Další náboženskou menšinou, kterou komunistická vláda roku 1951 zlikvidovala, byla Křesťanská věda, kdysi úspěšné společenství založené na kombinaci křesťanství a tzv. Nového myšlení. – Podobně jako mormonská církev (ve druhém díle) nebo Hnutí Grálu (ve čtvrtém díle) se s tohoto úderu společenství po roce 1989 ještě vzpamatovalo, ale na rozdíl od těchto dvou a podobně jako v případě společenství swedenborgiánů (ve třetím díle) mělo ale toto obnovení jen omezené trvání. Křesťanská věda u nás v současnosti už veřejně nevystupuje.
Optimistické náboženství Křesťanské vědy získalo v Československu ohlas na konci 20. let především u velkoměstských vyšších společenských vrstev. Mezi příznivci tehdy byli někteří diplomaté či jejich manželky a za horlivou členku společenství označili pamětníci také prezidentovu dceru Olgu Masarykovou-Revilliodovou (1891–1978), překladatelku jednoho ze spisů zakladatelky Mary Baker-Eddyové (1821–1910).[1] Olga Masaryková-Revilliodová se s Křesťanskou vědou seznámila již za první světové války.
Od roku 1929 se začaly organizovat sbory Křesťanské vědy v Praze a v Brně a postupně se rozrostly do počtu asi dvou set návštěvníků. Roku 1931 vznikl Spolek Křesťanské vědy v Praze, pořádal bohoslužby každou neděli, krátké pobožnosti ve středu a – stejně jako ve Spojených státech – provozoval nedělní školu a veřejnou čítárnu.[2] Předsedkyní spolku byla Alexandra Bobriková Crichtonová, tajemníkem vrchní ředitel ministerstva zahraničí Robert Kimminich (1872–). Mezinárodní charakter spolku ukazuje to, že ve středu se konaly pobožnosti v češtině a v angličtině. Veřejné přednášky byly také v němčině či francouzštině. Modlitbami a rozhovory členům spolku pomáhali čtyři tzv. praktikující,[3] tedy léčitelé, registrovaní mateřskou církví v americkém Bostonu.[4]
Roku 1940 spolek žádal o uznání za náboženskou společnost. Jako předseda je v této době uváděn známý zlatník a klenotník Josef Ritter (1900–). Robert Kimminich zůstal tajemníkem a další vedoucí místa spolku obsadily ženy: majitelka módního závodu a také vdovy po vrchním inženýru Daňkových závodů a po bývalém rakouském námořním kapitánovi.[5] Místo uznání za náboženskou společnost byl spolek ale naopak 9. června 1941 rozpuštěn.
Spolek Křesťanské vědy v Praze obnovil po osvobození Československa svou veřejnou činnost pod vedením svého předválečného představitele Josefa Rittera. Na konci roku 1947 byla předsedkyní zvolena Jindřiška Ritterová a spolek začal vystupovat jako První Vědecká církev Kristova v Praze. Ovšem za necelé tři měsíce po těchto změnách spolek vytušil, že jeho zakotvení ve Spojených státech a jeho mezinárodní zaměření nebude novému režimu po vůli. Již tři dny po komunistickém puči adresoval ředitelství národní bezpečnosti v Praze II. dopis tohoto znění:[6]
Sdělujeme vám, že se výbor naší církve v důsledku nepřátelského postoje některých západních států včetně USA k nynější nové Gottwaldově vládě a událostem v ČSR jednomyslně rozhodl úplně zastaviti veškerou činnost církve.
Ačkoli se podle prohlášení tehdejšího předsedy církve Roberta Nerada nejednalo o rozejití spolku, ale o pouhé přerušení činnosti na určitou dobu, komunistické úřady byly i v případě tohoto náboženského společenství nemilosrdné: na základě tajného výnosu ministerstva vnitra z 26. dubna 1951, podle něhož „má být provedeno rozpuštění spolků, které mají charakter náboženských sekt a jejichž další činnost by ohrozila lidově demokratické zřízení“, byl spolek 18. září 1951 rozpuštěn. Mezi důvody je uvedeno i to, že[7]
není možné, aby nadále existoval spolek, který nijakým způsobem nepomáhá budování socialismu v naší zemi.
Následujícího roku 1952 byl zabaven veškerý majetek spolku ve prospěch státu.
Navzdory rozpuštění spolku se ale křesťanští vědci nadále scházeli k četbě spisů zakladatelky svého hnutí Mary Baker-Eddyové a k rozhovorům nad nimi po bytech. Nejživější z těchto malých společenství (v Praze, v bytě Ludmily Dvořákové) ale utrpělo na konci 50. let sérií výslechů a domovních prohlídek svých členů. Tři z nich museli opustit svá učitelská místa. Zájem státní policie pak veškerou společnou činnost v podstatě znemožnil.[8]
Nové možnosti rozvoje se před několika málo desítkami křesťanských vědců otevřely v době částečného uvolnění na konci 60. let. Pokus o legalizaci hnutí roku 1968 sice nebyl úspěšný, společenství ale bylo od té doby schopno udržovat styky s cizinou, takže získalo i několik čísel zahraničních náboženských časopisů a studijní materiály. Díky cizině také čeští křesťanští vědci na začátku 70. let obnovili vzájemné kontakty. Malému společenství se dokonce podařilo ilegálně rozmnožit a distribuovat několik náboženských textů. Největším úspěchem byl ovšem překlad základního díla Mary Baker-Eddyové Věda a zdraví s klíčem k Písmu[9] do češtiny, který pořídila pětičlenná skupina překladatelů v letech 1971–1976.[10] Překlad vyšel v Bostonu roku 1983.
Navzdory nadějím, vkládaným do pádu komunismu, se členům společenství Křesťanská věda nepodařilo navázat na úspěchy v době před válkou a krátce po ní. Obnovena byla v podstatě jen pražská organizace, která vystupovala pod názvem Sdružení Křesťanské vědy v Praze. Vedla ji Melanie Rybárová (*1925). Navzdory podpoře z ciziny, jíž byla také veřejná vystoupení amerických křesťanských vědců v 90. letech minulého století v Praze, společenství zůstalo omezeno na nejstarší generaci a postupně zaniklo.
Poznámky:
[1] RYBÁROVÁ, Melanie v rozhovoru s autorem dne 4. 9. 2005.
[2] Stanovy byly přijaty ustanovující valnou hromadou 7. prosince 1931.
[3] Praktikujícími byly tři sestry Schmiedlová, Ritterová a Štefková a paní Olga Burková. – RYBÁROVÁ, Melanie v rozhovoru s autorem dne 17. 9. 2005.
[4] RYBÁROVÁ, Melanie v rozhovoru s autorem dne 4. 9. 2005.
[5] Dopis Zemskému úřadu v Praze z 9. července 1940 je dostupný v Archivu hlavního města Prahy, Spolkový katastr, signatura IX/0780, karton 394.
[6] Dopis ředitelství národní bezpečnosti v Praze II. z 28. února 1948 je dostupný tamtéž.
[7] Úřední záznam referátu pro vnitřní věci a bezpečnost Ústředního národního výboru hl. m. Prahy adresovaný Adolfu Mlejnkovi, předsedovi akčního výboru spolku, z 18. 9. 1951 je dostupný tamtéž.
[8] RYBÁROVÁ, Melanie v rozhovoru s autorem dne 4. 9. 2005.
[9] Baker-Eddy, Mary: Věda a zdraví s klíčem k Písmu, Boston 1983.
[10] RYBÁROVÁ, Melanie v rozhovoru s autorem dne 4. 9. 2005.
Více o Melanii Rybárové:
Melanie Rybárová na videu s Igorem Chaunem.
Vzpomínky Melanie Rybárové v projektu Paměť národa.
Psali jsme v Dingiru:
Melanie Rybárová, Křesťanská věda a uzdravování, Dingir 8 (4), 2005, str. 142–143.
Další články v sérii:
Související články:
Pamatuju si, že čs. rozhlas citoval jako zdroj Christian Science Monitor, zvl. v době hladovky Roberta Sandse v Belfastu na jaře 1981.
Christian Science Monitor vychází v současnosti jako týdeník. Kdysi dávno jsem hledal v několika vydáních zmínku o Křesťanské vědě a našel jen maličké oznámení o jakési veřejné přednášce… K propagaci náboženské společnosti rozhodně neslouží.