Dne 13. dubna 2023 bylo zveřejněno rozhodnutí, kterým senát Nejvyššího správního soudu Slovenské republiky[1] rozhodl o zamítnutí kasační stížnosti, kterou se žalobce domáhal změny rozhodnutí Ministerstva kultury Slovenské republiky v souvislosti s registrací Církve křesťanská společenství Slovenska (Cirkve kresťanské spoločenstvá Slovenska). Nejvyšší správní soud Slovenské republiky tak potvrdil postup a závěry Ministerstva kultury Slovenské republiky, které jako prvoinstanční správní orgán odmítlo tuto církev registrovat. Tato náboženská organizace podle kasačního soudu nesplňuje zákonné pojmové znaky církve a její činnost je v rozporu se zásadami lidskosti a snášenlivosti (sp. zn. 6 Sžk 33/2020).[2]
Pod názvem „Cirkev kresťanské spoločenstvá Slovenska“ se snažily o registraci sbory, které byly spjaty s misijním působením Křesťanského společenství Milost a s jeho vůdčí osobností Jaroslavem Křížem (na náhledové fotografii ze zdroje zde). Jedná se o svazek společenství, která v současnosti představují největší uskupení v rámci slovenského neocharismatického hnutí, která jsou velmi činorodá a vynalézavá na misijním poli a jejichž evangelizační aktivity vzbudily v některých městech Slovenska značnou nelibost obyvatel i místních úřadů.[3]
Tento článek představuje ve třech dílech počátek a vývoj tohoto kontroverzního společenství se zaměřením na 17 let trvající zápas o církevní registraci se slovenskými úřady. První díl se zabývá vznikem a historií této církve.
Klíčovou osobnost pro utváření Křesťanských společenství na Slovensku dlouho představoval dnes již zesnulý[4] pastor Domu víry v Popradu Gabriel Minárik.[5] Jako oddaný katolík navštívil v roce 1988 charismatickou konferenci v Praze, na které kázal neocharismatický učitel Bob Mumford (*1930). Na této konferenci prožil charismatickou zkušenost a po svém návratu začal svědčit o obrácení a o duchovních darech mezi svými souvěrci. I přesto, že jeho katolické okolí reagovalo značně nenávistnými činy,[6] podařilo se G. Minárikovi založit sbor a udržovat kontakty s dalšími charismatickými učiteli, jako byl například Derek Prince (1915–2003) nebo Lester Sumrall (1913–1996).[7] Z této doby pochází také jeho silná zášť vůči „duchu katolicismu“ a prokletím, která tento duch – podle přesvědčení celého hnutí – působí. Díky maďarskému původu Minárikovy manželky Anny se manželé seznámili se situací ve Sboru Víry v Budapešti a začali do slovenštiny překládat[8] články z jejich časopisu Új Exodus[9] a z týdeníku Hetek.[10]
S Jaroslavem Křížem (*1955) se Gabriel Minárik setkal poprvé na biblické škole v Popradu, kterou uspořádal v roce 1992. Na této biblické škole přednášeli Pavel Neustupný, Wolfhard Margies, Hartwig Henkel a také Dan Drápal. Tehdy také byla poprvé slovensky vydaná brožurka od K. E. Hagina Nové narození a Boží lék.[11] Křesťanská společenství na Slovensku se tak postupně otevírala neocharismatickému Hnutí Víry mnohem více než Křesťanská společenství v České republice.
Jaroslav Kříž, druhá klíčová postava slovenského neocharismatismu, pochází z Jihlavy. Velmi nadějný mladý judista se na Slovensko přestěhoval po ukončení střední průmyslové školy, aby se tomuto sportu mohl věnovat na vrcholové úrovni.[12] Po konverzi ke křesťanství v roce 1984 jej čekal rychlý konec slibně se rozvíjející kariéry, výpověď z Dukly i ukončení vysoké školy. Pracoval v kotelně a chodil do církve Bratrské jednoty baptistů v Banské Bystrici. Po společenských změnách spojených se změnou režimu a s rozdělením republiky začal vést vlastní skupinu, která se spolu s ním od Bratrské jednoty baptistů oddělila[13] a postupně se rozrůstala. Tato skupina se svým charakterem podobala již neaktivnímu neocharismatickému společenství Manna, během období určitého hledání a růstu se sloučila s původně neocharismatickým společenstvím Plnosť v Banské Bystrici a začala se prezentovat jako „Kresťanské spoločenstvo Milosť“. V souvislosti s rozdělením republiky bylo iniciativou Gabriela Minárika na Ministerstvu vnitra 22. března 1993 registrováno občanské sdružení „Kresťanské spoločenstvo Slovenska“.[14]
Sbor v Popradu se svými misijními stanicemi zastával v prvním desetiletí od rozdělení republiky vedoucí pozici mezi sbory Křesťanských společenství na Slovensku, nicméně postupem času jej v počtu následovníků i v počtu misijních stanic předehnal jeho spolupracovník, současný senior pastor Křesťanských společenství Jaroslav Kříž.[15] Kříž se postupně stal vůdčí autoritou celého slovenského neocharismatického hnutí.
Ke zprostředkováním kontaktu se Sborem Víry (Hit Gyülekezete) v Budapešti, který dodnes má zásadní vliv na teologii i praxi Křesťanských společenství včetně problematických doktrín Hnutí Víry a Hnutí Prosperity došlo díky pastorovi Zsigmondu Feketemu ze Sboru Víry v Györu, který v rámci misijních aktivit vyučoval skupinu charismatických křesťanů v Dunajské Stredě, kteří občas dojížděli na bohoslužby do Györu. Pavol Minárik, Gabrielův syn, patřil i s manželkou do této skupiny a dohodl vzájemné setkání. Pastor Fekete pozval Gabriela Minárika i s manželkou do sboru v Györu na návštěvu. Následně se zmínil o Minárikových Sándoru Némethovi a ten je pozval na bohoslužby do Budapešti (o Némethovi jsme psali zde). K pravidelným bohoslužbám se tehdy v Budapešti scházelo asi dva tisíce lidí a pastor Minárik mohl krátce k shromáždění promluvit o svojí misijní činnosti na Slovensku. Následně poprosil Sándora, aby vyslal ze Sboru Víry šest „biblických učitelů“ na čtrnáctidenní letní školu v Popradu[16] v roce 1993.[17]
Tato škola měla ohromný vliv na teologickou orientaci Křesťanských společenství na Slovensku a velmi prohloubila vzájemnou spolupráci mezi maďarskými a slovenskými neocharismatickými sbory a pastory. Též se prohloubily vztahy mezi pastory Gabrielem Minárikem a Jaroslavem Křížem a i kontakty mezi sbory, které oba pastoři vedly. Spolupráce se vyznačovala organizováním společných křesťanských konferencí na Slovensku a od roku 1995 i pravidelnými společnými návštěvami bohoslužeb Sboru Víry v Budapešti.
Vliv tohoto sboru také postupně změnil tvář Křesťanských společenství. Sándor Németh se stal vzorem a autoritou, považovanou za apoštola nesoucího mimořádné požehnání od Boha. To mělo být potvrzeno jeho evangelizačním úspěchem.[18] Minárik a Kříž spolu s některými dalšími sbory a pastory KS na Slovensku se shodli na jednotném přístupu k vizi a učení, které Sbor Víry v Budapešti představoval. To se projevilo v přejímání jeho „jasně formulovaného učení“ Hnutí Víry, způsobů evangelizace, způsobu chval a provozu bohoslužeb jako i v dalších oblastech sborového života. Jaroslav Kříž se k tomuto tématu vyjádřil v časopise Logos: „Další věcí, kterou jsme se v Hitu naučili, je rozumět úřadům v církvi tak, jak o nich mluví Bible. Je životně důležité spojit svůj život se služebným darem – člověkem, kterého povolal Bůh.“[19] V pozici učedníka vůči tomuto sboru se Křesťanským společenstvím dařilo budovat členskou základnu a sjednocovat rozptýlené skupiny hnutí. Křesťanské společenství Milost začalo vysílat misionáře do dalších měst Slovenské republiky a rozšířilo svůj vliv i do České republiky (zmínka o tom je ve třetí části tohoto článku).
Již v prvním desetiletí působení Křesťanského společenství Milosť se o tomto společenství objevovaly kontroverzní svědectví a byly prezentovány protichůdné názory na ně. Od roku 2000 se na Centrum prevence v oblasti sekt – Občanské sdružení Integra – obrátilo vícero lidí, kteří hledali pomoc nebo se cítili být tímto hnutím poškozeni.[20] Zvýšené pozornosti ze strany sekulární veřejnosti se mu nicméně začalo dostávat až od roku 2007, kdy hnutí podalo návrh na registraci Církve křesťanské společenství Slovenska. Tím otevřelo novou kapitolu svých dějin, vystavilo se silnější míře kritiky, než na jakou bylo připraveno, a zároveň i požadavkům, kterým nerozumělo nebo které nehodlalo akceptovat. O registraci pojednává další díl článku.
Medailon autorky: Mgr. et Mgr. Tereza Halasová, Ph.D. vystudovala ETF UK, kde v roce 2021 obhájila dizertační práci Dynamika vývoje českého charismatického a neocharismatického hnutí: Religionistická reflexe vztahu etablovaných denominací a obnovných hnutí.
Poznámky:
[1] Senát rozhodl ve složení: předsedkyně senátu: JUDr. Viola Takáčová, PhD.; soudci: JUDr. Michal Matulník, PhD., a JUDr. Martin Tiso (soudce zpravodaj).
[2] Srov. https://www.nssud.sk/sk/verejnost-a-media/aktuality-a-tlacove-spravy/rozhodnutie:-senat-c-6-zamietol-kasacnu-staznost-ktorou-sa-zalobca-domahal-zmeny-rozhodnutia-ministerstva-kultury-slovenskej-republiky-v-suvislosti-s-registraciou-cirkvi.
[3] Např.: Dne 14. 8. 2010 se ve městě Martin konala evangelizace organizovaná Křesťanským společenstvím v Martine, kde na podnět občanů a za přítomnosti primátora Andreja Hrnčiara musela zasahovat městská policie a shromáždění zrušit. Více v ONDRÁŠEK, L. M., Neocharizmatické hnutie na Slovensku, Ústav pre vzťahy štátu a církvi, 2011, str. 247.
[4] Srov.: http://milost.sk/logos/clanok/pastor-gabriel-minarik, též: Logos 10/2013.
[5] Srov.: např.: Život víry 1/1990, str. 2. Též: Pod Tatrami se blýská, rozhovor s vedoucím křesťanského společenství Nový život v Kristu v Poprade Gabrielem Minárikem, Život víry 6/1991, str. 116–117; Ohledně změny názvu: Srov.: ONDRÁŠEK, Neocharizmatické hnutie… str. 21, pozn. 28.
[6] „Gabriel si spomína, ako im okná na dome trikrát porozbíjali. Bolo to po tom, ako prehlásil, že sa nebude modliť k Panne Márii.“ Logos 10/2013, srov.: http://milost.sk/logos/clanok/pastor-gabriel-minarik. Též: Rozhovor s manželmi Minárikovcami, Listy milosti, 11/2004.
[7] Srov.: Branislav Duriš, „Dr. Lester Sumrall (1913–1996) Priekopník misijnej práce“, Logos, 11/2005, str. 7–9.
[8] Anna Mináriková přeložila z maďarštiny do slovenštiny pro KS Milost asi 15 klíčových knih, např.: Derek Prince: Požehnání nebo prokletí; Németh Šándor: Desatero, Nádeje; F. a I. Hammond: Svině v salóně; Rodney M. Howard-Browne: Boží dotyk; Mahesh Chavda: Síla modlitby a půstu, Bdění s Pánem; Dr. Paul Yonggi Cho: Čtvrtá dimenze; dále přeložila články z časopisu Új Exodus a 22 skript pro studenty Szent Pál Akadémia v Budapešti.
[9] Nový Exodus. Tento název poukazuje na některé teologické aspekty Sboru Víry. Podobně jako vyšel Izrael ze zajetí Egypta, tak má Církev vyjít ze zajetí tradičních struktur a denominací.
[10] Maď. „týdny“.
[11] Srov.: http://milost.sk/logos/clanok/pastor-gabriel-minarik, též: Logos 10/2013.
[12] Na mezinárodní scéně úspěšně Československo reprezentoval na olympijských hrách v Moskvě v roce 1980. Do sbírky vojenského sportovního střediska Dukla přispěl v roce 1983 a 1984 dvěma stříbrnými medailemi z ME a několikrát též obdržel titul mistra Československa v judu. Více viz http://www.dukla.sk/kniha_download/51-100.pdf, str. 77. (26. 11. 2013). Viz též ONDRÁŠEK, Neocharizmatické hnutie… str. 48.
[13] Srov. tamtéž, str. 53.
[14] Viz tamtéž, str. 21.
[15] O jeho rozrůstajícím se vlivu svědčil i Logos 6/2008. Článek „Čo nového pod Tatrami“ popisuje, že nový pastor v Popradu, Peter Minárik, už byl ustanoven za asistence senior pastora Jaroslava Kříže. Viz Minárik, P., „Čo nového pod Tatrami?“, Logos 6/2008, str. 29.
[16] Srov.: Letná biblická škola v Poprade, Život víry 10/1993, str. 296.
[17] Srov.: http://milost.sk/logos/clanok/pastor-gabriel-minarik, též: Logos 10/2013.
[18] http://www.milost.sk/logos/clanok/medznik-v-tridsatrocnom-zapase-zboru-viery, (Logos 8/2011).
[19] Viz: „Rozhovor s pastorom Jaroslavom Křížom“ in Logos, 9/2005, str. 14, překlad a důraz aut. Srov. též: ONDRÁŠEK, Neocharizmatické hnutie… str. 54.
[20] http://www.integra.fost.sk/clanky/fifik-sekty.pdf. Srov.: ONDRÁŠEK, Neocharizmatické hnutie… str. 207. Též: ONDRÁŠEK, L. M., ONDRÁŠEK, N. B., Registrácia Cirkvi kresťanské spoločenstvá Slovenska, str. 192–193. In: Smid, Moravcikova, ed.: „Medzinarodne a vnutrostatne pravne aspekty subjektivity osobitnych subjektov medzinarodneho prava a cirkvi a nabozenskych spolocnosti“, Pravnicka fakulta, Trnavska univerzita, 2013.
Psali jsme v Dingiru (vyjmenovány jsou pouze články autorky Terezy Halasové na podobná témata):
Mezi umírněností a radikalitou, Dingir 1/2017, str. 23–25.
Nová apoštolská reformace, Dingir 3/2017, str. 76–79.
Letniční oheň jako kdysi: Africký a asijský neocharismatický pentekostalismus, Dingir 1/2019, str. 17–21.
Fenomén KS Milost, Dingir 3/2021, str. 90–93.
Související články:
