Do následujícího přehledu jsem zařadil osm zahraničních osobností a tři české. Jistě není třeba připomínat, že takový přehled musí spočívat na subjektivním výběru. Čtenáři jsou vítáni, aby názor na výběr vyjádřili v komentářích – ať už jim bude někdo chybět, anebo přebývat.
V dubnu přinesl Náboženský infoservis zprávu (zde) o smrti kognitivního vědce, filosofa mysli a představitele tzv. nového ateismu, Daniela Clemense Dennetta (1942–2024). Zemřel 19. dubna. K tomu, co bylo napsáno, jenom připomínáme, že česky vyšla Dennettova kniha Druhy myslí: k pochopení vědomí, a to dokonce dvakrát (Bratislava: Archa 1997 a Praha: Academia 2004).
Také o smrti Fethulláha Gülena (1941–2024) 20. října Náboženský infoservis psal (zde). O tomto tureckém muslimském učenci a jím inspirovaném hnutí Hizmet informovalo už předtím několik článků nejen v Infoservisu, ale i v tištěném Dingiru. Muslimové inspirovaní Gülenem vytvořili v Česku spolek Mozaiky Platform Dialog.
Psali jsme (zde) i o smrti Gabriely Wittekové (1933–2024), německé zakladatelky společenství Univerzální život. Její spojení křesťanských motivů (zvláště postavy Ježíše a evangelijních textů) s tradicí západního esoterismu bylo v 80. a 90. letech velmi atraktivní, ale v posledních desetiletích se – zdá se – rozplynulo ve všeobecně rozšířeném a v podstatě mainstreamovém dědictví hnutí Nového věku (New Age). Také u nás už o Univerzálním životě není slyšet.
Nekrolog, věnovaný peruánskému křesťanskému teologovi Gustavo Gutiérrezovi (1928–2024), který zemřel 22. října, jsme nechali na církevních a teologických médiích (viz např. zde nebo zde). V tomto přehledu jen připomeneme, že se jednalo o výraznou postavu tzv. teologie osvobození, směru křesťanské teologie, který reaguje na výzvu křesťanského evangelia k úsilí o sociální spravedlnost. Chce proto „osvobodit“ neprivilegované vrstvy obyvatelstva nejen nábožensky, ale i sociálně a politicky. Byl to Gutiérrez, kdo tomuto teologickému směru dal na konci 60. let jméno a díky knize Teologie osvobození: perspektivy z roku 1971 ho z Jižní Ameriky uvedl do zbytku světa.
Možná více než kdy jindy je třeba nyní po prezidentských volbách v USA upozornit na to, že křesťanský evangelikalismus nemá jen konzervativní křídlo, od začátku 80. let spojené v USA s republikánskou stranou, ale že má též nefundamentalistickou podobu a je otevřený společenským změnám. Jedním z velkých reprezentantů tohoto tzv. nového evangelikalismu byl Američan Tony Campolo (1935–2024), profesor sociologie, baptistický kazatel, oblíbený řečník, autor desítek knih a také duchovní poradce bývalého prezidenta USA Billa Clintona. Angažoval se ve prospěch sociální spravedlnosti, sociální péče, vzdělávání, rozvíjení mezináboženských vztahů a také v zápasu proti rasismu. Zemřel 19. listopadu loňského roku.
Na opačné straně evangelikálního spektra ve Spojených státech stál Hal Lindsey (1929–2024), velmi vlivný spisovatel v duchu teologického dispenzacionalismu, což je vůdčí teologický směr konzervativních evangelikálů. Zemřel 25. listopadu. Z oblasti náboženství se mu podařilo „exportovat“ do celé americké kultury silnou představu blízkého katastrofického konce světa (původně ho očekával roku 1998) a v americké politice posílit požadavek bezvýhradné podpory Izraele (v krajní podobě křesťanského sionismu). Více jsme o Lindseyovi psali v Náboženském infoservisu zde a o křesťanském sionismu v politice USA naposled zde.
Stejného dne jako Lindsey zemřel i kardinál Miguel Ayuso Guixot (1952–2024), španělský kněz a člen řádu komboniánů – Misionářů Srdce Ježíšova. Jako misionář působil v Egyptě a v Súdánu a díky svému vzdělání v islámských studiích vešel do kontaktu s islámskými představiteli a zprostředkoval jejich vztahy s Vatikánem. Papež Benedikt XVI. ho ustanovil sekretářem Papežské rady pro mezináboženský dialog. Papež František ho roku 2019 jmenoval kardinálem a Guixot ho doprovázel při cestách do muslimských zemí. Když papež téhož roku přeměnil papežskou radu na Dikasterium pro mezináboženský dialog, stanul Guixot v jeho čele.
Mezi představitele amerického evangelikalismu, zemřelé v loňském roce, se řadí i bývalý prezident USA James („Jimmy“) Carter (1924–2024), zvolený za Demokratickou stranu. Byl v úřadě mezi lety 1977 a 1981. Pocházel z rodiny baptistů z jižanského státu Georgie (a tam byl také nejprve zvolen guvernérem), ale jižanské obyvatelstvo, do této doby oddané Demokratické straně a se silnou baptistickou církví, si během výkonu funkce pohněval důsledným odporem k rasové segregaci a liberálním postojem k potratům – osobně si je sice nepřál, ale zakázat je odmítl. Situace využili republikánští politici a převedli značnou část jižanského křesťanského elektorátu na svou stranu, a tam je ostatně dodnes. Carterův vyznavačský evangelikalismus (nejvíce je dosud znám jako „milovaný učitel nedělní školy“) mu bránil v mravních kompromisech a motivoval ho k mírovým aktivitám (zprostředkoval dohodu mezi Izraelem a Egyptem, posunul odzbrojovací jednání se Sovětským svazem, zasadil se o rozvinutí diplomatických vztahů s Čínou). Několik těžkých situací (revoluce v Íránu a zajetí amerických rukojmích, ropná krize, invaze Rusů do Afghánistánu) pomohla jeho oponentům vykreslit ho jako slabého prezidenta a voliči pak v dalších prezidentských volbách dali přednost „jestřábovi“ Ronaldu Reaganovi. Ocenění veřejností se Carterovi dostalo až po mnoha letech a po smrti je téměř veleben. K ocenění patřilo i udělení Nobelovy ceny míru roku 2002. Jimmy Carter zemřel 29. prosince. O knize, kterou napsal o své víře, jsme referovali zde.
Tři české náboženské osobnosti, které zemřely roku 2024, byly v Náboženském infoservisu připomenuty. Kultivovanou jihočeskou propagátorku hnutí Nového věku, Ludmilu (Lídu) Chrášťanskou (1946–2024), jsme zmínil krátce po jejím úmrtí 6. února zde.
Karel Floss (1926–2024) je v české společnosti znám především jako filosof, ale se světem náboženství ho nespojovala jenom jeho katolická víra, ale i dlouholeté angažmá v mezináboženském dialogu. Nástrojem k tomu mu byla česká pobočka Nadace Světový étos, což je aktivita švýcarského teologa Hanse Künga. V Náboženském infoservisu jsme o Karlu Flossovi psali dokonce dvakrát – v době jeho 95. narozenin (zde) a po jeho smrti 23. května (zde). A o Hansi Küngovi a jeho Světovém étosu také několikrát, naposled zde.
Pavel Říčan (1933–2024) byl evangelík, ale znám je především jako významný psycholog. Širokou popularitu získal knihou Cesta životem (první vydání Praha: Panorama 1990), vydal řadu dalších odborných a populárně odborných knih, ale pro religionistiku je zásadní jeho Psychologie náboženství a spirituality (Praha: Portál 2007), rozšířená a vylepšená verze jeho Psychologie náboženství (Praha: Portál 2002). Článek k jeho 90. narozeninám mu Náboženský infoservis věnoval loni zde. Zemřel 25. prosince.
S využitím článku v Religion News Service a dalších zdrojů.
Náhledová fotografie: Giani Pralea, Pixabay.
Související články:
