Účelem tohoto malého seriálu je připomenout likvidaci menších náboženských společenství v Československu komunistickými úřady. Hlavním nástrojem likvidace byl zákon 68/1951 Sb., ale některá společenství rozehnali vládnoucí komunisté již dříve. Tak bylo již roku 1950 zatlačeno do ilegality a zbaveno majetku Hnutí Grálu, o němž pojednává dnešní část seriálu. Po jeho úvodním díle, v němž je stručně popsána právní situace českých církví a náboženských společností, se druhý díl věnoval mormonům a třetí díl swedenborgiánům.
Československo se stalo pro Hnutí Grálu velmi úspěšným prostorem. Učení německého náboženského myslitele Oskara Ernsta Bernhardta (1875–1941) pronikalo do této země od roku 1927 a našlo zde mimořádně schopné misionáře, překladatele a organizátory. Bernhardtova kniha Ve světle Pravdy, kterou vydal roku 1931 pod duchovním jménem Abdruschin (později Abd-ru-shin), byla do češtiny přeložena hned následujícího roku. Po rozvoji ve 30. letech sice přišel s okupací zákaz činnosti a Bernhardtovy spisy byly zařazeny na seznam zakázaných knih, ale hnutí bylo již natolik silné, že ilegalitu v době okupace celkem dobře přečkalo. Jeho poválečný vývoj byl sice poznamenán nedůvěrou úřadů (a snad i části veřejnosti) kvůli německým kořenům hnutí a kvůli jeho germanofilství, ale počet nositelů kříže (rozhodných následovníků Abd-ru-shinova učení) vytrvale stoupal. V době, kdy vládu nad Československem převzali komunisté, se jednalo o živé a aktivní společenství. Jenom v Brně (které tehdy znamenalo jakési centrum tohoto hnutí v Československu) se roku 1950 přidávalo k pobožnostem až 280 účastníků.[1]
Rok 1950 se stal pro Hnutí Grálu v Československu přelomovým. Na konci ledna 1950 zakázal policejní úřad distribuci poválečné verze Abd-ru-shinova spisu, tehdy nově přeložené do češtiny a vydávané v nesnadných poválečných nakladatelských poměrech. Tento krok odůvodnil tím, že obsah spisu „jest v příkrém rozporu s lidově-demokratickým zřízením Československé republiky a obsahuje nepravdivé a pravdu zkrucující zprávy, čímž ohrožuje veřejný klid a pořádek.“[2]
Represe československých úřadů pokračovaly: spolek Svatý Grál v Československu byl na konci května roku 1950 Ministerstvem vnitra rozpuštěn. Proti rozpuštění podalo vedení spolku Svatý Grál odvolání,[3] ale to bylo v říjnu 1950 zamítnuto.[4] Majetek spolku byl ještě do konce roku 1950 rozprodán a spolkové jmění zlikvidováno.
Komunistické úřady přitom bohorovně likvidovaly společenství, o němž byly velmi špatně informovány. Až tragikomicky tak vyznívá například zpráva Státního úřadu pro věci církevní z roku 1955:
Svatý Grál: Příslušníci této sekty jsou v krajích Karlovy Vary, Liberec, Gottwaldov a Budějovice. Na Českobudějovicku jsou to dle hlášení krajského církevního tajemníka zbytky mariánské družiny a navštěvují prý římskokatolický kostel. Na Liberecku je vede jistá Reifová, bývalá obchodnice reakčně zaměřená. Příslušníci této sekty prý nosí nějaké prsteny, které jsou určitým odznakem příslušnosti a hodnosti v církvi. Podrobnosti nebyly však zatím zjištěny. Příslušníci sekty se zabývají publikacemi zemřelého spisovatele Bernhardta (Abdrus-hin) Ve světle Pravdy. Počet příslušníků lze odhadnouti na 200–300 osob.[5]
Roku 1950, v době mezi podáním odvolání a jeho zamítnutím, se Abd-ru-shinovým stoupencům podařilo dokončit vydávání jeho základního spisu, a někteří z nich tento spis dokonce ve větším počtu zakoupili, takže byl zájemcům v omezené míře k dispozici i v dalších letech. Tato distribuce byla ovšem tajná, neboť výše zmíněným rozhodnutím Ministerstva vnitra platil zákaz rozšiřování této knihy. Takových drobných projevů statečnosti na jedné straně a šikany komunistických úřadů na druhé straně bylo v následujících letech mnoho. Výsledkem bylo, že po téměř 40 letech ilegality počet Abd-ru-shinových stoupenců v Československu mírně stoupl.[6]
Po pádu komunistického režimu bylo Hnutí Grálu v Československu schopno velmi rychlé obnovy – někteří jeho příslušníci vycestovali do rakouského Vomperbergu na slavnost Zářící hvězdy ještě v prosinci 1989. Následujících několik let se hnutí zvláště v české části původního státu rozvíjelo rychle. Tento vývoj se ovšem nepodařilo udržet (také kvůli mezinárodnímu rozštěpení roku 1999) a současné hnutí charakterizuje spíše stagnace. Počet nositelů kříže v hlavní větvi je možné odhadnout na asi 1,2 tisíce, v menší větvi asi na sto. Hlavní větev sestává z osmi kruhů Grálu, které disponují prostory pro své pobožnosti (stánky Světla): nacházejí se v Dlouhých Dvorech (části obce Střezetice nedaleko Hradce Králové), v Karviné, v Brně, v Dlouhé (části obce Netřebice na Českobudějovicku), ve Zlíně-Malenovicích, v Liberci, v Praze a v Hořicích v Podkrkonoší.
Poznámky:
[1] Hlášení místnímu velitelství Národní bezpečnosti ze 6. dubna 1950 pod čj. 2292/50. Dokument je v Archivu města Brna součástí složky spolkového oddělení odboru vnitřních věcí, inventární číslo 66, krabice 23.
[2] „Spolek ’Svatý Grál‘ – Hnutí Grálu v Československu“, dokument Krajského velitelství národní bezpečnosti Praha z 31. 1. 1950, je dostupný v Archivu hlavního města Prahy, fond: Spolkový katastr, karton 12; ONV 21-10, signatura I/0106.
[3] Dokument z 11. 6. 1950 je dostupný v Archivu hlavního města Prahy, fond: Spolkový katastr, karton 12; ONV 21-10, signatura I/0106.
[4] Rozhodnutí Ministerstva vnitra ze 4. 10. 1950 je dostupné v Archivu hlavního města Prahy, fond: Spolkový katastr, karton 12; ONV 21-10, signatura I/0106.
[5] Státní úřad pro věci církevní, Návrh na postup s příslušníky sekt, podepsán náměstek předsedy SÚC, 7. 7. 1955, str. 4. Dokument je dostupný v Národním archivu, fond: Státní úřad pro věci církevní, karton 7, inventární číslo 66.
[6] ŠTEFEK, Jaroslav, Proč se vracíme do minulosti? – 2. část, Kruh 21 (1), 2011, s. 16.
Více o Hnutí Grálu na území bývalého Československa:
VOJTÍŠEK, Zdeněk, „Hnutí Grálu v Československu. Společenství čtenářů Abd-ru-shina od roku 1927 do současnosti“, Praha: Dingir 2021.
Psali jsme v Dingiru:
téma Dingiru 2/1999: Hnutí Grálu a imanuelité (plný text čísla je dostupný zde).
Další články v sérii:
Související články:
