Postižena byla i údernice: rozpuštění Obce spiritistů

Letošní 70. výročí od doby, kdy Národní shromáždění republiky Československé přijalo zákon 68 ze dne 12. července 1951 „o dobrovolných organisacích a shromážděních“, je příležitostí, abychom připomněli náboženské spolky, které byly komunistickými úřady zlikvidovány. Často přitom došlo k rozpuštění spolku už před přijetím tohoto zákona; zákon tak spíše potvrzoval situaci, kterou úřady vynutily, než aby ji inicioval. Po úvodním díle tohoto seriálu, v němž je stručně popsána právní situace českých církví a náboženských společností, se druhý díl zabýval mormony, třetí díl swedenborgiány a čtvrtý Hnutím Grálu. Tento se věnuje spiritistům.

Tajný dopis náměstka ministra vnitra Spurného z 26. dubna 1951 národním výborům v českých zemích jsme v tomto seriálu citovali už dvakrát. Je v něm vyjmenováno 16 společenství („sekt“ ve slovníku komunistických úřadů), ale jen jedno z nich je jmenováno obecným názvem. Jsou to „spiritisté“ a je u nich uvedeno jen to, že „působí jednak jako spolky, jednak jako volná sdružení“.[1] Tato slova dobře ukazují, že v množství různých spiritistických skupin se nevyznalo ani ministerstvo vnitra.

První list stanov Obce spiritistů československých. Dokument je možné zvětšit.

V následujícím textu se budeme věnovat jednomu spiritistickému spolku, a to Obci spiritistů československých.[2] Vznikl roku 1922 jako pokus pražských spiritistů o sjednocení celého hnutí v Československu. Ve stanovách je v článcích 2 a 4 uvedeno:

Účelem obce jest: a) shromážditi všechny spolky, mající tendence spiritistické v jednotu a zakládati spolky všude tam, kde je hnutí spiritistické… Členem mohou býti pouze spolky, mající tendence spiritistické… Členství takovýchto spolků jest v zájmu vlastního jejich zdárného vývoje povinné.

Stanovy jsou podrobné: na 11 stranách mají 33 článků.[3] Ale navzdory jejich sebevědomému tónu a velkorysému rozmachu nebylo založení spolku úspěšné. Téměř všemi ostatními spiritisty byl tento pokus o sjednocení značně různorodého a rozdrobeného spiritistického hnutí následujícího roku odmítnut.[4] Obec tedy nadále působila hlavně v Praze. Za druhé světové války jí sice nebyla oficiálně zastavena činnost a nebyla vymazána ze spolkového katastru, ale její veřejná činnost byla v červnu 1941 německými úřady zastavena. Spiritistické aktivity se pak odehrávaly tajně. Veřejné působení Obec obnovila v červenci 1945.

První list dopisu Arnošta Čakrta. Dokument je možné zvětšit.

O poválečném vývoji spiritismu a sílícím tlaku úřadů zajímavě vypovídá dopis Arnošta Čakrta z Velké Bukové u Křivoklátu ministrovi vnitra z 24. ledna 1947.[5] Arnošt Čakrt v něm vyjadřuje zklamání z toho, že po útisku ze strany římskokatolické církve a po represích okupačních úřadů se spiritisté setkávají s překážkami i v poválečné době. Konkrétně si stěžuje na to, že dosud nebyly úředně schváleny stanovy spolků, sdružených v Obci spiritistů československých, a že byla zakázána činnost „Spolku československých spiritistů Cíl pro Kladno a okolí“, „Vzdělávacího spolku Pokrok“ v Brně-Žabovřeskách a „Bratrského sdružení československých spiritistů ve Vlachově Březí“.

O zlepšení situace československých spiritistů po intervenci Arnošta Čakrta u ministra vnitra není nic známo. Ale brzy se tato situace naopak zhoršila: vždyť ministrem byl už od roku 1945 člen Komunistické strany Československa (KSČ) Václav Nosek. V prosinci roku 1950 napsal Státní úřad pro věci církevní Ústřednímu národnímu výboru hlavního města Prahy krátký dopis o jediné větě:[6]

Státní úřad pro věci církevní sděluje, že nemá zájem na dalším trvání spolku „Obec spiritistů československých“ se sídlem v Praze ani žádného ze sedmnácti jeho členských spolků.

Na konci procesu likvidace pak stál výměr ministerstva vnitra z 4. srpna 1951, jímž byl spolek Obec spiritistů československých rozpuštěn, „protože jeho další trvání a činnost ohrožuje veřejný pokoj a řád“.[7] Toto tvrzení bylo zdůvodněno takto:

Spolek podle svého účelu shromažďuje všechny spolky, mající tendence spiritistické, a klade si za úkol seznamovati lid český a slovenský s objektivními pravdami spiritismu, a brániti tak šíření pověry a nekritické důvěřivosti, podlamující mravní sebevědomí a obmezující svobodu lidské vůle. Zjištěná činnost spolku v tomto směru nedává záruky, že tohoto účelu nebude zneužito. Podle zjištění činnost spolku a jeho členských složek v jejich spiritistických schůzkách se zneužívá k propagaci protistátního smýšlení, zlehčování lidově-demokratického zřízení a k šíření pobuřujících a poplašných zpráv. Toto rozhodnutí je konečné.

Na základě tohoto rozhodnutí byl majetek všech dotčených spolků převeden na začátku roku 1952 na československý stát.

Když už poměrně dlouho po likvidaci náboženských spolků (v červenci 1955) vydal Státní úřad pro věci církevní „Návrh na postup s příslušníky sekt“, musel v něm přiznat, že úplná likvidace se nepodařila. O spiritistech je uvedeno, že jde „o značně reakčně zaměřenou sektu. Členy sekty jsou vesměs starší lidé, dělníci, drobní zemědělci apod. Ve skupinách jsou však i bývalí živnostníci a byl zjištěn i případ, že horlivou spiritistkou je i příslušnice KSČ a údernice.“[8] V celé hrůze komunistické represe je tedy aspoň něco, nad čím je možné se i po letech usmát.

Poznámky:

[1] SPURNÝ, [Jindřich?], Církevní a náboženské spolky, náboženské sekty – postup a hlediska spolčovacích a shromažďovacích předpisů, 26. 4. 1951, s. 7. Dokument je dostupný v Národním archivu, fond: Státní úřad pro věci církevní, karton 7, inventární číslo 66.

[2] V několika dokumentech je uvedeno „spiritů“ místo správného „spiritistů“.

[3] Stanovy jsou dostupné v Národním archivu, fond: Ministerstvo vnitra II, Praha – nová registratura (4. odd.), karton 9701, signatura 3111 – spolek.

[4] Více: HUDÁKOVÁ, Andrea, Organizace československého spiritistického hnutí, disertační práce, Praha: Univerzita Karlova v Praze, Evangelická teologická fakulta 2012, s. 129–132. KOZÁK, Jaromír, Spiritismus. Zapomenutá významná kapitola českých dějin, Praha: Eminent 2003, str. 229–230.

[5] Dopis je k dispozici v Národním archivu, fond: Ministerstvo vnitra II, Praha – nová registratura (4. odd.), karton 9701, signatura 3111 – spolek.

[6] Dokument z 11. prosince 1950 je dostupný v Národním archivu, fond: Ministerstvo vnitra II, Praha – nová registratura (4. odd.), karton 9701, signatura 3111 – spolek.

[7] Dokument ze 4. srpna 1951 je dostupný tamtéž.

[8] Státní úřad pro věci církevní, Návrh na postup s příslušníky sekt, podepsán náměstek předsedy SÚC, 7. 7. 1955, str. 4. Dokument je dostupný v Národním archivu, fond: Státní úřad pro věci církevní, karton 7, inventární číslo 66.

Psali jsme v Dingiru:

Andrea HUDÁKOVÁ, Spiritistický pohřeb: Sonda do praxe slezských spiritistů, Dingir 6 (3), 2011, s. 9293.

téma Komunikace s duchovním světem, Dingir 21 (3), 2018, obsah zde.

Další články v sérii:

Související články:

Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments