Nový impuls k integraci alternativní medicíny do zdravotnictví

Pod názvem „Je čas začít spolupracovat“ se včera 20. června konala v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR konference zastánců a praktikantů tří důležitých směrů alternativní medicíny. Na půdu Parlamentu ji uvedli poslankyně Margita Balaštíková (ANO) a senátor Herbert Pavera (ODS+STAN+TOP). Na přípravě konference spolupracoval Institut pro tradiční, komplementární a integrativní medicínu (TCIM/CAM). Předpokládaná návštěva ministra zdravotnictví nebo jeho náměstka se neuskutečnila. Hlavní myšlenkovou linkou konference byla komplementarita vědecké a alternativní medicíny a nutnost zařadit i tu druhou do systému českého zdravotnictví tak, jak je to – údajně – běžné jinde v Evropě i mimo ni.

Tři směry alternativní medicíny – homeopatie, akupunktura a biotronika – byly představeny ve třech blocích: hovořili o nich vždy jejich významní představitelé a svou prezentaci doplnili o praktické výsledky léčitelského působení, často o kazuistiky vyléčených osob, několik takových osob vystoupilo živě nebo ze záznamu. Z religionistického hlediska spojuje všechny tři směry náboženský předpoklad existence duchovní energie, nazvané v těchto směrech „životní síla“ („duchovní dynamis“ apod.), „čchi“, resp. „vitální síla“ či „bioenergie“. Náboženství ale na konferenci pravděpodobně zmíněno nebylo (s jednou níže uvedenou výjimkou);[i] u téměř všech přednášejících byla naopak patrná snaha přizpůsobit svůj léčitelský směr vědecké medicíně.

V referátu lékařky a naší přední homeopatky Hany Váňové, zakladatelky a bývalé předsedkyně zapsaného spolku Homeopatická lékařská asociace, sice zaznělo jméno tvůrce homeopatie Samuela Hahnemanna (1755–1843), ale ten by své dílo v jejím referátu sotva poznal. Markantní to bylo v pasážích o tzv. alopatické, tj. ne-homeopatické léčbě. Když Hana Váňová tvrdila, že „potřebujeme homeopatickou a alopatickou medicínu“, nebylo možné si nevzpomenout na místa v základním spisu homeopatie, Hahnemannově Organonu,[ii] kde je tato spolupráce vyloučena. Například v 52. odstavci Hahnemann tvrdí, že

obě tyto léčby „jsou vůči sobě navzájem v protikladu, a pouze člověk, který je obě nezná, může podléhat bludu, že se tyto dvě metody mohou navzájem přiblížit, nebo že se dokonce dají sloučit. Pouze taková osoba se může dokonce natolik zesměšnit, že podle libosti postupuje při léčbě nemocného tu homeopaticky, tu alopaticky. Takové směšování lze dokonce označit za zločinnou zradu božské homeopatie!“

Blok homeopatie doplnil muzikolog Radko Tichavský tím, že představil holohomeopatii jako inovativní zemědělskou metodu, která na základě homeopatie umožňuje měřit a ovlivňovat „vitalitu rostlin, kvalitu plodů a vliv různých způsobů zemědělské produkce“.

Jak je naznačeno výše, vazba současné homeopatie na zásady jejího tvůrce Samuela Hahnemanna je velmi slabá. Další lékař, Petr Fiala, vedoucí Katedry akupunktury na Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví v Praze, se od základů akupunktury v čínské náboženské antropologii distancoval úplně. Jako první výskyt toho, co se dnes nazývá akupunktura, uvedl tetování na těle muže, který žil před asi 5 500 lety a který byl objeven roku 1991 a pojmenován Ötzi. Čínská tradice má podle Petra Fialy pouze tu výhodu před prehistorickou Evropou, že na rozdíl od Ötziho současníků a potomků uchovala stejné léčitelské dědictví až do současnosti. Podobné stanovisko před časem vyjádřil i v časopise Dingir. Na podporu příslušnosti k vědě dr. Fiala uvedl například to, že o akupunktuře vědecky pojednává více než 42 tisíc článků ve veřejné databázi PubMed. Účinnost akupunktury potvrdil živým vystoupením Peter Olšák, primář elektroakupunktury v Janských Lázních.

Ve vztahu k náboženské podstatě své alternativní léčitelské metody působil nejautentičtěji Tomáš Pfeiffer, který ve třetím bloku krátce představil biotroniku. (Více o ní viz v prezentaci nebo v článku.) Ve svém životopise se alespoň nepřímo přihlásil k náboženskému základu biotroniky, když poskytl účastníkům konference informaci, že „v roce 2014 založil Společenství Josefa Zezulky, které je 38. státem registrovanou náboženskou společností“. Do tradice léčitelů vstoupil díky svému učiteli Josefu Zezulkovi (1912–1992). I vystoupení Tomáše Pfeiffera provázela doporučení lékařů (živě vystoupil vyléčený lékař – internista Petr Volný) a svědectví pacientů. Zazněla i kazuistika, v níž „primární biotronická intervence“ probíhala na dálku.

V dalším bloku konference byly prezentovány zkušenosti z integrace alternativní medicíny do zdravotnictví ve Velké Británii (John Hughes), v Německu (Nora Laubsteinová) a v Itálii (Federico Palla). Oceňován byl především konkrétní popis Nory Laubsteinové, jak prosadit alternativní medicínu do legislativy. K tomu ostatně celá konference, konaná v Parlamentu, přirozeně směřovala.

Poznámky:

[i] Konferenci jsem sledoval online a nebyl jsem přítomen v době konání závěrečného diskusního bloku; rozhovor o náboženství v této část proto nemohu vyloučit.

[ii] HAHNEMANN, Samuel, Organon léčebného umění, Praha: Alternativa 1996, s. 92–93.

Náhledové schéma „Nejčastější léčebné metody TCIM (dříve CAM) a jejich třídění“ z prezentace Institutu pro tradiční, komplementární a integrativní medicínu (TCIM/CAM). 

Psali jsme v Dingiru:

Dingir 8 (3), 2005, téma: Náboženství a léčení

Dingir 16 (1), 2013, téma: Alternativní medicína a náboženství

ARCIMOVIČOVÁ, Jana, Tradiční čínská medicína u nás. Čínské léčitelství vytrvale náchází v české společnosti stále další příznivce, Dingir 14 (2), 2011, s. 58–60.

BEZDĚK, Robert, Přinašeč a jeho žák. Duchovní nauka a činnost Josefa Zezulky a Tomáše Pfeiffera, Dingir 8 (2), 2005, s. 44–46.

VONDŘICH, Ivan, Člověk jako celek. Lékař doporučuje homeopatii, Dingir 16 (1), 2013, s. 19–21.

Související články:

Další kolo sporu o homeopatii v Německu

Marko Pogačnik, akupunkturista Země, přednášel v Praze

Před 70 lety se narodil Tomáš Pfeiffer

Přijmout léčivý Heilstrom: na návštěvě v Kruhu přátel Bruna Gröninga