Tomáš Chvátal, Ivo Navrátil. Léčitelé Pojizeří a Podkrkonoší: Květoslava Patočková a přes čtyřicet dalších. Semily: Muzeum a Pojizerská galerie Semily 2025, 592 s.
Letos v červnu vydalo Muzeum a Pojizerská galerie Semily obsáhlou publikaci s názvem Léčitelé Pojizeří a Podkrkonoší. Kniha navazuje na výstavu Léčitelé Krkonoš, Jizerských hor a Českého ráje. Ta v semilském muzeu probíhala v letech 2023–2024. Reportáž o výstavě jsme přinesli zde. Výstava se setkala s mimořádným úspěchem a zájmem veřejnosti. Muzeum v Semilech se na ni rozhodlo navázat vytvořením stálé expozice v tzv. „bylinkovo-léčitelském areálu“, a také každoročně konaným Bylinkovým festivalem. Další navazující projekt pak představuje právě kniha Léčitelé Pojizeří a Podkrkonoší.
Jejího zpracování se ujal historik a správce sbírek semilského muzea Tomáš Chvátal (*1979) ve spolupráci s historikem Ivo Navrátilem (*1953). Oba autoři odvedli vynikající práci – podařilo se jim přehledně, erudovaně a zároveň čtivě představit obsáhlý objem informací o lidovém léčitelství v regionu Pojizeří a Podkrkonoší od raného novověku (16. století) až do přelomu tisíciletí.
V knize se zabývají lidovým léčitelstvím nejen z hlediska etnografického, regionálního, historického a praktického (dochované recepty, léčitelské metody atd.), ale i z hlediska náboženského. Kniha proto může být velmi přínosná i pro religionisty, stejně jako pro kohokoli, kdo se zajímá o souvislost mezi uzdravováním a spiritualitou. Ačkoli pozornost badatelů je zaostřena na konkrétní region, témata, kterými se zabývá, jsou z velké většiny všeobecné a mohou oslovit čtenáře pocházejícího odkudkoli.
Celý první díl knihy se věnuje semilské léčitelce Květoslavě Patočkové (1912–1991). Můžeme se dočíst o jejích receptech, zejména bylinných, ale například i o tzv. „zázračné čokoládě“. Najdeme zde četná svědectví o jejích diagnostických a jasnovidných schopnostech. Pozoruhodné jsou i předpovědi budoucnosti, které Květoslava Patočková údajně pronesla, ať již ohledně pádu režimu v roce 1989 nebo (dle jedné interpretace) pandemie covidu.
V knize rozhodně není zanedbáno ani téma religiozity paní Patočkové – naopak, je mu dokonce věnována samostatná kapitola Život ve víře. Květoslava Patočková byla celý život zbožnou katoličkou. Navštěvovala pravidelně mše v kostele sv. Petra a Pavla v Semilech, chodila ke zpovědi. Ze svědectví lidí, kteří ji znali, stejně jako z fotografií vyplývá, že její byt byl plný sošek a obrázků svatých, a zejména Ježíše Krista a Panny Marie. Květoslava Patočková se s nadšením účastnila poutí na mariánská poutní místa – jednak do kostela Navštívení Panny Marie v nedalekém Bozkově, zejména ale do slovenské Turzovky, kde se od roku 1958 údajně zjevovala Panna Marie Lurdská. Květoslava Patočková navštívila Turzovku prý až čtyřicetkrát.
Lidový katolicismus a mariánská úcta hráli roli i u dalších místních léčitelů. Josef Prouza (1904–1995), který byl pojmem zejména na Trutnovsku, také důsledně chodil na nedělní mši. Na počátku léčitelského působení Josefa Pattermanna (1852–1936) stálo zjevení Panny Marie, spojené s uzdravením nemocného krku. Josef Pattermann na znamení svého sepjetí s Pannou Marií chodil po zbytek života v ženských šatech a nestříhal si vlasy, které nosil spletené v copu. Ve své době působil bezpochyby extravagantně. Úzké sepjetí s katolicismem najdeme i u Václava Nigrina (1826–1917), homeopata z Loukova u Semil, který zároveň působil jako římskokatolický kněz.
Opakujícím se motivem je iniciace do léčitelského poslání, která v sobě spojuje prvky zdravotní krize a náboženského zjevení. Květoslava Patočková se plně oddala léčitelské dráze poté, co ve 33 letech byla po porodu v ohrožení života. Zjevilo se jí prý hořící oko a hlas, který Patočková identifikovala jako Pannu Marii, jí řekl: „Budeš žít, ale až do smrti už budeš jen pomáhat lidem!“.[1] Josef Prouza byl povolán k léčitelské dráze skrze vážné onemocnění svých dětí. „Když se v nemocnici dozvěděl, že zvláště stav dcery je kritický, učinil prý slib Bohu, že jestli se děti vrátí ve zdraví domů, bude do smrti léčit lidi, a to zadarmo.“ [2] Zdravotní stav dětí se hned druhý den zlepšil a Josef Prouza se od té doby věnoval léčitelství. Pozoruhodné je, že obě iniciační události se odehrály v roce 1946.
Působení Josefa Prouzy stojí za zmínku i z dalších hledisek. Kromě léčení se věnoval i jakýmsi přednáškám či besedám, v nichž lidi učil, jak žít zdravý život, a to nejen po stránce fyzické, nýbrž i duchovní. Inspiraci nacházel mimo jiné i v antroposofii Rudolfa Steinera. Vidíme tedy, že lidový katolicismus nebyl jediným spirituálním zdrojem pojizerských a podkrkonošských léčitelů. V jedné ze svých promluv týkajících se vztahu mezi mužem a ženou Josef Prouza odkazoval dokonce na indickou Kámasútru. Josef Prouza byl rovněž v přátelském styku s Břetislavem Kafkou (1891–1967), významným parapsychologem, léčitelem a sochařem. S Břetislavem Kafkou byl ve styku i bylinkář Alan Forejt (1897–1974) z Volského Dolu, který své znalosti o léčivých rostlinách čerpal mimo jiné během svých dobrodružných cest po Jižní Americe.
Kniha se věnuje i raně novověké lidové magii (některé praktiky mohou zarazit i otrlejšího čtenáře) a čarodějnickým procesům (překvapivý poměr 20 mužů a pouhých 4 žen odsouzených za čarodějnictví ve zkoumaném regionu!). Svou kapitolu zde má rovněž ctěný i obávaný „Pán hor“, všeobecně známý pod jménem Krakonoš.
Mimořádně zajímavá je kapitola Zvláštní návštěvník Zdeněk Rejdák, která pojednává o návštěvách významného badatele na poli psychotroniky u semilské léčitelky. Zdeněk Rejdák (1934–2004) byl dlouholetým členem KSČ, zároveň se intenzivně věnoval výzkumu parapsychologických jevů (telepatie, jasnovidnosti a dalších) a také bylinkářství. Založil a vedl Vědecké pracoviště pro psychotroniku a juvenologii,[3] která tvořila jakousi paralelu ke známější Psychoenergetické laboratoři Františka Kahudy (1911–1987). Zdeněk Rejdák byl zajímavá, ambivalentní postava. Úzce spolupracoval nejen s Květoslavou Patočkovou, ale i s paterem Františkem Ferdou (1915–1991). Mnoha lidovým léčitelům prokazatelně pomáhal. Zároveň se o něm proslýchalo, a po Sametové revoluci potvrdilo, že byl letitým spolupracovníkem Státní bezpečnosti. Humorným způsobem zpracovala téma vztahu komunistického režimu k parapsychologickým fenoménům Česká televize seriálem To se vysvětlí, soudruzi! (2024), o němž jsme psali např. zde.
Fenomén léčitelství na webu Muzea a Pojizerské galerie Semily: zde.
Náhledová fotografie: „Bylinkovo-léčitelský areál“ v Semilech, v němž je umístěna stálá expozice Léčitelé Pojizeří a Podkrkonoší, ze zdroje zde.
Poznámky:
[1] S. 31
[2] S. 256
[3] Nauka zabývající se prodloužením lidského života.
Psali jsme v Dingiru:
téma 3/2005 – téma: Náboženství a léčení.
Související příspěvky:
