Šťastny ať jsou všechny bytosti!

Šťastny ať jsou všechny bytosti!

Šťastny ať jsou všechny bytosti, režie Viliam Poltikovič, ČR, 2021, 138 min.

V neděli 24. října v podvečer proběhla v kinosále Městské knihovny v Praze premiéra filmu dokumentaristy Viliama Poltikoviče věnovaného životu a učení českých mystiků Míly a Eduarda Tomášových (samostatné články o nich jsou zdezde). Film nese název „Šťastny ať jsou všechny bytosti“ (trailer k filmu je zde), což je český překlad sanskrtské mantry „Subham astu sarvadžagatam!“, kterou lze chápat také jako osobní motto Tomášových, zejména pak motto Eduarda Tomáše. Více než dvouhodinový dokumentární film, na jehož tvorbu přispělo přes osm set podporovatelů na platformě Hithit více než devíti sty tisíci korunami, vznikal, jak prozradil sám autor před začátkem promítání, hlavně mezi lety 1995 a 2002, ale „dokončen byl až minulý pátek“. Díky velké finanční podpoře mají autoři ambici vytvořit ještě anglickou verzi pro promítání v zahraničí, protože jsou přesvědčeni, že učení Tomášových je nadčasové a jeho význam přesahuje české poměry. První pražské promítání uvedla herečka Gabriela Filippi četbou básně Míly Tomášové. Další dvě premiérová promítání proběhnou ještě v Ostravě a v Brně.

Jednotlivé promluvy a oddíly prokládá Poltikovič ezoterickými animacemi.

Jakkoli je toto tvrzení z religionistického pohledu nanejvýš sporné, jsou Tomášovi hned v úvodu představeni jako zásadní osobnosti formování tzv. „nenáboženské spirituality“. Naprostou většinu filmu pak tvoří archivní rozhovory s oběma manželi, které Poltikovič získal již v rámci přípravy portrétu Eduarda Tomáše pro rozsáhlý projekt České televize „GEN – Galerie elity národa“ a pro svou dokumentární sérii „Paměti mystika“ a pouze je nově sestavil do celovečerního projektu. Dlouhé statické promluvy z druhé poloviny 90. let a přelomu milénia, na nichž Tomášovi vysvětlují svou nauku a odpovídají na otázky Viliama Poltikoviče, pořízené na jejich chatě v Jílovém u Prahy, kde žili a kam je jezdili také navštěvovat jejich žáci, oživují jen občasná přiblížení kamery na tvář jednoho z manželů. V tomto celovečerním dokumentu je Poltikovič proložil navíc záběry z jejich přednášek ve zcela zaplněné pražské Lucerně, dobovými fotografiemi z jejich soukromí, vzpomínkami jejich syna Miloše a osobností, které s nimi byly v kontaktu – například režiséra Igora Chauna, již zmíněné herečky Gabriely Filippi, houslisty Jaroslava Svěceného či někdejšího velmistra zednářské Veliké lóže České republiky Hynka Berana a dalších. Tento materiál Poltikovič následně doprovodil zrychlenými záběry z přírody a podobnými ezoterickými animacemi, s jakými jsme se setkali již v jeho předchozím filmu „Příběh tantry“ (psali jsme zde).

Viliam Poltikovič.

Diváky, pokud se již s učením manželů Tomášových setkali dříve, nečeká ve filmu naprosto nic nového a je zřejmé, že to ani nebylo záměrem tvůrců. Jedná se spíše o připomínku působení a nauky této slavné dvojice, která odešla na věčný odpočinek již před dvaceti lety. Zatímco diváci jejich učení dříve neznalí mohli díky filmu vyslechnout jádro nauky a případně se také zorientovat ve zdrojích, z nichž Tomášovi čerpali, a sledovat, jakým způsobem je interpretovali, pohled do tváří pamětníků po skončení filmu nenechal na pochybách, že oba mystikové dodnes vyvolávají ve svých žácích a obdivovatelích hlubokou nostalgii, stejně jako vzpomínka na období a atmosféru intenzivního duchovního hledání Čechů v 90. letech. Silné emoční pohnutí diváků pak de facto předčasně ukončilo také plánovanou besedu, která měla proběhnout po promítání, když si diváci přáli akci ukončit a rozejít se raději k individuálnímu vzpomínání než klást dotazy autorskému týmu a dalším hostům. Výsledkem krátké domluvy mezi pořadateli a diváky v předních řadách je, že by se ještě letos v prosinci mohlo uskutečnit předvánoční setkání ke společné meditaci a sdílení vzpomínek na dobu působení manželů Tomášových.

 

Náhledová fotografie: Krátká meditace po skončení promítání. Vlevo stojí Viliam Poltikovič, před ním sedí Hynek Beran a Gabriela Filippi. Foto: autorka.

 

Psali jsme v Dingiru:

Miloš Tomáš, Jsme božské podstaty, Dingir 10 (2), 2007, str. 58–59, zde.

téma „Česká mystika 20. století“, Dingir 10 (2), 2007, text celého čísla je k dispozici zde.

 

Související příspěvky:

Sto deset let od narození českého mystika

Před 100 lety se narodila mystička Míla Tomášová

Kolik podob má tantra? A která je ta správná?

Nespočet diamantů Fráni Drtikola



Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments