V sobotu 4. listopadu mě autobus ze Vsetína dovezl beskydskou krajinou až do Halenkova. Uprostřed obce a naproti kostelu je dům s nápisem „Na palubě“. Uvnitř na mě čeká slávka, marcela, pepa a peter, později se k nám připojí ještě alex. (Jak mi už před časem napsala marcela, jméno živého člověka se píše s malým počátečním písmenem. Mám tendenci přidávat k jejich jménům „pan“ nebo „paní“, ale peter mi vysvětluje, že tato slova patří k právní fikci a nejsou vhodná, pokud hovoříme o živých člověcích.)
Sedíme v útulně zařízeném prostoru, který je podobný domácky zařízené kavárně. K větší místnosti přiléhá ještě menší, v níž je obchůdek s džemy, čaji, svíčkami apod. Občanský klub „Na palubě“ je základním projektem „mezinárodního mírového hnutí Jarilo“. Jak sděluje pepík, občanský klub existuje už devět let, z toho čtyři roky je na tomto místě. Záměrem bylo posílit sousedské vztahy, ale místní obyvatelé do klubu moc nechodí a spíš se zastaví někdo, kdo projíždí kolem a kdo sdílí podobné názory a postoje jako členové klubu. Občanský klub nedělá žádnou propagaci ani misii; lidé, kteří ho tvoří, jsou přesvědčeni, že každý člověk má vědomí na určité úrovni, a že tedy nemá smysl někoho přesvědčovat; spíš je třeba počkat, až do potřebné úrovně vědomí doroste.
To, co moje hostitele spojuje, je účast ve Společenství Prohlášených Živých Člověků ze Slovenska, Čech a Moravy. Členové tohoto společenství se cítí být suverénními člověky, nad nimiž stát nemá žádnou legitimní moc. Stát je podle jejich přesvědčení jenom korporace (protože má identifikační číslo a je registrován jako firma), maskovaná demokraticky zvolenou vládou. Jeho občané se stali občany nedobrovolně a někteří z nich – poté, co byli s tímto novým pohledem seznámeni – nejsou již ochotni uznávat nad sebou suverenitu „veřejnoprávní korporace jménem Česká republika“. Ale chápou, že pro většinu občanů je vhodné, aby nad sebou cítili zákon; jinak by vznikl chaos a anarchie. Živí člověkové proto zpochybňují legitimitu státních institucí a odmítají také umělou, nepřirozenou identitu občana jako „právní fikci“ a s ní i identifikační průkazy. Prohlašují se naopak živými člověky, tedy suverénními bytostmi, nezávislými na státu. Status živého člověka vyzdvihuje jejich osobní odpovědnost, svědomí a přirozené právo. Zakotvení tohoto svého statutu nacházejí jako subjekty mezinárodního práva v kategorii sui generis.
Živý člověk slávka, která si bere slovo po pepíkovi, je také duchovním člověkem, ale na první poslech trochu jinak než pepík. Zatímco pepík hodně hovořil o energii v duchovním slova smyslu nebo o vnímání či naciťování, slávka je spíše inspirována starým slovanským náboženstvím nebo – jak říká – starou slovanskou vírou (nebo též „svetoponímaním“, jak vysvětluje peter). Výraz „náboženství“ totiž ona ani ostatní nepovažují pro sebe za adekvátní. Mluví o tom, že každý má vlastní duchovní cestu a každý prochází duchovním rozvojem – a nepovažují za žádný problém, že duchovní cesta každého z nich je v detailech trochu jiná. Slovo „náboženství“ má pro ně naopak výrazně negativní konotace: vždyť je to podle nich církev a v jejím rámci maltézský řád, kdo disponuje největší mocí zotročující člověka. Církev také zneužívá Židy, kteří mají přirozený talent k obchodování, aby řídili jednotlivé korporace. Svatý stolec, který stojí na vrcholu mocenské pyramidy, je možná také někým řízen.
Ti, kdo taková přesvědčení nesdílejí, by je pravděpodobně nazvali „konspiračními teoriemi“ nebo „konspiračními narativy“. Společenství Prohlášených Živých Člověků není jedinou skupinou v Česku a na Slovensku, které je vlastní přesvědčení o státu jako o korporaci. Tak uvažují i lidé, tvořící Dieržaví východočeské, Svobodné seskupení Djeržava československaja, společenství Legitimních věřitelů České republiky nebo stoupenci Aurorana. Z veřejně dostupných informací vyplývá, že základy tohoto přesvědčení promysleli už roku 2012 američtí právníci Caleb P. Skinner, Heather A. Tucci-Jarrafová und Hollis R. Hillner. Ti následně založili Veřejný fond jediného lidstva (One Peopleʼs Public Trust, OPPT). Pod zkratku OPPT se později začaly zahrnovat i značně různorodé skupiny, které tato americká iniciativa inspirovala. Společenství Prohlášených Živých Člověků trvá na tom, že každé z těchto společenství jde svou vlastní cestou a že by neměla být házena do jednoho pytle. Jejich společenství se od těchto skupin zásadně odlišuje tím, že „jde cestou Svědomí“, tedy že jeho základním východiskem je žít podle svědomí. K tomu nepotřebují stát.
Ke konspiračním narativům by byl většinovou společností a většinovými médii zařazen také názor slávky, že historie je přepsaná a že k dějepisu, který se vyučuje ve školách, bylo přidáno tisíc let. Také mainstreamová archeologie prý toto historické zkreslení podporuje. Živý člověk peter k tomu ještě připojuje, že v samotném slově „história“ zaznívá slovo „Tóra“ (z anglického „His tory“), které označuje část židovské kanonické literatury. Také ostatní se shodují na tom, že ve školách jsou děti programovány, a to například výukou o záporných číslech, když přirozeně je jasné, že žádný počet nemůže být záporný. Živý člověk slávka je proto pro domácí vzdělávání – na rozdíl od marcely, která o své představě školy nenalezla s úřady společnou řeč. I v tomto rozdílu mezi slávkou a marcelou jsou vidět individuální cesty a – jak to samy řekly – různé duchovní úrovně.
Dvě děti živého člověka marcely jsou také prohlášenými živými člověky. Úřady je ale marcele letos odebraly kvůli ohrožování jejich výchovy; jedním z důvodů bylo to, že je marcela vzdělávala doma, ve škole Orlica, kterou založila, ale která nemá úředně přijatelný status. Po pepíkovi a slávce také marcela vypráví svůj životní příběh a představuje mi Společenství Orlica, škola ozdobou života. Osnovy školy, přístupné na internetu, ukazují, že i marcela má svou specifickou duchovní cestu: ve škole se má hovořit také o mimosmyslovém vnímání, auře, čakrách nebo o Lemurii.
V další části rozhovoru se zabýváme například jazykem. Konečně se dozvídám, proč moji hostitelé nepoužívají výraz „lidé“ a hovoří o sobě jako o člověcích. Každé slovo má podle nich totiž určitou energii a slovo „lidé“ je v tomto směru prázdný pojem. Slovu „světonázor“ rozumějí jako něčemu převzatému od někoho, kdo ho vymyslel, a tento „světonázor“ se pak považuje za správný (zfalšovaná historie, Darwinova teorie, která není vědecky prokázána, protože chybí spojovací článek, anebo marxismus-leninismus). Proti názoru staví vlastní vnímání a vyciťování světa – „individuálne svetoponímanie“, jak říká slávka. Slovo „istina“ je pro ně výrazem pro nejvyšší pravdu, k níž se každý blíží jinak a z jiné úrovně. Čin přirozeného práva nazývají „kon“; to, co je za tímto konem, je zákon, který člověka omezuje. To je sice potřebné na určité úrovni, ale oni se řídí hlubším a podstatnějším právem. Živý člověk marcela k tomu poskytuje obraz stromu: živí člověkové jsou s přirozeným právem u jeho kořenů, kmen symbolizuje mezinárodní právo, hlavní větve jsou ústavy, větvičky (bohužel často navíc ještě polámané) jsou jednotlivé zákony. Zdůrazňuje, že živí člověkové nechtějí porušovat zákony (i když právě ona byla kvůli porušení zákona postižena), ale řídí se přirozenými zákony, které mají vyšší právní moc než ty, které vydala ziskuchtivá korporace, maskovaná za demokratický stát.
Živý člověk slávka připojuje: „Pravidlá bytia v tejto reálnosti vzťahujúce sa na fyzickú osobu (fikciu) pojednáva občiansky zákonník. Pravidlá bytia v tejto reálnosti vzťahujúce sa na právnickú osobu (fikciu) pojednáva obchodný zákonník. Pravidlá bytia v tejto reálnosti vzťahujúce sa na živého človeka, ľudskú bytosť pojednáva najvyššia právna norma ius cogens, ktorá je nadriadená Ústavám a zákonom korporácii. Sú to všetky medzinárodné dohovory o ochrane ľudských práv a slobôd, ktoré ratifikovala aj korporácia ČR a SR a ich akceptácia je ustanovená v ich zákonoch – Ústave.“
Během tří hodin rozhovoru jsem si poznámkami popsal několik listů papíru. Celý čas jsem strávil s příjemnými, na první pohled upřímnými a přemýšlivými lidmi, kteří mi byli sympatičtí navzdory tomu, že bych s jejich názory a postoji souhlasil jen málo. Podzimní beskydská krajina vypadala cestou z Halenkova klidně, až idylicky. V autobuse přemýšlím, zda může být klidné i soužití mezi Společenstvím Prohlášených Živých Člověků a úřady státu, jehož legitimitu člověkové popírají.
Všechny fotografie: autor.
Psali jsme v Dingiru:
téma: Konspirační teorie a náboženství, Dingir 19 (2), 2016.
téma: Konspirace a náboženství, Dingir 26 (1), 2023.
bolí mě oči …