„Z Nové církve Páně není kam odcházet“: likvidace českých swedenborgiánů

Dnes je to přesně 70 let, kdy vstoupil v platnost zákon 68/1951 Sb., jímž byly zlikvidovány spolky. Obětí této komunistické represe se staly i náboženské menšiny, které měly právní status spolků. O některých z nich a jejich situaci pojednává malý seriál: po úvodním díle, v němž je popsána právní situace českých církví a náboženských společností, se druhý díl věnoval misii Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů a československé pobočce této církve, která z misie vznikla. Dnešní díl připomene daleko menší náboženské společenství.

Je to společenství, které se inspiruje životem a dílem švédského mystika Emanuela Swedenborga (1688–1772). Do jeho života významného vědce (geologa a důlního inženýra) a luterána (syna luterského biskupa) vstoupily kolem 50. roku jeho věku náboženské zkušenosti a přivedly ho k přesvědčení, že komunikuje s andělskými bytostmi a nahlíží do duchovního světa. Otevřel se mu tak vhled do vnitřního, duchovního smyslu Bible a Bibli v tomto smyslu vykládal v řadě svých spisů. Tento výklad, shrnutý v jeho poslední knize Pravé křesťanské náboženství (1771) ho postupně vzdálil křesťanské ortodoxii.

Emanuel Swedenborg asi z roku 1766 na portrétu Per Kraffta staršího. Fotografii z Wikimedia Commons lze zvětšit.

Není tedy divu, že po Swedenborgově smrti vytvořili jeho stoupenci samostatné církevní útvary, nezávislé na dosud působících křesťanských církvích. Vznikaly a měly úspěch hlavně ve Skandinávii, Velké Británii a Spojených státech. Největší z nich je Církev Nového Jeruzaléma, založená roku 1787.

Do českých zemí se Swedenborgův duchovní odkaz dostal díky Jaroslavu Imanuelovi Janečkovi (1870–1953, prostřední jméno bylo v dokumentech uváděno též jako „Emanuel“). Janeček byl spisovatel, též básník a hlavně překladatel. Českému čtenáři představil Swedenborga a jeho učení jednak od roku 1911 časopisem Nový Jerusalem, jednak ve dvou kompilačních dílech už roku 1912 a 1913. Časopis vycházel šestkrát ročně až do roku 1941 (též pod názvem Svedenborská revue Nový Jerusalem). Dále pak Janeček vlastním nákladem vydával Swedenborgova díla, například Nový Jeruzalém a jeho nebeská nauka (1918) nebo Nebe a peklo (1922). Díky Janečkově aktivitě vznikla ve formě spolku roku 1919 Nová církev křesťanská a byla (s výjimkou období mezi lety 1940 a 1945, kdy ji němečtí okupanti zakázali) činná až do roku 1951. Od tohoto roku mohli na základě výše zmíněného zákona 68/1951 Sb. její členové nadále legálně působit jen v rámci Náboženské společnosti československých unitářů. Reverend Janeček musel předložit k podpisu každému členu spolku prohlášení, že vstupuje k unitářům. Sám také vstoupil a majetek, který se podařilo zachránit před Němci, přešel do této náboženské společnosti spolu s ním. Stejně jako Nová církev křesťanská byly zlikvidovány i spolky Swedenborgův fond (ustanoven 7. září 1919) a Svedenborská charitativní jednota (ustanovena 5. listopadu 1922). Oba tyto spolky založil Jaroslav Em. Janeček a oba byly rozpuštěny výnosem ministra vnitra 26. dubna 1951.[1]

Přechod k unitářům ale někteří swedenborgiáni odmítli. Souhlasili se slovy překladatelky Ludmily M. Kubáto­vé (1893–1968), že „z Nové církve Páně není kam odcházet“. Za Kubátovou, zvanou „mamka“, jezdili do Roztok u Jilemnice sweden­borgiáni z několika míst republiky – z Ostravska, Hořic v Podkrkonoší, Nové Paky, Lipníku nad Bečvou, z Plzně a z Prahy. Duchovním skupiny se stal Václav Daniel Chládek (+1962), který v mládí vystudoval teologický seminář St. Chrischona ve Švýcarsku. Po jeho smrti byl roku 1963 na duchovního vysvěcen Jan Samuel Mařík (1924–2000), vyučený automechanik, později člen operního sboru Národního divad­la. Pastorační návštěvy, křty a další duchovenskou činnost vykonával ilegálně, a během komunistické éry byl proto obtěžován státní policií.[2]

Protože Mařík byl v nouzi vysvěcen na duchovního ženou, nechal se ve svobodných poměrech vysvětit znovu od reverenda Christophera Haslera.[3] Mařík též obnovil časopis Nový Jeruzalém a doporučil Martina Davida Krejzu ke studiu na semináři Nové církve. Vedle Krejzy, vysvěceného roku 1994, žijí v Česku ještě další swedenborgiánští duchovní, ale povolání duchovního žádný z nich nevykonává. Mařík sepsal a vydal slovník náboženských pojmů Pohledy do tajemství Bible (1994). Swedenborská společnost ve Vysokém Mýtě vydala několik Swedenborgových knih. Časopis Nový Jeruzalém se roku 2000 změnil na reprezentativní magazín Arcana, ale roku 2005 přestal vycházet. Aktivity českých swedenborgiánů tedy postupně umlkaly a v současnosti na ně ukazuje jen prezentace Lenky Máchové Myšlenky švédského myslitele a mystika Emanuela Swedenborga, která – kromě jiného – nabízí několik knih (i výše zmíněných) ke stažení.

Poznámky:

[1] Archiv hlavního města Prahy, fond: Spolkový katastr, signatura I/0051, resp. I/0070.

[2] Údaje o skupině kolem „mamky“ Kubátové pocházejí z rozhovoru s Libuší Petrou Maříkovou a Jitkou Mirjam Bendovou dne 1. 7. 2005.

[3] V září roku 1990. – Mařík, Jan Samuel: Splněný slib. Nový Jeruzalém, časopis Nové Církve Páně 0/1 (1990), 2.

Psali jsme v Dingiru:

Libuše Petra Maříková, Jedno z českých mystických společenství v době temna, Dingir 10 (2), 2007, str. 56.

Další články v sérii:

Související příspěvky:

Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments