Když se 30. března 1925 do světa rozletěla zpráva, že ve švýcarském Dornachu zemřel Rudolf Steiner, byl to pro jeho duchovní žáky, posluchače, čtenáře a obdivovatele šok. Od konce září všichni věděli, že je nemocný. Jak vážný jeho stav je, si – přinejmenším zpočátku – nepřipouštěli ani jeho nejbližší spolupracovníci. Do posledních dní od něj navíc přicházely stále nové texty v časopise Goetheanum a ve Zpravodaji pro členy Anthroposofické společnosti. V pondělí 30. března 1925 se uzavřel životní příběh, který zůstává i po sto letech záhadou, inspirací, důvodem k obdivu i předmětem nedorozumění a odmítání. To vše se ukázalo již před sto lety v celé řadě nekrologů. Vedle obdivu či úcty v nich najdeme bezpočet nevybíravých útoků a zjevných nepravd.
Dr. Rudolf Steiner (1861–1925) přinesl, odhlédneme-li od doby příprav a hledání v poslední čtvrtině devatenáctého století, během pouhých pětadvaceti let duchovní nauku, které dal v roce 1912 jméno anthroposofie. Základy této novodobé duchovní vědy položil převážně ještě v rámci svébytného proudu uvnitř Theosofické společnosti, kterou založila Helena Petrovna Blavatská v roce 1875. Na rozdíl od ní neviděl smysl v návratech k duchovním tradicím minulých epoch, ale ve hledání cesty, která zohlední a integruje i vědecké a technické výdobytky moderní doby.
Přibližně po deseti letech (1911/1912) postupně přecházelo jeho učení již jako anthroposofie do různých druhů umění. Vzniká nové pohybové umění eurytmie, práce s řečí, čtyři takzvaná Mysterijní dramata, organické architektonické formy a sochařské a malířské impulsy (viz výstavu Pražská antroposofická moderna). Do tohoto období bolestně zasáhla Světová válka, která se stala i pro anthroposofické hnutí zásadním předělem. Po ní – v letech 1918 až 1924 – se anthroposofie vlila jako obnovující a inspirující proud do mnoha oblastí lidského života. Na sklonku první světové války přinesl Rudolf Steiner myšlenku trojčlennosti sociálního organismu a hovořil v té souvislosti o sociálních výzvách a hrozbách nové doby, která po válce nastala. V rychlém sledu pak byla založena waldorfská pedagogika, hnutí anthroposofické medicíny, hnutí za náboženskou obnovu – Obec křesťanů, biologicko-dynamické zemědělství a léčebná pedagogika.
Teprve v souvislosti se vstupem anthroposofie do veřejného života se proti Rudolfu Steinerovi vzedmula vlna nenávistného odporu a nepochopení, která vyvrcholila 31. prosince 1922 založením požáru centra anthroposofického hnutí, kterým bylo od roku 1913 Goetheanum v Dornachu u Basileje. Jakkoli bolestně a hluboce tato událost Rudolfa Steinera zasáhla, přineslo znovuzaložení Všeobecné anthroposofické společnosti o rok později během Vánočního sjezdu 1923/24 zásadní duchovní prohloubení a nové formy vnitřního i vnějších života v rámci anthroposofického hnutí. Rudolf Steiner během svého života postupně zpřítomňoval, rozpracovával a prohluboval v přibližně třiceti knihách, stovkách článků, tisících přednášek a bezpočtu osobních rozhovorů světový názor, který člověku umožňuje znovu nalézt a prožít své místo mezi nebem a zemí. Krátký text, který Rudolf Steiner vydal v roce 1924 v časopise Goetheanum jako podnět k zamyšlení začíná slovy:
„Anthroposofie je cesta poznání, jež by chtěla vést ducha v člověku k duchu v kosmu. V člověku se objevuje, jako potřeba srdce a citu. … Anthroposofy proto mohou být jenom lidé, kteří pociťují jisté otázky o podstatě člověka a o světě jako životní nezbytnost asi tak, jako pociťujeme hlad a žízeň.“
Když Rudolf Steiner před sto lety zemřel, zůstalo po něm myšlenkové dílo připomínající sýpku plnou semen. Za jeho života byla i všechna hnutí a iniciativy usilující o obohacení, proměnu a obnovu různých oblastí života s pomocí anthroposofie teprve v zárodku. Když se dnes díváme zpět, vidíme, co všechno ve světě z těchto semen a zárodků vyrostlo. Myšlenkový, umělecký a reformní impuls Rudolfa Steinera ukázal v uplynulých sto letech svoji živost a sílu. Mnoho lidí s jeho pomocí nalezlo a nalézá cestu, která jim otevírá přístup k odpovědím, po kterých v hloubi svého srdce touží a která jim umožňuje jinak a lépe naplnit jejich životní poslání. Wolfgang Müller, který k nadcházejícímu výročí vydal knihu: Záhada Rudolf Steiner – iritace a inspirace shrnuje:
„Fenomén Steiner zůstává překvapivý a lehce napadnutelný. Za oprávněný ho budou považovat jen ti, kdo přinejmenším v nějaké dílčí oblasti získají jasný dojem, že se zde zdařily hluboké vhledy, které naší době bolestně chybí.“
Na jiném místě konstatuje:
„Co působí přesvědčivě, nejsou ani tak jeho jednotlivá sdělení, jako spíše konzistence celkového obrazu.“
Anthroposofie Rudolfa Steinera je v mnoha ohledech radikální odpovědí na materialismus devatenáctého a počínajícího dvacátého století.
Sto let bez Rudolfa Steinera je tak současně sto let s Rudolfem Steinerem, jehož myšlenky a impulsy žijí a přinášejí plody mnohdy i na místech, kde by je ponejprv nikdo nečekal.
Autor Tomáš Boněk je knězem Obce křesťanů a členem představenstva Anthroposofické společnosti v České republice.
Náhledová fotografie pomníku Rudolfa Steinera ve Vídni: Er.We, Wikimedia Commons.
Psali jsme v Dingiru:
Tomáš Zdražil, Rudolf Steiner a pražská theosofie, Dingir 11 (1), 2008, s. 17–18.
téma Anthroposofie, Dingir 3 (2), 2000.
Související články:
