982 se prohloubil její náboženský život (jejím slovem: „spiritizovala se“): rozvíjela své schopnosti komunikovat s „vyššími bytostmi“. Roku 1988 se stala duchovní učitelkou v novém náboženském hnutí Most ke svobodě. Toto hnutí založila roku 1951 Američanka Geraldine Innocentová (1915–1961) na půdorysu nauk Teosofické společnosti o „nanebevzatých mistrech“ a možnostech komunikace s nimi. Dnes se hnutí nazývá „Most k duchovní svobodě“.
Roku 1990 se Ladislava Kujalová vrátila se dvěma dcerami do Československa a jóginům v Brně a v Třebíči nabídla vzdělávání v duchu hnutí Nového věku (New Age). Obsahovalo také nauku o blízkém „vibračním zlomu“ planety Země, tedy o konci toho světa, jaký nyní známe. Do její tzv. Skupiny docházelo dvakrát týdně 100 – 150 lidí. Po jedné z meditací oznámila, že byla z duchovního světa vyzvána k tomu, aby ona a případní zájemci vytvořili komunitu v bývalé hájovně u obce Kuroslepy na Třebíčsku. Hájovna do té doby sloužila jako rekreační objekt jedné rodiny jejích posluchačů. Její výzva oslovila asi 25–30 lidí. Z hájovny se roku 1992 stal „klášter“, Ladislava Kujalová vystupovala jako matka představená nebo matka Lá a obyvatelé (včetně dětí) přijali nová jména a kolektivní způsob života v podřízenosti své vůdkyni a bez osobního vlastnictví. Počet obyvatel komunity postupně klesal až k dnešnímu počtu asi deseti lidí včetně jednoho nezletilého dítěte.
Komunita přečkala několik otřesů (největší z nich byl již roku 1994, kdy odešla nebo byla vyloučena asi třetina jejích členů), absenci matky představené, která roku 2000 odcestovala se svými nejbližšími do Brazílie a zůstala tam čtyři roky, a několikerý posun důrazu ve své nauce (od učení o nanebevzatých mistrech přes usměrňování kosmické energie reiki až naposled k osobité podobě buddhismu). Postupně také vymizelo původně naléhavé očekávání konce světa. Vždy ale zůstával velmi náročný život jak dětí, tak dospělých, nezpochybnitelná autorita kosmické maminky, Matky Lá, nezvyklá výchova dětí, z nichž několik až do dospělosti nevědělo, že Ladislava Kujalová, v komunitě provdána Jurová, není jejich biologická matka, a také násilí (páchané dokonce i na příkaz daný prostřednictvím internetové komunikace, když vůdkyně Jurová pobývala v Brazílii). Postupně se také změnil způsob obživy od spotřebovávání úspor přes práci s elektronickými daty až k zahradnictví, které komunitu proslavilo v širokém okolí.
Jaká změna komunitu čeká teď po odchodu její zakladatelky a vůdkyně, není samozřejmě možné říci. Ale podle vyjádření lidí, kteří byli v kontaktu se členy komunity, se v posledních letech život v bývalé hájovně přece jen pomalu uvolňoval a ztrácel náročné tempo. Je možné, že tento trend bude pokračovat – už jenom kvůli věku jádra společenství, které zestárlo stejně jako jeho zakladatelka.
Náhledová fotografie zobrazuje věž, která je dominantou komplexu budov bývalé hájovny. Tvar věže i její materiál připomíná blízkou zříceniny hradu Kraví hora. – Všechny fotografie ze srpna 2012: autor.
Psali jsme v Dingiru:
Ludmila Grombiříková, Most ke svobodě. Rozhovor s Ing. Magdou Hauserovou, Dingir 1 (2), 1998, s. 18–21.
Související články:
