Úsměv pohasl: islámský učenec a duchovní vůdce Fethulláh Gülen zemřel

Jak informovala světová média, v neděli 20. října v Saylorsburgu v Pennsylvánii zemřela jedna z nejvýznamnějších postav současného Turecka, imám Fethulláh Gülen (1941–2024). Média k této osobnosti nejčastěji přistupují z politologického hlediska, protože Gülen byl od roku 2014 nenáviděným nepřítelem tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana (*1954). Zpočátku se Gülen a Erdoğan navzájem podporovali v úsilí oslabit kemalismus, sekulární ideologii zakladatele Turecké republiky Mustafy Kemala Atatürka (1881–1938), a posílit v Turecku umírněný islám. Ale po ohromném korupčním skandálu roku 2013, do nějž byla zapletena Erdoğanova rodina, se Erdoğan obrátil proti Gülenovi a obvinil ho a jeho hnutí z vytvoření korupční kauzy. Začal hovořit o „teroristické organizaci“ Fethulláha Gülena. Další obvinění následovalo po puči (o jehož reálné existenci panují pochybnosti) roku 2016. Tehdy začaly být pronásledovány stovky tisíc Gülenových tureckých příznivců. Sám Gülen žil od roku 1999 ve Spojených státech a pronásledování se vyhnul, protože ho nová vlast odmítla vydat do rukou tureckého soudnictví.

Fethulláh Gülen při modlitbě. Fotografie z knihy: PAHL, Jon, Fethullah Gülen. A Life of Hizmet, New Jersey: Blue Dome Press 2019.

Tato politologická fakta jsou dobře popsána v článku zde a jsou i odborně zpracována ve studiích Lucie Tungul, na něž článek odkazuje. V následujících řádcích si spíše všimneme náboženského působení Fethulláh Gülena než jeho politického postavení.

Panují pochybnosti o roku, v němž se Gülen narodil; někdy se hovoří o roku 1938, ale jeho životopis, uznávaný i v akademické obci, udává datum 27. dubna 1941 a obec Korucuk v provincii Erzurum jako místo narození.[1] V 50. letech studoval islám. Tehdy se pomalu uvolňovala společenská atmosféra, v níž například mohly být obnoveny súfijské řády. V této atmosféře se Gülen asi roku 1956 nebo 1957 se dostal do kontaktu s žákem Bediüzzamana Saida Nursího (asi 1877–1960), kurdského učence, kolem něhož se roku 1950 vytvořilo náboženské hnutí Nur cemaati (hnutí Nurců). Risale-i Nur, soubor knih s Nursího náboženskými texty, vyjadřuje snahu oživit islám a probudit turecké muslimy prostřednictvím smíření islámu s moderním racionálním myšlením a vědou.

Roku 1958 dokončil Fethulláh Gülen islámská studia a získal oprávnění působit jako učitel islámu. Novou životní etapu pro něj znamenalo přesídlení do Izmiru roku 1966. Jeho popularita tam rychle rostla a postupně kolem něho vzniklo nové náboženské hnutí. Po Nursího smrti se jeho hnutí rozpadlo a společenství, které se vytvářelo kolem Gülena, lze chápat jako jedno z těch, do nichž se Nursího hnutí rozdělilo, a to společenství nejvýznamnější. Americký turkolog Joshua D. Hendrick z univerzity v Marylandu charakterizuje Gülenovo poselství, jímž získal množství stoupenců, takto:[2]

Ústředním refrénem Gülenova učení je jeho volání po „dobrovolnících“, kteří „jsou naplněni láskou ke všemu lidstvu“, tedy „ideálních lidech“, kteří reprezentují – jak Gülen říká – „generaci naděje“. Úkolem této generace je kultivovat budoucí „zlatou generaci“, s níž přijde doba lásky, tolerance a harmonie. Tím vzniknou podmínky pro Den soudu.

Jeden z těch, kdo se nechali inspirovat k naplňování tohoto úkolu, je v Praze žijící Turek Salih Yilmaz. V rozhovoru pro Dingir řekl:[3]

Cílem [hnutí] je umožnit rozvoj osobnosti prostřednictvím vzdělávání, proto je pro hnutí velmi důležité individuální spirituální a intelektuální vědomí. … Osobnost, která se tak rozvine a dozraje, může přispět k pozitivním změnám ve společnosti. Hnutí však nikdy nepodporovalo žádné násilné aktivity nebo jakoukoli činnost připomínající misionářství. Důraz je vždy kladen na vědu, vzdělání, dialog, kulturu a demokracii jako jediné způsoby, které mohou změnit povahu člověka.

A v jiné odpovědi v tomtéž rozhovoru upřesňuje to, jak je v Gülenově hnutí chápán význam vzdělání:

Lidé, kteří nemají dostatek prostředků, se mohou dostat do vleku vůdce, strany nebo vyšší autority. V tomto smyslu je vzdělání stejně důležité jako modlitba, protože být soběstačný a konat dobro je jedním ze způsobů, jak získat Boží požehnání. Současně je podle Gülena vzdělání základní podmínkou sociální, ekonomické a politické modernizace. Člověk, kterému se nedostalo dostatečného vzdělávání, nemůže respektovat demokratické zásady a lidská práva.

Roku 1976 byly založeny první dvě vzdělávací instituce tohoto hnutí a roku 1979 první periodikum. Roku 1982 vznikly v Izmiru a Istanbulu první střední školy, inspirované Gülenem. V následujících letech vznikly desítky stejně inspirovaných vzdělávacích zařízení od mateřských škol po univerzity. Gülenovi stoupenci, kteří o sobě někdy hovoří jako o hnutí Hizmet (ve významu „služba“), se dále angažovali v oblasti médií, organizovali konference a iniciovali dialog intelektuálů různých politických a náboženských postojů. Sám Gülen se stal vlivným „veřejným intelektuálem“ a jeho hnutí se především prostřednictvím vzdělávacích zařízení šířilo do více než sta států světa. Gülen se stal světově známou postavou, která – kromě jiného – pomáhala na vrcholné úrovni rozvíjet to, co se v hnutí děje v praktické podobě – mezináboženský a mezikulturní dialog. V Česku v tomto směru dlouhodobě a s pozoruhodným ohlasem pracuje sdružení Mozaiky Platform Dialog.

V Turecku svědčí o ohromném úspěchu a vlivu Gülenova hnutí skutečnost, že na začátku pronásledování jeho stoupenců v roce 2014 bylo vyhozeno ze státní správy asi 130 tisíc lidí a asi 23 tisíc z armády. Uzavřeny byly stovky škol včetně univerzit, firem a médií, navázaných na Gülenovo hnutí. Ukazuje to, že Gülenovi se podařilo vytvořit v turecké společnosti „paralelní strukturu“,[4] která bezpochyby ohrožovala Erdoğanovu stále více populistickou a nábožensky nacionalistickou vládu. Pronásledování Gülenova hnutí znamená i věznění jeho stoupenců. Nezastavuje se na hranicích Turecka, ale i turečtí občané žijící v cizině trpí šikanou ze strany tureckých vyslanectví, a někdy dokonce i nenávistí tureckých muslimů, kteří převzali Erdoğanovu rétoriku a hovoří o hnutí jako o „sektě“ a „teroristické organizaci“.

S odkazem na moderní podobu islámu, kompatibilní s demokracií, náboženským pluralismem a dalšími hodnotami západního světa, se o Gülenově hnutí někdy hovoří s poetickou nadsázkou jako o „úsměvu na tváři islámu“. Tato metafora vychází z toho, že výraz „gülen“ odkazuje v turečtině do oblasti smíchu a usměvavosti.[5] Nyní tedy Gülenův úsměv pohasl a stále není jisté, zda se usměvavý typ islámu v muslimském světě skutečně prosadí a kdy to bude.

Literatura:

CARROLLOVÁ, B. Jill, Dialog civilizací. Gülenovy islámské ideály a humanistický diskurz, New Jersey: Tughra Books 2010.

GULEN, M. Fethullah, Toward a Global Civilization of Love and Peace, New Jersey: The Light 2006.

HENDRICK, Joshua D., Fethullah Gülen Movement, World Religion and Spirituality Project [online], update 22. 7. 2023.

HOŠEK, Pavel, Bůh všem svěřil stejnou důstojnost. Rozhovor se Salihem Yilmazem o hnutí Fethullaha Gülena, Dingir 15 (2), 2012, s. 62–64.

HOŠEK, Pavel, Přijď, přijď, ať jsi kdokoli. Rozhovor s Huseyinem Ozorencikem, Dingir 17 (4), 2014, s. 136–138.

PAHL, Jon, Fethullah Gülen. A Life of Hizmet, New Jersey: Blue Dome Press 2019.

PIRICKÝ, Gabriel, Gülenovo spoločenstvo, Dingir 17 (4), 2014, s. 134–136.

Poznámky:

[1] PAHL, Jon, Fethullah Gülen. A Life of Hizmet, New Jersey: Blue Dome Press 2019, s. 29.

[2] HENDRICK, Joshua D., Fethullah Gülen Movement, World Religion and Spirituality Project [online], update 22. 7. 2023.

[3] HOŠEK, Pavel, Bůh všem svěřil stejnou důstojnost. Rozhovor se Salihem Yilmazem o hnutí Fethullaha Gülena, Dingir 15 (2), 2012, s. 62.

[4] PIRICKÝ, Gabriel, Gülenovo spoločenstvo, Dingir 17 (4), 2014, s. 135.

[5] HOŠEK, Pavel, Přijď, přijď, ať jsi kdokoli. Rozhovor s Huseyinem Ozorencikem, Dingir 17 (4), 2014, s. 137.

Náhledová fotografie z knihy: PAHL, Jon, Fethullah Gülen. A Life of Hizmet, New Jersey: Blue Dome Press 2019.

Psali jsme v Dingiru:

téma Dingiru 4/2014: Reformní hnutí uvnitř i vně islámu, Dingir 17 (4), 2014.

PIRICKÝ, Gabriel, Gülenovo spoločenstvo, Dingir 17 (4), 2014, s. 134–136.

HOŠEK, Pavel, Bůh všem svěřil stejnou důstojnost. Rozhovor se Salihem Yilmazem o hnutí Fethullaha Gülena, Dingir 15 (2), 2012, s. 62–64.

HOŠEK, Pavel, Přijď, přijď, ať jsi kdokoli. Rozhovor s Huseyinem Ozorencikem, Dingir 17 (4), 2014, s. 13–138.

Související příspěvky:

Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Nejnovější
Nejstarší Dle hlasů
Inline Feedbacks
View all comments