Od letošního června do 28. ledna 2024 probíhá v Muzeu a Pojizerské galerii v Semilech výstava pod názvem Léčitelé Jizerských hor, Krkonoš a Českého ráje. Výstava si klade za cíl představit hlavní osobnosti lidového léčitelství v oblasti Pojizeří a Podkrkonoší, částečně i Českého ráje. Většina léčitelů spadá do 20. století, někteří do 19. století. Návštěvník se může setkat i s přesahy do současnosti.
Výstava navazuje na loňskou výstavu o semilské léčitelce Květoslavě Patočkové (1912–1991). Patočková pocházela z léčitelské rodiny – léčení se věnoval již její otec a pokračovaly v ní i její dcera a vnučka. Svou léčitelskou činnost zahájila Patočková po roce 1946. Tehdy se jí narodilo třetí dítě a po porodu velmi onemocněla. Měla vizi hořícího oka, a poté zaslechla hlas Panny Marie: „Budeš žít, ale do smrti už budeš jen pomáhat lidem.“ Počet návštěvníků, kteří chodili za Květoslavou Patočkovou pro léčení, začal narůstat zejména během 50. let. Patočková používala k diagnostice především své jasnovidné schopnosti, na nemocné se „napojovala“ i skrze fotografie. Léčila především bylinami. Výjimečně se objevují i zmínky o použití blíže nespecifikované „léčivé energie“. Kvůli její léčitelské činnosti se o Patočkovou zajímaly komunistické úřady, nikdy však nebyla zásadnějším způsobem postihována, nejspíše proto, že od lidí nežádala za léčení peníze, její léčitelství tedy nemělo charakter ilegální živnosti. Také nikdy neměla spis u Státní bezpečnosti, stejně jako žádný z dalších léčitelů představených na výstavě – s výjimkou Josefa Prouzy.
Josef Prouza (1904–1995) také patřil do rodiny s léčitelskými kořeny, léčení se věnoval již jeho praděd Matěj Prouza. Stejně jako pro Patočkovou, byl i pro Josefa Prouzu iniciačním rok 1946. Neonemocněl však sám Prouza, nýbrž jeho tři děti. Když mu bylo v nemocnici řečeno, že stav jeho dětí, zejména dcery, je velmi kritický, modlil se k Bohu a slíbil mu, že pokud se děti uzdraví, bude se věnovat léčení lidí. Příštího dne se stav všech dětí rapidně zlepšil a děti se brzy zcela uzdravily. Prouza se začal opravdu věnovat léčitelství a brzy se stal pojmem, především na Trutnovsku. Setkání s Prouzou se konala jak na pasekách v lesích, tak i ve veřejných prostorech. Prouza své léčení doplňoval i o duchovně zaměřené promluvy. Jako diagnostickou metodu používal tzv. irisdiagnostiku – určování nemoci pohledem do očí. Svědci ovšem hovoří o tom, že se u něj často projevovaly i jasnovidné schopnosti. V hledáčku StB nebyl primárně kvůli své léčitelské činnosti, nýbrž kvůli své válečné a předválečné angažovanosti v Národní obci fašistické. Do té však vstoupil jen na krátkou dobu a brzy z ní vystoupil. Za války se dokonce angažoval v protinacistickém odboji. Komunistickou státní moc také dráždil tím, že odmítal vstoupit do JZD.
Mezi další zajímavé osobnosti představené na výstavě patří třeba Vladislav Alan Forejt (1897–1974), který svou inspiraci čerpal mimo jiné i v Severní i Jižní Americe. V Brazílii pobýval mezi místními indiány a učil se od nich užívání léčivých rostlin. Kvůli své léčitelské (bylinkářské) činnosti byl komunistickými úřady opakovaně sledován a trestně stíhán. Proti svému pronásledování se ale opakovaně odvolával a bojoval za své právo věnovat se léčení pomocí bylin až do konce svého života.
Výstřední osobností mezi pojizerskými a podkrkonošskými léčiteli byl Josef Pattermann (1852–1936). Na počátku Pattermannova léčitelské působení rovněž stála rodinná historie (matka bylinkářka), vážná nemoc (onemocnění krku, které si Pattermann sám vyléčil) a zjevení Panny Marie. Pattermann svou naprostou oddanost Matce Boží celoživotně deklaroval nošením ženských šatů, které kontrastovaly s jeho plnovousem. Vlasy nosil stočené v dlouhém copu. V době a prostředí, ve kterém žil, bezpochyby působil velmi excentricky. Svědkové hovoří o tom, že měl ve svém domě kromě mnoha svazků léčivých bylin pověšená i těla hadů, a že se po domě dokonce pohybovali živí hadi, které Pattermann bez potíží uchopoval do rukou. Léčení hadím jedem bylo jednou z rozšířených forem lidového léčitelství – kromě Pattermanna se mu věnovali i další pojizerští a podkrkonošští léčitelé. Někteří dobový svědkové hovoří o Pattermannovi jako o šejdíři, jiní ale na jeho léčitelské dovednosti nedali dopustit.
Václav Nigrin (1829–1855) byl příkladem římskokatolického kněze, který se zároveň věnoval léčitelství, konkrétně homeopatii. Páter Nigrin byl v Pojizeří velmi ctěn jak pro svůj kněžský stav, tak i pro své léčitelské schopnosti. Za dobu jeho činnosti byl dvakrát kvůli nedovolenému léčení úředně stíhán. V roce 1886 ho soud zprostil obžaloby, především díky četným kladným výpovědím svědků, kteří dosvědčovali, že jim páter pomohl a nepožadoval za to žádné peníze. Jiné dobové výpovědi ale naznačují, že za své homeopatické léky určité drobné obnosy přijímal. V roce 1895 byl Nigrin odsouzen k pokutě 5 zlatých za porušování živnostenských zákonů a nedovolené léčitelství. Nigrin pokutu zaplatil a nadále se věnoval svému kněžskému i léčitelskému poslání.
Zajímavé jsou i informace, které výstava přináší o dění na poli léčitelství v polistopadové éře. Cedule Setkávání léčitelů v Českém ráji např. sděluje: „Při přípravě výstavy jsme narazili na informace, že zřejmě od roku 1993 minimálně do roku 2016 se v Sedmihorkách uskutečňovalo setkávání léčitelů, příznivců léčitelství, a zájemců o různé alternativní směry. Jedním ze zakladatelů byl zřejmě známý bylinkář Pavel Váňa.“
Z religionistického hlediska stojí za povšimnutí těsné sepětí pojizerského a podkrkonošského léčitelství s lidovým katolicismem. V několika příbězích iniciace k léčitelskému poslání hrála klíčovou úlohu postava Panny Marie. Panna Marie je na výstavě navíc přítomna i v podobě Sytovské madony. Socha Matky Boží byla vyřezána anonymním mistrem v období krásného slohu (1380–1420). Je nazvána podle Dolní Sytové u Semil, kde většinu času pobývala; někdy se ale můžeme setkat i s názvem Loukovská madona podle jiného místa jejího pobytu. Nyní si ji návštěvníci mohou prohlédnout právě v prostorách výstavy.
Příští rok plánuje Muzeum a Pojizerská galerie Semily vydat k výstavě samostatný sborník.
Všechny fotografie autor.
Psali jsme v Dingiru:
téma 3/2005 – téma: Náboženství a léčení
Související příspěvky:
