Hošek se naučil tančit od C. S. Lewise

HOŠEK, Pavel: Ve víru Velkého tance. Duchovní zkušenost přítomná v literárním díle C. S. Lewise. Brno: CDK 2021. ISBN 978-80-7325-525-1.

Teolog a religionista Pavel Hošek, profesor působící na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy, je zainteresované části veřejnosti již velmi dobře znám nejen díky svým předchozím třem publikacím, v nichž se zabýval teologickými východisky a duchovním pozadím děl vlivných autorů, jakými byli Jaroslav Foglar, Ernest Thompson Seton a John Ronald Reuel Tolkien. Letos v září přibylo do řady těchto Hoškových studií ještě pojednání o duchovní zkušenosti, kterou do svých děl vložil Clive Staples Lewis. Kniha nazvaná Ve víru Velkého tance se věnuje jeho životu a dílu a zároveň se snaží nahlédnout kamsi mezi řádky, za to, co je psáno, pod povrch – vykročit z jeskyně stínů a ukázat hmatatelnou duchovní realitu, s níž se Lewis setkal a čerpal z ní inspiraci i životní sílu.

Pavel Hošek.

Právě motivem Platónovy jeskyně Hošek trefně vyjadřuje diametrální rozdíl mezi tím, jak étericky je obvykle chápáno a pojímáno duchovno, a jak vnímá tuto sféru Lewis, a sice jako něco mnohem hmotnějšího a opravdovějšího, než je naše lidská „realita“ v materiálním světě. Jako by materiální svět byl jen stínem, duchem či obláčkem páry, v němž můžeme zahlédnout to, co je to opravdu skutečné, tedy duchovní svět. A právě k této zkušenosti se Lewis propracovával skrze svůj životní příběh, který čtivě a s emočním vhledem do jisté dramatičnosti některých životních zvratů, popisuje Hošek v úvodní části (s. 13–53).

Ústředním motivem Hoškovy knihy však nakonec není toto Lewisovo platónské nazírání reality, ale (jak už koneckonců název knihy napovídá) chápání smyslu stvoření, vesmíru a života (jednotlivě i všeobecně míněného) jako „Velkého tance“, k němuž je každá jeho sebenepatrnější částečka zvána a má v něm své nezastupitelné místo, i když není nikterak nucena výzvu k tanci přijmout – má totiž svobodnou vůli. Hošek ukazuje, že právě tento motiv je červenou nití, která prochází Lewisovými díly a spojuje je v osobitý a s osobností C. S. Lewise naprosto konzistentní celek, jenž vypovídá o reálné existenci „něčeho většího“, „reálnějšího“ a „skutečnějšího“, co jediné má možnost proměňovat lidské osudy a lidská srdce.

Hoškova kniha, ač má formát odborného pojednání – najdeme zde, jak už bylo řečeno, Lewisův životopis, výkladové pasáže, rozbory částí jednotlivých děl, názory řady odborníků na Lewisovo dílo a obsáhlý poznámkový aparát spolu s úctyhodnou bibliografií – je především teologickou publikací. Od začátku do konce ukazuje na duchovní dimenzi skutečnosti, jak ji odhalil C. S. Lewis a další autoři, kteří s ním sdílejí metaforu života a vesmíru jako Velkého tance (Tomáš Halík, Richard Rohr, Hugo Rahner a další), ale hlavně jak ji odhalil a skrze Lewisova díla prožívá také sám Hošek. Korespondence s Hoškovou vlastní teologií, jak ji někteří mohli zachytit v jeho vlastních kázáních, veřejných vystoupeních a přednáškové činnosti, je zřejmá: důrazy na sebe darující lásku a pospolitost, radostnost, spočinutí člověka v důvěře v Boží otcovskou lásku, údiv a úžas nad dokonalostí stvoření a jeho smyslu, které je vzájemně neoddělitelně propojeno v systému, který skutečně nejvíce připomíná tanec, bál, ples.

Ve svém pojednání identifikuje pět významových rovin tance, jimž věnuje kapitoly následující po Lewisově životopisu, a sice Vesmír jako tanec (s. 54–74), Bůh jako tanec (75–93), Ježíšův příběh jako tanec (94–105), Lidský úděl jako tanec (106–115) a Věčnost jako tanec (116–133). V nich se snaží nejen vykládat klíčové pasáže Lewisovy tvorby a života, které tuto symboliku obsahují a ilustrují, ale věnuje se mnohem více rozboru samotného Velkého tance s ohledem na biblickou a církevní tradici, využívaje k tomu také paralel s díly dalších myslitelů.

Samotná Hoškova kniha je v podstatě něco jako pozvání k tanci. Od první stránky až do poslední předvádí sám autor jednu taneční figuru za druhou a dává čtenáři průpravu, jejímž výsledkem je hmatatelný prožitek účasti na tanečním reji všeho stvoření. To bezpochyby nebyl autorův záměr, ale při jeho vypravěčském nadání a živém projevu i v psané formě to ani nemohlo dopadnout jinak. V tomto smyslu je nejen Lewis, ale i Hošek pravý tanečník, který „tančí tak, že roztancovává všechny kolem“.

 

Související příspěvky:

Slouží Tajnému ohni

 

Vyšla kniha „Duchovní rozměr fenoménu Foglar“

Ernest Thompson Seton jako uctívač Velkého Ducha

Češství jako dar i úkol

Sdílet:
Subscribe
Upozornit na
guest

0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments