Má Swedenborg co říct po dvou stech padesáti letech?

Právě dnes uplývá dvě stě padesát let ode dne, kdy ve věku osmdesáti čtyř let zemřel v Londýně švédský mystik Emanuel Swedenborg. Jeho imaginace o mimozemských vyšších i nižších světech a jejich obyvatelích se zdají být s tímto odstupem málo důležité. Jeho životní příběh a jeho vliv na západní duchovní usilování však stojí za připomenutí.

Swedenborg podle dostupných údajů pocházel z rodiny pastora švédské státní luterské církve, který byl povýšen na biskupa, a tím on a jeho potomci do šlechtického stavu. Emanuel vystudoval na univerzitě v Uppsale filozofii v tehdejším pojetí, s tím, že obor zahrnoval i matematiku a přírodní vědy. Ve studiu pokračoval při cestách po Evropě. Zvládl rovněž fyziku, astronomii a mimo tehdejší akademickou sféru se intenzivně zajímal o praktickou mechaniku. Uměl sestrojovat hodiny, vázat knihy, osvojil si rytectví a konstrukci dechových nástrojů. Jeho studia zahrnují kosmologii, matematiku, anatomii, fyziologii, politiku, ekonomii, metalurgii, mineralogii, geologii, důlní inženýrství a chemii.

Své vzdělání a praktické zkušenosti uplatňoval v dalších desetiletích. V královských službách se věnoval rozvoji těžby. Působil v Báňské radě, která rozhodovala o všech záležitostech v důlním průmyslu. Zastával rovněž místo stavebního dozorce na několika důležitých veřejných stavbách. Byl například pověřen zpracováním projektů a provedením staveb nového typu suchého doku, plavebních kanálů, strojů pro zpracování zdrojů soli a systému pro přepravu velkých válečných lodí po souši.

V metalurgii a biologii učinil experimentální objevy, které ho zařadily mezi originální myslitele své doby. Jeho objevy se přiblížily základům nervové a smyslové psychologie a je také ceněn i pro pochopení funkce žláz s vnitřní sekrecí, zvláště pak hypofýzy.

Od přírodovědných a technických oborů se přesouval Swedenborgův zájem k filosofii. Zajímala ho kosmologie a přirozenost lidské duše. Předpokládal stvoření „prvního přírodního bodu“, který spočívá v čistém pohybu a z něj vycházejí tři přírodní říše aktivního vesmíru – živočišná, rostlinná a nerostná. Předpokládá, že božská síla prostupuje všechnu hmotu. Spojením mezi Bohem a člověkem, mezi nekonečným a konečným, musí být podle duše, i když ji člověk nemůže vidět nebo měřit.

Významný předěl ve Swedenborgově životě nastal po padesátém pátém roce jeho života. Sám píše, že se mu tehdy začal otevírat duchovní zrak. Říká, že slyšel a viděl podivuhodné věci druhého života, jež nikdy předtím nepoznal ani si je nemohl představit žádný člověk. Měl tak být poučen o různých druzích duchů, o stavu duší po smrti, o pekle neboli politováníhodném stavu nevěrných a o nebi neboli blaženém stavu věrných; a hlavně o nauce víry, kterou přijímají v celém nebi.

Jeho příběhy z cest do duchovních světů byly posuzovány kriticky. Racionalistický filosof Immanuel Kant na toto téma vydal roku 1766 spisek Sny duchovidcovy. Swedenborgovi stoupenci prohlašují, že se nenašel jediný důkaz oslabení mentálních schopností nebo duševní poruchy, že byl inteligentní, jasně myslící, spolehlivý a laskavý, fyzicky, politicky a intelektuálně aktivní do své smrti.

V Duchovním deníku píše: Byl jsem vnitřně pozdvihován do onoho světla po stupních a nakolik jsem byl pozdvižen, byl také osvícen můj intelekt, až jsem byl schopen vnímat věci, jaké jsem nevnímal nikdy dřív, a nakonec i věci, jaké nelze vůbec pojmout myšlením z přírodního světla. Z jeho textů plyne, že byl schopen tak intenzivní koncentrace, že jeho dýchání prakticky ustalo a ocitl se ve stavu dvojího vědomí – vědomý si zároveň duchovní reality i svého fyzického okolí.

Ve prospěch jeho vizí se uvádí příběh, podle kterého ve společnosti v Göteborgu popisoval, jak ve vzdáleném Stockholmu vypukl požár. Měl jmenovat ulici, v níž požár začal a popisovat, jak postupuje. Asi o dvě hodiny později oznámil, že je již uhašen. Posel, který byl ze Stockholmu během požáru vyslán a který do Göteborgu dorazil dva dny nato, měl potvrdit pravdivost Swedenborgových vizí.

Významná autorita zenového buddhismu pro západní kulturu, japonský autor Daisecu Teitaró Suzuki, vydal texty pod názvem Swedenborg, Buddha Severu. Swedenborgovské myšlení srovnává s buddhismem. Zdůrazňuje Swedenborgovo poselství, že pravá spiritualita vyžaduje angažovanost v tomto světě, a srovnává Swedenborgův popis nebe se západním rájem podle buddhismu Čisté země.

Swedenborgovy myšlenky a díla ovlivnily Johanna Wolfganga Goetha, Williama Blakea, Fjodora Michailoviče Dostojevského, Friedricha Schellinga, Arthura Schopenhauera, Williama Jamese, Ralpha W. Emersona, Carla Gustava Junga nebo Jorge L. Borgese.

Na Swedenborga navazuje Nová církev, která existuje v několika na sobě nezávislých organizacích. Největší z nich je Generální církev Nového Jeruzaléma s celosvětovými asi třiceti tisíci členů a přátel. Do českého prostředí se dostala roku 1919 jako Nová církev křesťanská. Zakázána byla za nacistické okupace v létech 1940 – 1945 a za komunistického režimu od roku 1951. K jejím posledním známým duchovním patřil od roku 1963 Jan Samuel Mařík (1924–2000), vyučený automechanik, později člen operního sboru Národního divad­la. Pastorační návštěvy, křty a další duchovenskou činnost vykonával ilegálně, a během komunistické éry byl proto obtěžován Státní bezpečností. Na něj navázal Martin David Krejza vysvěcený roku 1994. Swedenborgovy myšlenky jsou dnes prezentovány na internetu, ale církev v Česku podle dostupných zdrojů veřejně nepůsobí.

Jinou podobou realizace Swedenborgových podnětů je odnož svobodného zednářství se šesti stupni zasvěcení: učeň, tovaryš, mistr neofyt, osvícený theosof, modrý bratr a červený bratr. Existuje v několika etapách s přestávkami, dnes jako Starobylý noemovský řád, hermetické uskupení spojující prvky původního perského náboženství a křesťanství.

Prostřednictvím theosofie, v níž se Swedenborga dovolávala zejména Annie Besantová, a také ve vazbě na myšlenky německého luterského mystika Jacoba Böhma ho připomíná rovněž martinistický řad, ať už ve svých různých samostatných podobách, nebo jako varianta vyšších stupňů zasvěcení ve Starém a mystickém řádu kříže s růží (A. M. O. R. C.).

Náhledový snímek ze zdroje zde.

Související příspěvek:

„Z Nové církve Páně není kam odcházet“: likvidace českých swedenborgiánů