Před třiceti lety 7. srpna zemřel v Sušici proslulý český léčitel, římskokatolický kněz František Ferda, mezi lidmi široce známý jako páter Ferda. (Narozen v Dražkovicích u Spáleného Poříčí; 1915–1991)
Až do svých téměř padesáti let František Ferda netušil, jak se jeho život diametrálně promění a jak se doslova celonárodně ba i za hranicemi proslaví. Doposud prožil pohnutý život kněze ve střetu s totalitou, nikoli nepodobný osudům stovek dalších duchovních. Byl vysvěcen na počátku druhé světové války roku 1939 a působil v Petrovicích u Sedlčan. Místní vzpomínají, jak si rád zvesela vykračoval farní zahradou a z plných plic „preludoval“ na trubku.
Optimismus Ferdovi zkalil nástup komunistické diktatury a proticírkevní procesy. V roce 1951 byl odsouzen a po dlouhých devět let vězněn v Jáchymově, Leopoldově, na Borech, ve Valdicích a dalších zařízeních. Po amnestii v květnu 1960 strávil ještě další léta v nuceném nasazení, ovšem v přívětivější atmosféře plzeňského pivovaru. Teprve od roku 1969 mohl působit jako duchovní správce u řeholnic v domově důchodců v Újezdci u Klatov. V Sušici, s níž ho má veřejnost spojeného, pobýval od roku 1978.
Přelomový zážitek a proměna Františka Ferdy nastaly (snad) roku 1964. (Existuje více verzí této události, vyznívají ovšem víceméně totožně.) Tehdy již pomáhal známým s doporučeními ohledně bylinek a zkoušel se zabývat irisdiagnostikou. Dostal psaní od přítele s prosbou o zdravotnickou radu. Nemohl se s dotyčným setkat, a tak s rukou na dopise přemýšlel, jak pomoci. Náhle se propadl do stavu změněného vědomí, v němž spatřil nemocného, avšak jaksi vnitřně i s jeho neduhy a bolestmi. K zážitku byl páter Ferda nedůvěřivý, opakoval tedy, nyní již uvědoměle, celý postup znovu a opět se stejným výsledkem. Po odeslání odpovědi příteli se mu dostalo nečekané zpětné vazby. S jeho diagnózou se v nemocnici zcela ztotožnili …
V následujícím čtvrtstoletí František Ferda diagnostikoval na desetitisíce pacientů. Před jeho domkem v Sušici se stály fronty. Na čas tedy jeho rázná hospodyně Jiřina Konarovská zavedla pořadník. Denně kromě nedělí Ferda vyšetřil přibližně třicet lidí, na každého si vyhradil asi dvacet minut.
Páter Ferda tvrdil, že jedna nemoc může mít u jednotlivých lidí různé příčiny, jeho recepty byly tedy vždy individuální. Kromě velmi precizní diagnózy svým pacientům často popisoval i anamnézu jejich rodové historie, z níž pramení jejich trápení. Předepisoval jim bylinky – čaje, obklady, koupele a další procedury, které měly vést (a skutečně vedly) k jejich uzdravení. Kromě přírodní léčby nezřídka dával doporučení, která měla změnit také vnější, často zdánlivě nesouvisející okolnosti, jež ale zapřičiňovaly nemoc (např. alergie na nošené oblečení nebo na domácího miláčka apod.).
Nejpozoruhodnější vlastnost jeho diagnostiky, která mu přinesla výše naznačenou slávu, spočívala ve skutečnosti, že Ferdovi nezáleželo na tom, zda nemocný stojí před ním nebo je třeba na tisíce kilometrů vzdálen (na dálku úspěšně diagnostikoval nemocné např. v Itálii, Japonsku či v SSSR). Ke svému pacientovi si nacházel cestu během svého soustředění, popisoval, jak mu z čela vyrazí zelený těkající klikatý paprsek, který krátkou dobu pátrá a pak spolehlivě nalezne cíl. V tu chvíli Ferda člověka sice smysly nepoznával, měl ale jistotu a přesně určil jeho nemoci a obtíže i jejich příčiny.
(Zde se nabízí pozoruhodná paralela s vizemi zhypnotizovaných „citlivců“ červenokosteleckého duševědného badatele Břetislava Kafky, kteří tvrdili, že distanční jasnovidnost se děje pomocí paprsku, který vychází z čela člověka poznávajícího děje vzdálené.)
Podobná praxe byla samozřejmě zcela neslučitelná s tehdejší socialistickou morálkou a medicínou, jenže za Ferdou ze zoufalství v bezvýchodných situacích chodili i tehdejší komunističtí mocipáni a mezi lidem se šuškalo, že páter léčil i sovětské pohlaváry, dokonce prý samotného Brežněva.
Faktem zůstává, že jej komunisté skutečně odvezli do SSSR a podrobili ho zkoumání a testování. Otázku na léčení generálního tajemníka Ferda přecházel úsměvem, o věci měl pravděpodobně zakázáno mluvit.
František Ferda byl bedlivě hlídán, jakmile by se dopustil jakéhokoli pomýlení či chybné diagnózy, jeho praxe by musela okamžitě skončit. Kněze dostal pod patronát výzkumník Zdeněk Rejdák, který se s oficiálním posvěcením strany zabýval parapsychickými jevy – psychotronikou (tento výraz sám zavedl). U Ferdy zkoumal záhady jasnovidnosti, zároveň ale také, coby agent StB pod krycími jmény Homér a Ráž, podával informátorské reference.
Jak tomu u léčitelů bývá, i Ferda upadl u některých konzervativních katolíků v podezření, že je posedlý démonem. Páter ale nikdy nepoužíval okultní předměty či praktiky. Podle ovoce, které zanechal, poznáváme, že s lidmi jednal vždy laskavě a trpělivě, tisícům nemocných pomohl a nikdy si nenechával za svou praxi platit. A pokud mu už někdo peníze vnutil, řekl, že jsou „na kostel“.
Kromě svých ručně psaných receptů František Ferda oficiálně nikdy nepublikoval žádný text. Mezi lidmi přesto koloval asi dvacetistránkový cyklostyl jeho všeobecných pokynů, který po revoluci vyšel i knižně.
Jeho životopis a praxe jsou tak paradoxně nejlépe zdokumentovány díky zvědavosti, ale i konfidentství Zdeňka Rejdáka, který o páteru Františku Ferdovi hned po sametové revoluci vydal dvě obsahem prakticky totožné monografické knížky.
Fotografie: Wikimedia Commons.
Související články: