Ve středu 15. listopadu zemřel Daisaku Ikeda (1928–2023), prezident laického buddhistického hnutí Sóka Gakkai (Společnosti pro nastolení hodnot). Jeho smrt připomíná, jak odlišnou roli může mít náboženství v Japonsku, v podobně hospodářsky vyspělé a sekularizované zemi. Základní informace o mezinárodním náboženském hnutí Sóka Gakkai jsme uvedli v souvislosti se smrtí jeho známé stoupenkyně, zpěvačky Tiny Turnerové (1939–2023) a upozornili jsme i na to, že hnutí je přítomno i v Česku; o smrti svého čestného prezidenta ale česká pobočka ve své internetové prezentaci zatím neinformuje.
V prohlášení Mezinárodního hnutí Sóka Gakkai je Ikeda vykreslen především jako mírotvorce (stal se nositelem mírových ocenění a přítelem státníků[1]) a průkopník rozšíření organizace do celého světa. Misijní úspěch je nesporný; kontroverzní nátlakovou metodou získalo toto nové náboženské hnutí snad až téměř 10 % obyvatel Japonska (12 milionů) a další milion v jiných zemích. Úspěch zaznamenalo i ve Spojených státech: roku 1998 tam mělo mít asi 300 tisíc následovníků[2] (mezi nimi i výše zmíněnou Tinu Turnerovou), kteří vytvářeli rasově podivuhodně pestré společenství.[3] Novější literatura[4] ovšem upozorňuje spíše na pokles příznivců v USA a stagnaci v dalších zemích světa. – Každopádně Daisaku Ikeda, který konvertoval roku 1947 a roku 1960 byl ustanoven třetím prezidentem organizace (ve svých pouhých dvaatřiceti letech), znamenal pro hnutí velký úspěch. Právě pro jeho úspěch na něj plánoval atentát Šókó Asahara (1955–2018), zakladatel hnutí Óm šinrikjó a inspirátor vražd, teroristických útoků a atentátů, jichž se členové hnutí dopustili. Ikeda měl být v prosinci roku 1993 cílem jednoho z nich.[5]
Chvála ale není to jediné, co ve vzpomínkách na Ikedu zaznívá. Půl století života byl kritizován za to, že prostřednictvím strany Kómeitó, kterou roku 1964 založil a která se několikrát podílela na koaliční vládě, skrytě ovlivňuje japonskou politiku, a narušuje tak zásadu oddělení státu od náboženství. Byl považován za velmi mocného a hlavně velmi tajemného hráče japonského veřejného dění, a to navzdory tomu, že výkonným prezidentem Mezinárodního hnutí Sóka Gakkai byl jen do roku 1979. Po tomto roce byl čestným prezidentem, ale zůstal nadále mocným mužem, jemuž je vyčítáno i vzrůstající napětí s mateřskou mnišskou Ničirenovou školou buddhismu. To přerostlo roku 1991 vyloučením hlavních představitelů hnutí Sóka Gakkai z Ničirenovy Nové školy lotosu. Definitivní rozchod Ničirenovy školy ze 13. století a nového náboženského hnutí Sóka Gakkai provázely roku 1999 dokonce výtržnosti a ničení majetku. Také nesporné Ikedovo úsilí o mír je podle kritických hlasů silně nábožensky zabarveno: mír je v představách stoupenců Sóka Gakkai nevyhnutelně spojen s rozšířením Ničirenova učení do celého světa a s blahodárnou recitací Lotosové sútry.[6]
Poznámky:
[1] Např. i slovensky vyšla kniha: GORBAČEV, Michail Sergejevič – IKEDA, Daisaku, Morálne úvahy o 20. storočí: Gorbačov a Ikeda o buddhizme a komunizme, Bratislava: Balneotherma 2009.
[2] MELTON, J. Gordon, Encyclopedia of American Religions, sixth edition, Detroit – London: Gale 1999, s. 967.
[3] CHAPPELL, David W., Racial Diversity in the Soka Gakkai, in: QUEEN, Christopher S. (ed.), Engaged Buddhism in the World, Boston: Wisdom Publications 2000, s. 184–217.
[4] SHIMAZONO, Susumu, Soka Gakkai (Value-Creation), in: CLARKE, Peter B., Encyclopedia of New Religious Movements, Lopndon – New York: Routledge 2008, s. 539.
[5] LIFTON, Robert Jay, Destroying the World to Save It, New York: Henry Holt and Company 2000, s. 149.
[6] STONE, Jacqueline, Japanese Lotus Millennialism. From Militant Nationalism to Contemporary Peace Movements, in: WESSINGER, Catherine (ed.), Millennialism, Persecution, and Violence. Historical Cases, Syracuse: Syracuse University Press 2000, s. 277.
Náhledová fotografie Daisakua Ikedy: News on Japan.
Související články:
