Karlu Flossovi je pětadevadesát

Karlu Flossovi je pětadevadesát

Křesťanský filosof a iniciátor ekumenických a mezináboženských kontaktů Karel Floss (*19. července 1926 v Hodoníně) se dnes dožívá v plné aktivitě mysli pětadevadesáti let.

V roce 1945 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Poté pokračoval ve studiích na Filosofické fakultě Masarykovy Univerzity v Brně v oboru slovanská a klasická filologie a filosofie. Studium přerušil a vstoupil do dominikánského řádu. Po absolvování ročního noviciátu a složení časných slibů pokračoval ve studiu filosofie na Filosofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Souběžně v Řádu bratří kazatelů studoval průpravné dva ročníky směřující k pozdějšímu teologickému studiu a kněžskému svěcení, k němuž však už nemohlo dojít.

V roce 1950 stihl ještě dokončit studium filosofie na univerzitě, ale v dubnu ho zastihla v Olomouci Akce K, což byla násilná likvidace 219 řeholních domů v celém tehdejším Československu, při níž bylo 2376 řeholníků umístěno do vybraných budov, kterým se pak říkalo koncentrační kláštery. S významnými představiteli komunit probíhaly procesy. Další kněží byli umisťováni do farností v uprázdněném pohraničí. Novicové a bratří v období časných slibů byli odesláni domů a vyzýváni k uzavření manželství.

Karel Floss byl napřed internován v Broumově a pak do konce roku 1953 sloužil u pomocných technických praporů. Po propuštění mu bylo zakázáno uplatnit se v humanitních oborech a mohl pracovat pouze jako pomocná síla zemědělského výzkumu, knihovnictví a informatiky v Olomouci a Praze.

V šedesátých letech se podílel na ekumenickém semináři v koleji pro studenty evangelické teologie v Praze v ulici V jirchářích. Kromě studentů se neformálně účastnil širší okruh zájemců. V atmosféře připravené 2. vatikánským sněmem Církve římskokatolické (1962-1965) tam diskutovali evangelíci reprezentovaní zejména Ladislavem Hejdánkem a Milanem Balabánem s katolíky, laickým filosofem fenomenologické orientace Jiřím Němcem a dominikánským knězem, scholasticky zaměřeným Metodějem Habáněm.

Karel Floss přemosťoval mezi filosofií orientovanou na Tomáše Akvinského a novou orientací inspirovanou koncilem. Za jádro filozofie pokládá metafyziku, resp. ontologii, v níž ovšem znovu připomíná ve scholastice zapomenutý Tomášův existencialismus. Pro Tomáše Bůh je ipsum esse subsistens. Pod veškerým pobýváním je samotné býti. Nikoli bytí, nýbrž býti jako sloveso. Bůh je spíše děj než věc. Je čirým aktem. Takto orientovaní tomisté ukazují, že na Tomáše Akvinského se nevztahuje výtka německého existenciálního filosofa Martina Heideggera, že filosofie zapomněla na bytí.

S tomášovským základem se Flossovi pojí promýšlení dějinnosti křesťanské zvěsti. Tématem metafyzického myšlení tohoto druhu se stává čas. Křesťanskou trojiční teologii filosoficky vykládá jako cestu od statického monismu k nábožensky a filosoficky legitimnímu pluralismu. V samotném Bohu spatřuje základ sdílené mnohosti. Činí triadismus pokládaný za doménu teologie filosofickým tématem a v tomto smyslu lze o něm mluvit jako o křesťanském filosofovi, i když filosofie obvykle nárokuje nezávislost na teologii.

V prostředí jirchářských seminářů se tématem kolem roku 1968 stal rovněž dialog křesťanství s marxismem. Ten probíhal zejména z iniciativy francouzského euromarxisty Rogera Garaudyho v západní Evropě. Z českých marxistů v šedesátých letech minulého století o něj jevili zájem zejména Milan Machovec a Vitězslav Gardavský. Karel Floss sleduje i tuto linii uvažování.

V 80. letech minulého století Floss absolvoval na Univerzitě Karlově postgraduální studium aplikované logiky. Souběžně pořádal v Olomouci spolu se svým mladším bratrem Pavlem (*1940), posléze profesorem filosofie na olomoucké univerzitě se zaměřením na středověkou a renesanční filosofii bytové semináře.

Tato i náhledová fotografie Karla Flosse: archiv Letní filosofické školy. Fotografii je možné zvětšit.

Od roku 1990 se Karel Floss mohl naplno věnovat akademické činnosti. V té době začal pracovat na Filosofické fakultě Univerzity Palackého, na Katedře filosofie nejprve jako odborný asistent, od roku 1991 jako docent. Přednášel především dějiny antické a středověké filosofie, metafyziku a řeckou a latinskou filosofickou terminologii. S kolektivem spoluautorů se podílel na vydání nového českého Filosofického slovníku (Olomouc 1995; celkem 295 hesel převážně z antické a středověké filosofie).

V letech 2005–2011 působil ve výzkumném Centru pro studium patristických, středověkých a renesančních textů (společné pracoviště Univerzity Palackého, Masarykovy univerzity a Akademie věd ČR), v jehož rámci přeložil spis Tomáše Akvinského De potentia (O Boží moci) a podílel se na organizaci mezinárodních konferencí Pojetí „přirozenosti“ (2007), Koncepce člověka (2009), Svoboda rozhodování v dějinách a současnosti filosofie (2011); mezinárodní pracovní seminář K dějinám a současnosti kosmologie (2008).

Ve volbách roce 1996 se stal senátorem za Kutnou horu. Kandidoval za Českou stranu sociálně demokratickou. Ve druhém kole porazil občanského demokrata Iva Šance s 53,07 % hlasů. Pracoval ve výboru petičním, pro lidská práva, vědu, vzdělávání a kulturu. Do prvního zvoleného senátu podle ústavy České republiky účinné od 1. ledna 1993 bylo zvoleno všech 81 senátorů, avšak ve třetině obvodů na dvouleté, v dalších na čtyřleté nebo šestileté funkční období. Floss se stal senátorem na období dvouleté a v roce 1998 již nekandidoval. Rozhodl se dát přednost akademické práci. Inicioval však vznik Křesťansko-sociální platformy ČSSD.

V roce 1993 vložil svůj senátorský plat do Nadace Světový Étos – Centrum Prokopios tehdy se sídlem v Sázavě, historicky spojené s českým světcem Prokopem. V Sázavě se manželé Irena a Karel Flossovi usadili. Nadace navázala na dřívější vzdělávací a ekologické centrum a s přispěním tehdejšího vedení města podporovala Letní filosofickou školu probíhající vždy v první půlce července. Účastníci dopoledne pracovali fyzicky pro město Sázava, odpoledne a večer probíhaly přednášky, semináře a debaty. Část programu byla věnována mezináboženským vztahům a další etapa pak vybraným filosofickým tématům. Souběžně probíhala Škola vidění podporující amatérskou malířskou tvorbu. Dnes probíhá Letní filosofická škola nezávisle na nadaci na jiném místě.

Cílem nadace je vychovávat vzdělané, nezištné a statečné osobnosti, které jsou potřebné pro zdárný rozvoj svobodné společnosti. Kromě dvou desetiletí Letní filosofické školy z okruhu správní rady Nadace a dalších spřízněných osobností vzešla řada původních a přeložených publikací. Významné bylo zaměření na původně německé hnutí Weltethos, které podnítil Flossův o dva roky mladší současník původem švýcarský teolog Hans Küng (1928-2021), který většinu svého tvůrčího působení spojil s německým Tübingen.

S Flossovým podstatným přispěním byly zpřístupněna díla Künga a jeho kolegů českým čtenářům od útlé programové brožury Světový étos: projekt, která snad vyšla v češtině r. 1992 jako první překlad do jiného jazyka, po shrnující Küngovu publikaci Světový étos pro politiku a hospodářství (2000). Celkem doposud vyšlo v češtině 21 Küngových spisů.

Připraveno s využitím hesla Karel Floss na české Wikipedii.

Náhledový snímek manželů Ireny a Karla Flossových (upravený) ze zdroje zde.

Související články:

Konference křesťanských sociálních aktivistů

Zemřel Hans Küng



Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments