Před 70 lety (přesně 1. října 1951) vstoupil v platnost zákon 68/1951 Sb., jímž byly zlikvidovány spolky. Obětí této komunistické represe se staly i náboženské menšiny, které dosud měly právní status spolků. O některých z nich a jejich situaci pojednává malý seriál.
Dopis náměstka ministra vnitra Spurného z 26. dubna 1951 národním výborům jsme citovali už posledně. Tento poměrně dlouhý dopis, nazvaný „Církevní a náboženské spolky, náboženské sekty – postup a hlediska spolčovacích a shromažďovacích předpisů“,[1] ale obsahuje více míst, která stojí za citaci. Všechny náboženské společnosti kromě patnácti (které komunistický aparát zamýšlel ovládnout prostřednictvím zákona 218/1949 Sb. – psali jsme o nich zde), nazval náměstek Spurný[2] „sektami“ a napsal:
Pro tyto náboženské sekty není místa v nové úpravě církevních a náboženských záležitostí a je nutno jejich činnost úplně znemožnit. Pokud jsou tyto náboženské sekty formovány jako spolky, je tu použíti dosavadních platných spolčovacích předpisů a proti dalšímu jejich trvání zakročit rozpuštěním…, protože jejích činnost ohrožuje lidově demokratické zřízení a veřejný pokoj a řád.
Všechna opatření, která náměstek Spurný sepsal, „musí sledovat znemožnění činnosti sekt a jejich přívrženců“. Těchto „sekt“ pak náměstek vyjmenoval šestnáct. Mezi nimi jsou v textu Spurného zařazeni i „Mormoni neboli Svatí posledního dne“. Náměstek Spurný u příslušníků této menšiny poznamenal, že jejich činnost byla velmi omezena a snad již znemožněna, přesto mohou se někde vyskytnout.
Do této likvidace se u nás Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů rozvíjela – nepříliš rychle, ale v podstatě stabilně (velmi stručně je o tom psáno zde či zde). Rozvíjela se i za války i po ní (podrobněji zde), a například kolem roku 1948 byla činnost české misie této církve dokonce hodnocena americkými církevními novinami velmi nadšeně (The Church News 7 (23), 27. 6. 1948, str. 15).[3] To už se ale schylovalo v likvidaci misie. Počet misionářů byl mezi lety 1948 a 1949 z úředního nařízení zredukován na polovinu a 2. března 1949 odmítlo Ministerstvo vnitra udělit vstupní víza novým sedmi misionářům (pěti mužům a dvěma ženám), protože údajně někteří misionáři provádějí činnost, „která není nikterak ČSR a lidově demokratickému režimu prospěšná“.[4] V odmítnutí je dále kromě jiného uvedeno, že se jedná o církev, „která je mentalitě našich národů celkem cizí“.
Další tři misionáři byli v květnu 1949 vyhoštěni, ale opravdové drama začalo až na konci ledna 1950. Dva misionáři zmizeli a jedenáct dní o nich ostatní misionáři ani misijní prezident Wallace F. Toronto nic nevěděli. Pak se dozvěděli, že je československá policie obvinila ze špionáže. Ve vazbě strávili 27 dní a byli propuštěni jen díky slibu prezidenta Toronta, že opustí Československo a za nimi postupně odcestují i všichni ostatní misionáři. Československá misie tak přestala roku 1950 existovat.
Komunistické úřady měly za to, že v důsledku likvidace misie a likvidace spolku musela zaniknout i česká pobočka Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Tak například náměstek předsedy Státního úřadu pro věci církevní 7. 7. 1955 zařadil mormony do skupiny „sekt, které po rozpuštění zanikly, resp. o jejichž činnosti není Státnímu úřadu pro věci církevní ničeho známo“.[5] Česká pobočka ale žila v ilegalitě zpočátku pod vedením Rudolfa Kubisky a od 70. let Jiřího Šnederflera (1932–2006). Byl to právě on s manželkou Olgou, kdo tajně udržoval styky se zahraničními svatými a kdo roku 1990 dotáhl do konce registraci své církve už svobodnými československými úřady (poněkud kuriózní je, že registrace byla připravena ještě před převratem v roce 1989). V dokončení registrace pomohl i apoštol Russell M. Nelson (*1924), který byl od roku 1985 pověřen péčí o tajné misijní aktivity ve východní Evropě. V současnosti je tento muž prezidentem celé Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů.
Poznámky:
[1] Dokument je dostupný v Národním archivu, fond: Státní úřad pro věci církevní, karton 7, inventární číslo 66.
[2] Patrně se jednalo o náměstka Jindřicha Spurného (1906–1978).
[3] Výstřižek je dostupný v Národním archivu, fond: Ministerstvo školství a kultury, Praha, karton 2154, inventární číslo 47 IX.
[4] Dr. Müller v dopisu Ústřednímu akčnímu výboru Národní fronty. Dokument je dostupný tamtéž..
[5] Dokument je dostupný v Národním archivu, fond: Státní úřad pro věci církevní, karton 87, inventární číslo 110 (sekty).
Podrobněji o Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů: Religionistická encyklopedie.
Psali jsme v Dingiru:
téma Náboženství mormonů, Dingir 4 (3), 2001.
Dana Řezníčková, Svatí v naší zemi, Dingir 4 (3), 2001, str. 20–21.
Zdeněk Vojtíšek, Čeští mormoni za války a po ní,
Další články v sérii:
Související příspěvky:
