Klára Vlasáková a Juliána Chomová: Spiritistky. Praha: Lipnik 2020, 248 s.
Je tomu přibližně 5 let, kdy se zejména českým internetem šířilo video, v němž roztřesená Kateřina Pondělíčková alias Archanděl Uriel z Liberce v doprovodu své spolupracovnice a bývalé sousedky Ilony Tobiášové sdělovala návštěvníkům svého semináře: „Nad naší planetou od dnešní půlnoci se střídají koráby. Ty koráby jsou jak energeticky teda negativní, tak i pozitivní. Není to o tom, že by nám chtěly ublížit, ale přišly se podívat na to, jak já vám to tady řeknu, a i na vaše reakce. Vy jste takovej můj předvoj, než to oběhne, dá se říct, celej svět. Já jsem Archanděl Uriel. Takže teď se vám představuju svým pravým jménem. Jsem stoprocentně inkarnovaný Archanděl Uriel. A teď přijde takové to další. Já jsem druhý příchod Kristova vědomí,“ [1] hlasitě si oddechne a pro dojetí ji vystřídá v řeči spolupracovnice Ilonka, která se naopak tichým, klidným, vyrovnaným a hrdým hlasem představí jako Archanděl Sandalfon.[2]
Právě tato dvojice, která se mihla na české duchovní scéně, se stala volnou inspirací[3] pro vznik „komiksové“ publikace „Spiritistky“, kterou vloni vydalo nakladatelství Lipnik. Stejné nakladatelství vydalo také komiks Svatá Barbora, o němž jsme před časem psali zde. Uvozovky u slova komiks jsou zde, na rozdíl právě od Svaté Barbory, na místě, protože ačkoli je příběh doplněn lehce avantgardními a ne vždy zcela srozumitelnými ilustracemi výtvarnice Juliány Chomové, nejedná se o komiks v pravém smyslu slova. V případě komiksového žánru se obrázky a text natolik doplňují, že tvoří nedílný celek, který by se ani bez jedné ze složek neobešel. V tomto případě se jedná spíše o krátkou, skoro by se dalo říci, banální povídku s nejasným poselstvím a závěrem, která díky ilustracím, vysokogramážnímu papíru a kvalitnímu řemeslnému zpracování obálky nabývá na bezmála dvousetpadesátistránkovém objemu a ceně, která poněkud klame potenciálního čtenáře a vzbuzuje lichá očekávání.
Také název díla se rozchází s obsahem příběhu, jehož autorkou je dramaturgyně, publicistka, literární kritička a scénáristka Klára Vlasáková. Vzhledem k popisovanému tématu by se měl jmenovat spíše „Ezoteričky“. Hlavní hrdinkou je mladá žena Laura, která prochází po tragické smrti dcery rozvodem a zažívá pocity prázdnoty a bezcílnosti. Naráží na energickou prodavačku Salvátoru, která vedle své práce pořádá semináře, na nichž učí „lidi, jak se napojit na něco, co nás přesahuje“. Laura se k Salvátoře přimkne a stane se jejím „bedňákem“. Cestuje s ní a pomáhá s přípravou představení, ale Salvátořino učení ani duchovní život ji v nejmenším nezajímá. Touží jen po sounáležitosti a spojení se Salvátorou osobně. Také Salvátořina motivace, jak se ukazuje, je víceméně přízemní – ačkoli se pokouší samu sebe i okolí přesvědčovat, že její práce s energiemi je skutečná a užitečná, vše dělá hlavně na efekt a semináře jí slouží hlavně k získávání pozornosti.
Problém nastává ve chvíli, kdy Lauru přepadne neznámé světlo, a ona zjistí, že získala skutečnou nadpřirozenou moc. Informace o jejím daru se okamžitě šíří na sociálních sítích a Laura se stává středem pozornosti se vším kladným i záporným, co sláva takového druhu v dnešním světě přináší. Laura ale o nic z toho nestojí. Tlak na ni a na dokazování jejích schopností se zvyšuje a nesebejistá Laura ani neví, jak se svou nadpřirozenou mocí zacházet. Nechce ji a stojí pouze o návrat vztahu se Salvátorou, která celou situaci vnímá jako zradu a odmítá s Laurou komunikovat. Závěr příběhu je pak poněkud uspěchaný a nepřehledný. Salvátora se zjeví z ne zcela jasných důvodů ve vypjaté chvíli a zachrání Lauru před pranýřováním v televizi. Na útěku Lauru opět přepadne neznámé světlo a náhle zmizí z tohoto světa. Lauřino zmizení pak vrací Salvátoru zpět na pódia a jeviště, kde vypráví o své životní epizodě s Laurou.
„Profesionální“ duchovní učitelka Salvátora je vykreslena víceméně jako egoistická obchodnice s ezoterismem (nikoli spiritismem), která má sice snahu přesvědčit sebe i ostatní o existenci něčeho vyššího, ale jen do té míry, do které to jí samotné přináší pozornost okolí. Ta je u ní motorem všeho včetně vztahu s Laurou. O to, aby byla duchovní moc skutečná, pokud ji získá kdokoli jiný, naopak v žádném případě nestojí. I Laura duchovním životem v podstatě pohrdá. Nejistá a nesebevědomá Laura Salvátořině práci s energiemi sice nevěří, ale nemá problém Salvátořiny semináře pořádat. Nepřemýšlí o tom, zda to není podvod, protože jí samotné přinášejí možnost trávit čas se Salvátorou. Ke změně pohledu ji nepřivede ani získání skutečné nadpřirozené moci.
Toho, kdo se více zajímá o duchovní scénu, tluče do očí zejména plejáda nejrůznějších stereotypů, skepse a nepřesností od názvu až po děj knihy, protože se spiritismem se zde ani vzdáleně nesetkáváme. Autorky se tomu mohly vyhnout, kdyby k přípravě díla přizvaly také odborného konzultanta, který by jim dal více nahlédnout do světa, o němž se rozhodly psát. Možná měly v pozadí názvu spíše termín spiritualita, ale při četbě je jasné, že spiritualita obecně a projevy spirituálního života ezoterického prostředí stejně nebyly cílem, na který autorky mířily. Ani potenciální existence nebo neexistence reálné duchovní sféry není v příběhu vůbec důležitou. I autorky, jak se zdá, nakonec zřejmě jen využily toto téma jako prostředek přitáhnutí zájmu k jinak vcelku povrchnímu příběhu nevyváženého vztahu dvou žen, který by se jinak mohl štěpit na čemkoli jiném a nakonec přes všechnu výpravnost a dramatické obrazy, jimiž se ilustrátorka snaží příběh líčit, ústí jen v neurčitost, prázdnotu a otevřený konec. Kdo by v příběhu hledal vyšší ambice a hlubší zájem o vhled do duchovního života postav, byl by zklamán.
Pozn.:
[1] Celé sdělení je možné přehrát např. zde. Nejedná se však o originální video v celé délce. Na Youtube kanálu Prozření andělů, kde K. Pondělíčková a I. Tobiášová zveřejňovaly své příspěvky, video již k dispozici není. Nefungují ani jejich webové stránky a veškerá aktivita spojená s jejich jmény je čtyři až pět let stará. Lze tedy usuzovat, že ženy již ve své veřejné činnosti nepokračují.
[2] Podrobněji SCHLICHTSOVÁ, J.: Archandělé mezi námi. Dingir (3), 2016, s. 80–81.
[3] Jak řekla Klára Vlasáková v rozhovoru pro pořad Liberatura Radia Wave Českého rozhlasu. Celý rozhovor je možné přehrát zde.
Související příspěvky: