V iVysílání České televize je možné shlédnout osmidílný seriál „To se vysvětlí, soudruzi“ (zde). Série článků si klade za cíl přiblížit osobnosti, výzkumy a pokusy v oblasti parapsychologického zkoumání, které (nejen) v Československu skutečně probíhalo či v současnosti probíhá. Úvodní text podal zprávu o existenci a zaměření dvou výzkumných pracovišť pod vedením Františka Kahudy a Zdeňka Rejdáka v 80. letech, jimiž se seriál do jisté míry inspiroval. Tento, v pořadí pátý text představuje jeden ze zkoumaných jevů, a sice jasnovidectví.
Jedním ze současníků, na něž ve svých dílech kriticky reagoval známý německý filosof Immanuel Kant, byl švédský mystik a teolog Emanuel Swedenborg (1688–1772, psali jsme o něm zde). Dozvídáme se, že Swedenborg měl několikrát prokázat jisté obtížně vysvětlitelné schopnosti. V širší známost vstoupila například událost, kdy Swedenborg během návštěvy u přítele v Göteborgu najednou sdělil, že ve Stockholmu vypukl požár, při němž shoří také dům jiného přítele. Po chvíli se měl uklidnit a oznámit, že požár až k domu jmenovaného přítele nedošel, ale byl uhašen o tři domy dříve. Nespletl se údajně ani v dalších podrobnostech, které o požáru vzdáleném čtyři sta kilometrů vypověděl.
Informace o dění či konání osob ve vzdálených destinacích či schopnost nahlížet obsahy fyzicky nepřístupných prostor a objektů spadají do kategorie oblasti tzv. mimosmyslového vnímání (ESP – z anglického Extra-Sensory Perception), tedy parapsychických jevů, které bývají souhrnně označovány jako jasnovidnost (paragnose). Často je pojem jasnovidnosti spojován s nahlížením do minulosti (retroskopie či retrokognice) a budoucnosti (proskopie či prekognice). Blízkým jevem je pak telepatie, jejíž definice spočívá v přímém vnímání subjektivních prožitků jiné osoby, i ta se může odehrávat na velké vzdálenosti, v přítomnosti (nejčastěji), minulosti i budoucnosti (méně často).
Patrně nejvyhledávanějšími jsou u široké veřejnosti jasnovidné schopnosti z kategorie prekognice. Souvisí to patrně s nejstaršími vrstvami našeho mozku, které mají za cíl přežití člověka jakožto organismu a jeho ochranu, a tak jsou obzvláště nakloněny všem snahám připravit se na věci (zejména pak na nebezpečí) budoucí. Štědrými dávkami dopaminu pak odměňují sledování všech novinek, zpravodajství, kriminálek a podobně. Lidstvo napříč kulturami také snad od nepaměti provázejí nejrůznější věštecké praktiky – astrologie a horoskopy, tarot a jiné způsoby výkladu z karet, chiromantie (čtení z ruky), I-ťing, runy, kyvadlo, numerologie, kafomantie (čtení z kávy), věštecké transy a mnoho dalších. A stejně tak dlouho jsou také zpochybňovány a podrobovány zkoumání. To má za cíl jejich skutečnou povahu objasnit ať už jako omyl, či dokonce podvod na důvěřivých lidech, nebo jako reálně existující mimosmyslové vnímání, jež má svou podstatu v dosud neznámých fyzikálních zákonitostech umožňujících překonávat bariéru času či v účasti nějaké transcendentální entity.
Jak píše parapsycholog Milan Rýzl (psali jsme o něm zde),[1] problematickým faktorem ve snaze o experimentální ověření proroctví a věšteb je, že na splnění mnohých proroctví je třeba čekat a že lidský život je na to mnohdy příliš krátký. Jejich formulace jsou navíc obvykle symbolické, a tak mohou podle výkladu odpovídat rozličným životním i historickým událostem. Na osobní rovině může příjemce proroctví čekat na vyplnění i desítky let, lidstvo stovky i tisíce, jak jsme toho svědky v případě snad nejznámějšího proroctví Nostradamova či proroctví zaznamenaných například v Bibli a dalších náboženských textech.
Možná nejzajímavějším problémem celé prekognice je svobodná vůle člověka ve vztahu k predestinaci. Lze v případě negativní věštby nějak aktivně působit proti jejímu naplnění a tím ji odvrátit, nebo se předpovězené stane bez ohledu na aktivní jednání zúčastněných? Je budoucnost změnitelná? Případy učiněných pokusů ovlivnit naplnění předpovědi opět nalezneme u Milana Rýzla[2] (nepřináší však jednoznačné odpovědi) a obdobné zamyšlení nabízí také další autoři.[3] Rýzl dochází na filosofické rovině k charakteristice budoucnosti jako pevně dané, jediné reality, která vždy nastane. Vylučuje, že by budoucnost byla „řadou postupně po sobě následujících ‚budoucností‘ s různými možnostmi uskutečnění“. Prekognici definuje jako „bezprostřední vnímání skutečností nalézajících se v budoucnosti.“[4] To znamená, že v principu shledává jasnovidectví možným a skutečným fenoménem opřeným o nezměnitelnost budoucnosti. Avšak svou definicí vlastně jedním dechem ospravedlňuje všechny nesprávné předpovědi tím, že někdy nemusí být pro jasnovidce zjistitelné všechny jednotlivé budoucí události. A to konkrétně v případě, že příjemce předpovědi s některým rozhodnutím čeká na její vyslovení a až pak teprve záměrně jedná opačně. Pro ilustraci popisuje svůj experiment s jasnovidkou, která vždy správně předpovídala, kterými dveřmi na základě hodu mincí opustí experimentátor místnost. Chyba nastala až v momentě, kdy hodil mincí, nechal jasnovidku sdělit předpověď, a následně odešel druhými dveřmi. Sám situaci interpretuje tak, že vytvořením takto paradoxní situace jasnovidce znemožnil předpovědět budoucnost, protože žádná de facto neexistovala.[5]
Profesor Rýzl se bezpochyby upřímně snažil o experimentální prokázání existence mimosmyslového vnímání, kterému však velmi silně věřil daleko dříve. A na to je také potřeba myslet při čtení jeho prací. Některé experimenty předkládá i s podrobnými zápisy o průběhu, ale větší část z nich spíše jako ilustrační vyprávění doprovázející a stvrzující již hotové závěry. Ačkoli o parapsychologii celý život na mnoha institucích přednášel, je zřejmé, že se mu žádný ze zmíněných jevů nepodařilo skutečně prokázat tak, aby byly výsledky opakovatelné ve dvojitě zaslepeném testování, což je v experimentální práci podmínkou. Úspěšnější nebyli ani Rýzlovi kolegové v Československu nebo v zahraničí.
V dnešní době nabízí možnost prokázat paranormální schopnosti při kontrolovaném experimentu například projekt Paranormální výzva Českého klubu skeptiků Sisyfos. Podrobnosti jsou k dispozici v internetové prezentaci zde. Do způsobu testování měla veřejnost možnost nahlédnout také skrze několik veřejných událostí (např. veřejný experiment „Kancelář č. 444“) či pořad Investigátoři (recenze zde, dostupný v iVysílání České televize zde). Seriál toto testování oproti praxi výzvy mírně zjednodušuje, ale i zde může divák vidět, že za kontrolovaných podmínek jsou uchazeči velmi málo úspěšní či zcela neúspěšní. V základu jejich přesvědčení o paranormálních schopnostech, jakým je třeba některá z forem jasnovidectví, se pak ukazuje nejčastěji selektivní vnímání toho, co považují za důležité nebo žádoucí – tedy mít některou z těchto schopností. Dochází tak ke kognitivnímu zkreslení, kdy se uplatňuje tendence vnímat jako významné a potvrzující situace, kdy „to vyšlo“ a předpovědi byly pravdivé, a naopak bagatelizovat či vůbec nevnímat pokusy neúspěšné. Když jsou testovaní s neúspěchem konfrontováni, racionalizují jej zásahem jiné vyšší moci, nepříznivou energií, chybou na straně příjemce, vyčerpáním denní hladiny své schopnosti a podobně.
I na základě tohoto současného testování tedy zůstávají jasnovidné schopnosti pouze v rovině víry jasnovidců a jejich klientů. Ti se pak nezřídka proti vědeckému paradigmatu dvojitě zaslepených experimentů s opakovatelnými výsledky ostře vymezují. Považují je za tmářské a zastaralé postupy, které nemohou mimosmyslové schopnosti postihnout.
Poznámky:
[1] RÝZL, Milan. Základní kniha parapsychologie: dějiny parapsychologie, mimosmyslové vnímání, psychokineze: [kurz ESP]. Olomouc: Dobra & Fontána, 1999, s. 209n.
[2] Tamtéž, s. 214-224
[3] V češtině je dostupné například pojednání dalšího amerického parapsychologa: PRATT, J. G. Předvídání. In: REJDÁK, Zdeněk (ed.). Telepatie a jasnovidnost. Praha: Svoboda, 1970, s. 119–126.
[4] RÝZL, Milan. Základní kniha parapsychologie… s. 224.
[5] RÝZL, Milan. Základní kniha parapsychologie… s. 222n.
Související příspěvky:
