Humanista Ctibor Bezděk

Humanista Ctibor Bezděk

Před 150 lety (10. března 1872) se v Podivíně narodil Ctibor Bezděk, povoláním lékař a celoživotním zaměřením křesťanský humanistický aktivista. V dnešní době by už byl možná zapomenut, kdyby se jeho metoda etikoterapie nedočkala obnoveného zájmu od 90. let minulého století. Profil Ctibora Bezděka je díky tomuto zájmu dobře popsán na Wikipedii.

Zde jenom připomeneme, že nejplodnější období jeho života je spjato s První republikou. Pracoval jako lékař a angažoval se ve prospěch vzdělání, zdravé výživy (včetně vegetariánství a abstinence), pacifismu a dalších humanistických ideálů. Spolu se svou manželkou ruského původu organizoval společenský život na všech místech, kde žili, psal články a naučné texty (v mládí se pokoušel i o beletrii) a účastnil se i zlepšení zdravotní péče ve slovenském Ružomberoku. Právě tam strávili velkou část doby První republiky (1918–1932). Po vzestupu slovenského nacionalismu se rodina přestěhovala do Prahy. Od konce 30. let jezdili Bezděkovi do Senohrab, od 40. let tam bydleli trvale a tam také Ctibor Bezděk 22. února 1956 zemřel.

Jak už bylo řečeno, nejvíce přetrvalo dědictví Ctibora Bezděka v etikoterapii, tedy léčbě, která zahrnovala změnu smýšlení, emocí, žebříčku hodnot, stravy či životního stylu. Její hlavní součástí bylo posílení osobní mravnosti. Pravnuk Ctibora Bezděka napsal:[1]

Etikoterapie je psychoterapie, která se, mimo obvyklých složek, snaží v psychoterapeutickém léčení zjistit mravní stav duše, utvrdit dobré vlastnosti, odstranit kazy. Chce dát nemocnému správný směr tím, že ho učí hledat Boha, blížit se k Bohu a hledat v něm útočiště ve všech svých nedostatcích a bědách. …

Sobectví, hněv, lenost, závist, nenávist, smyslnost jsou jedinými skutečnými, byť nejzazšími příčinami všech neduhů a nemocí. Zkušenost nás poučuje, že velkou část utrpení si člověk připravuje sám svým nerozumem, a hlavně odvrácením se od základních přírodních a Božích zákonů. Moderní medicína úplně přehlíží duchovní podstatu člověka, což je její nejtěžší omyl. Vždyť duchovní prvek, který v nás žije, je součástí ducha Vševesmírného, spolutvořitelem a spolu udržovatelem těla, v němž sídlí. Pevný postoj na tvrdé zemi a mysl ovládaná touhou po přiblížení se Bohu je rozhodně nejlepší prevencí proti všem chorobám – a současně i jejich nejlepším léčením.

Etikoterapie se také týká nejdůležitější text Ctibora Bezděka. Je jím kniha Zá­hada nemoci a smrti. Etikoterapie. Léčba mravností z roku 1931. Dočkala se několika vydání. Bezděk v ní napsal toto:

Nemoc nepřichází jen proto, aby člověka mučila a nakonec přivedla ke hrobu. Nemoc má naopak význam upozorňující, očišťující, a hlavně má spoluúčinkovat, má pomáhat našemu duchovnímu principu v jeho věkovitém zápase dobra se zlem a k vítězství ducha nad hmotným tělem.

Bezděk v Praze řídil časopis Duchovní a náboženská kultura (vychá­zel v letech 1936–1941) a přispíval i do časopisu Sbratření, který vedl jeho přítel Pře­mysl Pitter (1895–1975). S Přemyslem Pitterem vydal roku 1928 drobnou knihu se třemi texty: Bezděk napsal asi padesátistránkový text v malém formátu Vegetarism – pro a proti, Pitter přispěl dvěma texty: Náš poměr k přírodě z hlediska náboženského a sociálního a Ježíš a vegetarismus.[2] Bezděk byl rodem katolík, na Slovensku konvertoval k pravoslaví své manželky (snad i na protest proti spojení katolicismu a slovenského nacionalismu), ale angažoval se též ve společenství swedenborgiánů: v Nové církvi byl zástupcem reve­renda Jaroslava Immanuela Janečka (1870–1953).

Etikoterapie se stala v české společnosti znovu populární s atraktivitou hnutí Nového věku: oproti křesťansky zaměřenému Bezděkovi ale v její obnovené podobě je důležité poznání a přijetí „karmického zákona“ a další součásti obrazu světa v tomto hnutí. Této nové podobě etikoterapie se věnují lékaři Vladimír Vogeltanz (*1953) či Eva Kalvínská, nebo léčitel Jan Cindler.

Náhledová fotografie z prezentace MUDr. Ctibor Hugon Bezděk s informacemi o Bezděkově rodině.

Poznámky:

[1] BEZDĚK, Pavel, Etikoterapie – léčba mravností, Regenerace 5 (6), červen 1997, s. 9.

[2] BEZDĚK, Ctibor, Vegetarism – pro a proti – PITTER, Přemysl, Náš poměr k přírodě z hlediska náboženského a sociálního. Ježíš a vegetarismus, Praha: Hnutí pro křesťanský komunismus v Československu 1928.

Související články:

„Můj život nepatří mně“: před 125 lety se narodil Přemysl Pitter

„Z Nové církve Páně není kam odcházet“: likvidace českých swedenborgiánů



Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments