Sebastián Jahič, Theléma Aleistera Crowleyho, Magie, mysticismus a etika Nového aeonu, Zvolen: Sol Noctis 2021.
Aleister Crowley je patrně jednou z nejdůležitějších postav magie a okultismu minulého století a stal se dosti proslulým i v rámci širší kultury. V poslední době se mu začíná věnovat i zasloužená pozornost mezi badateli o dějinách západního esoterismu, nicméně ani ve světové literatuře bychom nenašli mnoho jemu věnovaných studií, které by se spíše než na barvitý příběh či epizody jeho dobrodružné, místy až skandální existence soustředily převážně na jeho duchovní odkaz. Autor předmětné knihy se pokouší zaplnit jako jeden z prvních právě tuto mezeru: přistupuje k Crowleymu jako k náboženskému mysliteli, dokonce jako k prorocké postavě a zakladateli nového náboženství, tedy v souladu s tím, jak se proslulý mág sám chápal a prezentoval.
Autor píšící pod pseudonymem Sebastián Jahič se na základě studia značného množství relevantní sekundární literatury, ale především s oporou v důkladné znalosti pramenů, tedy Crowleyho rozsáhlého literárního díla v celé jeho šíři, ve své knize pokouší o dvojí. Objemná kniha Theléma Aleistera Crowleyho má posloužit jako důkladný obecný úvod do teorie i praxe thelémského magického náboženství, který bude věrný liteře Crowleyho děl, a zároveň se má jednat o svébytnou, samostatnou interpretaci thelémy z pozic blízkých tradicionalismu Julia Evoly. A dlužno podotknout, že se mu nesnadný úkol, který si vytknul, podařilo splnit s pozoruhodným úspěchem.
V úvodu autor pečlivě vysvětluje svá východiska a uvádí zde i užitečný glosář, díky němuž nesnadný text bude při troše námahy skutečně přístupný i člověku, který se touto cestou bude s produkcí z oblasti soudobé magie teprve seznamovat. V následující kapitole věnované samotnému Crowleymu prezentuje jeho značně zhuštěný životopis – nejvíce pozornosti zde věnuje události přijetí „Knihy Zákona“, hlavního posvátného textu thelémy, jinak bude muset případný zájemce o zevrubnější informace o Crowleyho životě sáhnout po některé z řady biografií. Překvapivě velký prostor věnuje autor Crowleyho povaze, aniž by zlehčoval jeho charakterové nedostatky; vyjasňuje svou ochotu oddělit Crowleyho jako člověka od jeho poslání recipienta inspirovaných textů a proroka „Nového aeonu“.
Ve třetí kapitole kniha objasňuje základní thelémské pojmy, thelémskou mytologii a metafyziku, a to včetně jejích východisek a kořenů. Přináší zde rovněž přehlednou klasifikaci thelémských knih podle míry jejich závaznosti. Kromě představení jednotlivých božstev thelémského panteonu se můžeme seznámit i s dalšími klíčovými tématy, jako je precese věků, ústřední thelémský koncept „pravé vůle“, charakter „aethyrů“ henochiánské magie nebo povaha crowleyovské magie, a to i ve srovnání s ostatními duchovními proudy. Po kapitole věnované duchovnímu rodokmenu Crowleyho thelémy se dostáváme k samotnému jádru knihy, kde autor představuje zasvěcovací systém Crowleyho magického řádu A...A.... Důkladně zde prezentuje celý systém tak, aby si jej případně mohl osvojit i úplný začátečník, od zcela základních prvků až po komplexní rituály. Popisuje rovněž samotný postup zasvěcovacího procesu od nejnižších až po nejvyšší stupně. Jahič coby přiznaně dlouhodobě praktikující thelémita píše jak na základě důkladného studia pramenů, tak i mnohaleté zkušenosti s předmětným systémem; aniž by se stylizoval do role zasvěcence a nárokoval dosažení nejvyšších stupňů, pojednává přece o celém systému zevrubně, poctivě a přesvědčivě.
Čtenář se dále může seznámit s pojednáním o magických řádech, které Crowley přímo založil či vedl, nebo se alespoň v nějaké míře hlásí k thelémě. Jako nejkontroverznější se pak může jevit kapitola věnovaná Crowleyho politickému myšlení. Autor zde mnohoznačný odkaz samotného Crowleyho čte prizmatem evolovského tradicionalismu, tedy s důrazem na aristokratičnost, smysl pro hierarchii a odpor vůči modernímu světu. Jahičovo čtení je zřetelně konzervativní a takříkajíc pravicové, přičemž se zde vymezuje i proti tendencím současné západní levice nebo politické korektnosti. Jeho výklad může působit provokativně, zjevně však nejde o provokaci samoúčelnou nebo lacinou; předkládaná argumentace nabízí cennou a obohacující možnost pohlédnout na dnešní svět z autorovy originální perspektivy.
V částech věnovaných významným činitelům thelémy po Crowleym se setkáme s postavami relativně známějšími i spíše marginálními; autor se zde netají kritickým odstupem od u nás dobře známé grantovské verze thelémy a obecně od tendencí k práci s temnějšími, klifotickými obsahy, spojené s kultem mateřských božstev. Proti tomu vyzdvihuje postavy akcentující solárně-martické rysy Crowleyho odkazu. V dodatcích se pak zabývá tématy, která zaujmou spíše čtenáře hlouběji obeznámené s thelémou. Můžeme zde najít reakci na kritiku konceptu pravé vůle zvláště stran vyznavačů chaosmagie nebo pozoruhodnou meditaci o spletité problematice crowleyovského přiřazení hebrejských písmen tarotovým trumfům. Za pointu celé knihy bychom možná mohli pokládat k budoucnosti poukazující nástin projektu „zlaté“, tedy solárně-martické thelémy, která se zdá být autorovou svébytnou a originální syntézou Crowleyho odkazu s odkazem Evolovým. Vzhledem k další produkci autora i jeho domovského nakladatelství Sol noctis se můžeme dohadovat, že se jedná o iniciativu, která se neomezuje jen na tuto jednu knihu.
Aleister Crowley byl rozporuplná osobnost; najít si cestu k němu a jeho odkazu není snadné, a patrně ne každý bude ochoten přistoupit na stanovisko autora knihy a přijmout „Šelmu“ jako autentického proroka a věrohodného zakladatele náboženství nebo iniciační tradice, za jakého se sám patrně pokládal. Autor této pozoruhodné knihy tento riskantní krok udělal; a cestu do ideového světa thelémy čtenáři sice otevírá, ale příliš neusnadňuje; ba sám nasazuje se sympatickou nečasovostí a vpravdě crowleyovskou tvrdohlavostí laťku ještě výš: jeho pravicové, duchovně-aristokratické čtení materiálu beztak obtížně přístupného může působit až provokativně. Aby však čtenář mohl mít z tohoto důkladného a poctivého díla prospěch, nemusí koneckonců přijmout autorova východiska ani závěry. V každém případě bude mít v ruce zevrubný, kvalitní úvod do thelémy z pera autora, který je Crowleyho odkazem důkladně obeznámený po stránce teoretické i praktické.
Patrně bychom jen stěží hledali nejen v domácí, ale i světové produkci knihu, která by nabízela obdobně důkladnou a při vší věrnosti tématu i originální interpretaci Crowleyho odkazu. Pokud pomineme drobné jazykové nedostatky, které je snad možné přičíst skutečnosti, že autor nepsal svou mateřštinou, je kniha i po formální stránce připravená dosti pečlivě. Jedná se o dílo, které by student moderní magie, a vzhledem k Crowleyho vlivu na širší kulturu ani zájemce o náboženskou i kulturní scénu nedávné minulosti a současnosti, neměl opominout.
Psali jsme v Dingiru:
Marek Dluhoš, Poselství skrytých inteligencí: Vedení Aleistera Crowleyho „Tajnými mistry“, Dingir 21 (3), 2018.
Související článek:
Jak přivolat Prastaré: seznámení s lovecraftovským náboženstvím a jeho rituální praxí