Dnes je to právě 80 let ode dne, kdy zemřel Oskar Ernst Bernhardt (1875–1941). Pod duchovním jménem Abd-ru-shin je autorem spisu Ve světle Pravdy (první verze vyšla roku 1926). Kolem autora a jeho knihy vzniklo společenství, které později přijalo jméno „Hnutí Grálu“. Abd-ru-shinova smrt mu způsobila šok a zoufalství.
„Měly by být nyní jedním úderem zničeny všechny naděje, které on, Rauber, spolu s mnoha jinými nositeli kříže do Abd-ru-shina a do splnění jeho ohromného úkolu vkládal? Mělo by pomýlené lidstvo bez vůdce v budoucnu padnout do zkázy? Měla by se všechna dosavadní snaha o přicházející říši míru na Zemi stát zbytečnou? Budou ho paní Maria a slečna Irmingard následovat? Bude moci nadále obstát pozemský Grál? Takové, a ještě další otázky ovládaly Raubera v příštích hodinách a v dalších dnech mu vládla naprostá bezradnost.“[1]
Bezradnost Abd-ru-shinova učedníka Friedricha Raubera vyplývala z toho, že on i další čtenáři knihy Ve světle Pravdy očekávali příchod nové doby a vznik Tisícileté říše ještě za života toho, koho pokládali za vysokou duchovní bytost rytíře Parsifala a biblického Syna Člověka jménem „Imanuel“. Toto přesvědčení sdílel i sám Abd-ru-shin.
„Do poslední chvíle Pán věřil, že dění, které měl přinést Zemi, se během jeho pobytu na Zemi naplní a bude jím duchovně usměrňováno a řízeno. Podle toho směroval své plány a myšlenky. Až krátce před svým odchodem ze Země – jak nám o tom vyprávěla paní Marie – věděl, že všechno se bude vyvíjet celkem jinak.“[2]
Toto „jinak“ mohlo být pro vnější pozorovatele překvapivé. Hnutí Grálu, které se během války a také vinou smrti Oskara Ernsta Bernhardta zcela rozpadlo, se po válce nečekaně obnovilo. Stalo se to zásluhou zbytku Bernhardtovy rodiny, hlavně jeho druhé manželky Marie (1887–1957) a její dcery Irmgard (v hnutí zvané Irmingard, 1908–1990), tedy oněch dvou žen, o jejichž víře v Bernhardta jako Syna Člověka podle úvodního úryvku učedník Rauber zapochyboval. Také skutečnost, že Tisíciletá říše nenastala, byla vysvětlena, a to tím, všichni zklamali: Abd-ru-shinovi následovníci, povolaný německý národ i celé lidstvo.
„V důsledku selhání lidstva v takové míře, jaká nebyla zpočátku předpokládána, nemohl Syn Člověka Imanuel, prodlévající na zemi, zřídit zde říši míru, jak bylo původně předurčeno.“[3]
Autor této věty, Herbert Vollmann (1903–1999), manžel Bernhardtovy nevlastní dcery Elisabeth (1912–2002), v poválečných desetiletích asistoval Bernhardtově rodině a spolu s ní se zasloužil o růst Hnutí Grálu a o jeho pronikání do dalších zemí a světadílů. Počet současných stoupenců Hnutí Grálu na světě je možné odhadnout asi na 50 tisíc. V tomto počtu hraje významnou úlohu také asi tisíc českých stoupenců. Právě v českých zemích se totiž Abd-ru-shinova nauka mimořádně dobře uchytila (již ve 30. letech 20. století) a čeští stoupenci se v hnutí neztratili ani v období po Bernhardtově smrti 6. prosince 1941.
Náhledová fotografie hrobky Abd-ru-shina: autor.
V titulu jsou použita slova Bernhardtova blízkého stoupence Josefa Wagnera o smrti jeho Pána: „Tak odešlo Světlo navždy z této země…“[4]
Poznámky:
[1] FREEMAN-EALES, Randolph, Chronik-Blätter der Lebens-Biographie des Taufjüngers Friedrich Rauber, dokument je dostupný v prezentaci „Friedrich Rauber“, O Caminho – Der Weg [online], download 8. 2. 2019.
[2] WALKHOFF, Erich, „Vzpomínky“, in: Vzpomínky na Pána Abdrushina, Umelecko-duchovné združenie Fénix, asi 2012, s. 389–407, dostupné online, download 21. 7. 2017, s. 395.
[3] VOLLMANN, Herbert, O životě a působení Abd-ru-shina, Marie a Irmingard na Zemi 1875–1990, Vomperberg: Alexander Bernhardt 1994, s. 43.
[4] WAGNER, Josef, „Má cesta ke svatému Poselství a k Pánovi až do doby, kdy opustil zemi“, in: Vzpomínky na Pána Abdrushina… s. 370.
Psali jsme v Dingiru:
téma Dingiru 2/1999: Hnutí Grálu a imanuelité (plný text čísla je dostupný zde).
Více o Hnutí Grálu v Československu: Zdeněk Vojtíšek, Hnutí Grálu v Československu. Společenství čtenářů Abd-ru-shina od roku 1927 do současnosti, Dingir, Praha 2021. Publikaci je možné objednat zde.
Související články:
Hnutí Grálu: „v příkrém rozporu s lidově-demokratickým zřízením“