Někdo se k paranormálním jevům staví jako k důkazu existence vyšších sil a skrytých skutečností, jiný víru v ně považuje za odsouzeníhodnou nevzdělanost, či ji hodnotí mírněji jako podlehnutí iluzi. Pro někoho představují spíše záhady čekající na vědecké vysvětlení. Paranormální jevy fascinují, inspirují i děsí. Jsou mostem mezi tím, co chápeme, a tím, co zůstává skryto za hranicemi lidského poznání.
Zdá se, že nárůstu zájmu o paranormální jevy, který v poslední době (nejen) u nás zaznamenáváme, nahrává současné světové i domácí dění. Jistě není náhodou, že po letech, kdy se seriály a ilmy s paranormálními náměty objevovaly jen výjimečně, bylo letos odvysíláno hned několik českých televizních projektů, které tuto oblast nějak tematizují (např. Investigátoři, To se vysvětlí, soudruzi!, Lovec, Záhadné případy – všechny v hlavních vysílacích časech). První dva jmenované pořady inspirovaly nejprve vznik volné série článků zde v Náboženském infoservisu a následně toto číslo.
Jak už tomu v Dingiru bývá, úvodní článek si klade za cíl téma vymezit. Protože je nesmírně široké, rozhodla se ho Jitka Schlichtsová nahlédnout shora, a popsat, jak se v průběhu věků změnil náhled na paranormální jevy a jejich ovládání. Bezesporu zajímavou historickou etapu studené války, kdy byly paranormální jevy předmětem vědeckého zkoumání na univerzitních pracovištích, mocenských sporů i mezinárodní spolupráce, popsal Pavel Horák z Etnologického ústavu AV ČR. Na něj pak navazuje druhý příspěvek Jitky Schlichtsové mapující parapsychologii v československých (a později už jen českých) poměrech. A ve spolupráci s hypnotizérem Jakubem Kroulíkem přidala ještě text třetí, odhalující postupné vznikání mýtu o zázračných schopnostech známého československého hypnologa Břetislava Kaky. Před něj jsme ale ještě zařadili článek s tématem současnějším. Duchařskými povídkami v 21. století se zabývala doktorandka folkloristiky Adéla Adámková.
V samostatném článku pak Jakub Kroulík informuje o experimentálním testování paranormálních schopností a rozvoji projektu „Paranormální výzva“ českého klubu skeptiků Sisyfos, který (ač nečlen spolku) vede. Dalším skeptikem, který do čísla přispěl, je novinář a spisovatel Leoš Kyša, a sice esejí o skeptickém postoji k zázrakům. Daniel Rejman v ufologickém článku pojednává o tom, jak se ve společenském povědomí zakořenila vazba mezi mrtvým dobytkem a záhadnými nebeskými objekty. Rozhovor s ostravským záhadologem, dokumentaristou a scénáristou Arnoštem Vašíčkem vedla redakční kolegyně Andrea Beláňová. Pozornosti čtenáře doporučujeme též rámeček na s. 136 – druhým příspěvkem Adély Adámkové je krátké pojednání o spánkové paralýze, která bývá také provázena vjemy, jež bývají považovány za nadpřirozené.
Na třetí stranu obálky jsme tentokrát vybrali čtení z publikace československého parapsychologa, který však většinu své kariéry strávil v emigraci, Milana Rýzla. Pojednává o problémech, s nimiž se parapsychologie jakožto – podle jeho mínění – vědní obor potýká a které bývají překážkou pro její přijetí širokou odbornou veřejností.
Nové vydání Dingiru ale přináší i další zajímavé texty mimo oblast paranormálna. Časopis otevírá článek Jana Blahůška o psychedelickém buddhismu a na něj navazují dva texty v domácí rubrice: Bronislav Ostřanský shrnuje dosavadní české badání a zdroje v oblasti mystické tradice islámu a Zdeněk R. Nešpor napsal o religiozitě těch, kteří přicházejí do Česka a svými tradicemi obohacují naši náboženskou scénu. Rubrika recenzí obsahuje zhodnocení tří titulů vydaných v letošním roce.
Obsah posledního čísla roku 2024, vybrané texty a možnost objednání tištěného či elektronického vydání časopisu Dingir jsou k dispozici zde.
Související příspěvky:
