Článek se vztahuje k tématu „Současná hudba a náboženství”, k němuž patří i souhrnný playlist zde.
Nigun je zvláštní druh duchovní hudby chasidských židů. Má ústřední místo v mystické praxi chasidů a hraje nesporně důležitou roli v jejich komunikaci s Bohem nebo komunikaci s jejich rebem, tedy chasidským cadikem (více o chasidské praxi zpěvu nigunů zde).
Název nigun pochází z hebrejského kořene נ-ג-נ (nun-gimel-nun), který je používán v moderní hebrejštině v souvislosti s hrou na hudební nástroj nebo pro označení hrané melodie. Chasidský nigun je však převážně melodie zpívaná, tedy přednášená vokálně a často bez hudebního doprovodu. Obvykle jde také o melodii bezeslovnou, zpívanou jen na jednoduché slabiky (jako třeba aj-aj-aj nebo bam-bam-bam apod.).
Jsou však i případy, kdy nigun nějaká slova má, a mohou to být například úryvky konkrétních modliteb. Takovým případem je i nigun Ezkera, složený na počáteční slova svátečního pijutu (židovské náboženské poezie) ke svátku Jom kipur, s názvem Ezkera Elokim ve’ehemaja – Vzpomínám, Bože, a naříkám.
V chasidské židovské tradici vzniklo mnoho melodií, které známe jako niguny, a mnoho již existujících jich bylo také převzato z nežidovského okolí, aby poté sloužily jako niguny. Přes veškerou snahu akademických badatelů, ale i aktivistů z řad samotných chasidů uchovat tyto melodie, se už mnohé z nich nenávratně ztratily. A u těch, které se nám zachovaly, mnohdy neznáme jejich původ. Autoři chasidských nigunů totiž dlouhá léta neměli příliš velkou hudební gramotnost, a často se melodie jednoduše předávaly ústní tradicí z generace na generaci. Většina zápisů je tedy až pozdějšího data a některé chasidské dynastie se ústního předání drží dodnes.
Avšak není tomu tak u zmíněného nigunu Ezkera, k jehož vzniku se váže poměrně přesný příběh i s datováním, díky němuž můžeme říct, že (alespoň podle chasidské tradice) tato melodie letos oslaví své 110. narozeniny.
Nigun Ezkera složil modžický rebe Jisrael Taub v roce 1910. Modžická chasidská dynastie je oproti jiným skutečně malá (pro srovnání, čítá údajně 220 rodin, zatímco například dynastii Satmar, kterou mohou čtenáři znát například ze seriálu Unorthodox – zde, tvoří přes 26 000 rodin). Její přínos a aktivita na poli chasidské hudby je však oproti tomu nezměrná. Modžitští chasidé byli také vždy poměrně dobře hudebně vzděláni. Snad právě proto se nám zachoval tento unikátní nigun Ezkera nejen s notovým zápisem a autentickými nahrávkami, ale i příběhem o jeho vzniku. Byť se jeho různé verze v detailech poněkud rozcházejí…
Rabi Jisrael Taub se prý kvůli svým zdravotním problémům léčil roku 1910 v lázních v Karlových Varech a při svém pobytu zde složil první nigun Ezkera, zvaný dnes Ezkera ha-katan (Malý nigun Ezkera). Když viděl město Karlovy Vary a krásu jeho budov, vzpomněl si na město Jeruzalém, které toto vše ztratilo, a začal nad ním tesknit. Touhu své duše pak vyjádřil v melodii, na slova první sloky známého pijutu. O čtyři roky později musel Jisrael Taub, který trpěl cukrovkou, podstoupit amputaci nohy v Berlíně. Když se po operaci probral z narkózy a uviděl oknem krásu Berlína, znovu se rozpomněl na onen pijut a začal si pobrukovat „Ezkera Elokim…“. Na základech své původní melodie tak vypracoval nový nigun do podoby, jak ho dnes známe pod názvem Ezkera ha-gadol (Velký nigun Ezkera) případně jen Ezkera.
Jiné prameny uvádí, že nigun Ezkera se zrodil ve chvíli, kdy rabi Jisrael Taub bloudil ulicemi Berlína, kam se měl přijet léčit s cukrovkou v letech 1909-1910, a potkal zde muže, který na něj vykřikl, ať „táhne do Jeruzaléma“. Tehdy prý si vzpomněl na slova pijutu Ezkera a začal si je prozpěvovat na melodii, která se stala zárodkem nového nigunu. Do dnešní podoby pak melodii vypracoval o čtyři roky později na operačním stole berlínské nemocnice. Jisrael Taub prý odmítl narkózu a po celou dobu operace, při níž mu byla amputována noha, zpíval svůj nový nigun.
Melodie nigunu Ezkera, je jedinečná ještě v jednom aspektu. Jde pravděpodobně o zdaleka nejdelší dosud známý nigun. Melodická linka nigunu je zpravidla dělena do částí, tzv. bavot (z aramejského „brány“). Většina nigunů není příliš rozsáhlá a častý je počet čtyř částí, přičemž čtvrtá část je opakováním druhé. Nejčastější chasidské vysvětlení zní, že jde o analogii k Tetragrammatonu – tedy čtyřem písmenům označujícím Boží jméno י ה ו ה (jud-hej-vav-hej). Naproti tomu nigun Ezkera má takových bavot více než 30. Je kuriózní, že badatelé z řad akademiků i chasidských stoupenců se nedovedou shodnout na tom, kolik jich přesně je. Nejčastěji však je zmiňován počet 32 částí jako analogie k třiceti dvěma Stezkám vzácné moudrosti, na nichž byl podle mystického spisu Sefer jecira vytvořen svět (jde o kombinaci dvaceti dvou písmen hebrejské abecedy a desíti oblastí zvaných sefirot, které tvoří svět). Ať tak či onak, jedna interpretace melodie celého nigunu trvá většinou okolo půl hodiny a je svázána jen s určitými zvláštními příležitostmi. Jednou z nich je například jarcajt, tedy výročí úmrtí jeho autora Jisraela Tauba.
To, jak se v nigunu, který se zrodil ze stesku po Svatém městě, a který zároveň pomáhal Jisraelu Taubovi překonávatt fyzickou bolest, prolínají úryvky textu jom-kipurového pijutu s bezeslovnými pasážemi jednoduchých slabik, si můžete poslechnout třeba na archivní nahrávce ze sbírky Izraelské národní knihovny zde.
Náhledová fotografie:
Psali jsme v Dingiru:
POLOHOVÁ, Ráchel, Zpěv chasidských mužů a žen: Nigun je zvláštní hudební druh, který vychází z chasidské zbožnosti, Dingir 23 (2), 2020, str. 55–55.
Dingir 23 (2), 2020, téma: „Současná hudba a náboženství“: zde.
Související články k tématu:
Hudba jako metoda vábení džinů.
Zvukové lázně pro lidi, kteří se cítí dobře.
Chvály pomohou uchopit prožitek.
Související články o chasidech a dalších ultraortodoxních židech:
Satmarský chasidismus v podání Netflixu.
Izraelem hýbe další kauza z prostředí ultraortodoxních židů.
Pochybnosti kolem smrti Šlomo Helbranse.
Izraelské aerolinie nebudou přesazovat ženy kvůli ultraortodoxním mužům; ti se bouří.