Podobně jako u příležitosti oslav 200. výročí narození Bahá’u’lláha (1817–1892), zakladatele víry baháʾí, vznikl i letos díky úsilí českých baháʾích dokument mapující dějiny šíření tohoto náboženského hnutí na našem území (o prvním dokumentu jsme informovali zde). V neděli 28. listopadu totiž uběhlo sto let od úmrtí druhé nejvýznamnější postavy víry baháʾí, nejstaršího syna zakladatele, který je znám nejčastěji jako ‘Abdu’l-Bahá či Abbás Effendi. Film „‘Abdu’l-Bahá a české země“ není příliš dlouhý (stopáž ukazuje jen necelých 23 minut), ale je hutný a obsahuje velké množství informací a archivního materiálu, který doplňuje a rozšiřuje předchozí dokument. Soustřeďuje se na šíření povědomí o víře baháʾí v období druhé poloviny 19. století a prvních dvou dekád 20. století. Přístupný je ve streamovací službě Youtube.
Výchozím bodem filmu a zároveň i vrcholem vyprávění je návštěva Evropy, kterou ‘Abdu’l-Bahá vykonal v letech 1911 až 1913. Navštívil Francii a Německo, ale také metropole tehdejšího Rakouska-Uherska Budapešť a Vídeň, kde se setkal i s několika českými a slovenskými osobnostmi. Z filmu se dozvídáme, že mezi významnými podporovateli šíření učení baháʾí byly (kromě esperantistů, o nichž je řeč zejména v prvním z dokumentů) také teosofické spolky, které návštěvu ‘Abdu’l-Bahá v Rakousku-Uhersku iniciovaly a uspořádaly zde jeho přednášky v roce 1913. Mezi dalšími významnými sympatizujícími Čechy tehdejší doby je zde jmenována první nositelka Nobelovy ceny za mír, baronka Berta Kinská-Suttnerová.
Tvůrcům dokumentu se podařilo získat i mnohem starší archivní materiály, podle nichž se patrně jako úplně první o tomto novém náboženství v českém prostředí zmiňuje Karel Havlíček Borovský již v roce 1849, a to v souvislosti s kritikou krutosti perského šáha Nasiriddína. Část dokumentu je tak věnována podrobnostem o pronásledování bábismu v Persii, o němž poskytoval zprávy další Čech, Jakub Eduard Polák, jenž působil jako osobní lékař zmíněného perského šáha, a také o osudech pronásledované a nakonec ve vyhnanství žijící rodiny zakladatele víry baháʾí.
Postupně jsou vyjmenovávány a na obrazovce se objevují jednotlivé články a jejich autoři zmiňující víru baháʾí, dokonce včetně český psaného tisku vycházejícího v zahraničí, jako byl časopis Svojan české komunity v americkém Chicagu. Dokument uvádí také vznik prvního spolku víry baháʾí v Žatci i první české překlady a publikace věnované víře baháʾí: překlad brožury „Zjev hnutí mírového na Východě“ uveřejněný roku 1913 Milošem Wurmem a dílo „Mírové hnutí“, jenž v roce 1917 napsala jeho matka Jindřiška Wurmová.
Oproti prvnímu filmu se z titulků nyní dozvídáme jména tvůrců filmu. Jako autoři komentáře jsou uvedeni Karel Tesař a František Zeman, který film zároveň i režíroval. Jméno Karla Tesaře se objevilo i v titulcích předchozího dokumentu, a sice jako majitele určité části poskytnutí archivních materiálů. Ačkoli se zdá, že tvůrci místy až násilně hledají propojení víry baháʾí s působením významných Čechů i Slováků tehdejší doby, mnohem důležitější na celém filmu se mi zdá obdivuhodně důkladná výzkumná práce v archivech dlouhého výčtu institucí uvedených v titulcích. Čeští baháʾí opět shromáždili značný objem dat o historii svého náboženství, navíc ho dokázali zpracovat do kompaktního a přehledného celku, a i tentokrát tak významně obohatili stav současného bádání o české náboženské scéně.
Psali jsme v Dingiru:
téma Dingiru 17 (4), 2014: Reformní hnutí uvnitř i vně islámu: zde.
Kristýna Pilecká: S vizí nového řádu světa: Víra bahá’í: její zrod, principy a vize nového světového řádu.
Související články: