Jak hardcore potkal Kršnu

Článek se vztahuje k tématu „Současná hudba a náboženství”, k němuž patří i souhrnný playlist zde. 

Kršnacore je pojem, který označuje spojení hardcorové hudby a náboženského hnutí Hare Kršna. Toto spojení undergroundového proudu a indického náboženství je možná překvapivé, ale pro vývoj hardcore komunity bylo velice významné. Playlist k tomuto článku najdete zde.

Nešlo ani zdaleka o první kontakt západního hudebního průmyslu s indickou tradicí. Celé „léto lásky“ v šedesátých letech a kapely a osobnosti s ním spojené se více nebo méně inspirovaly Indií. Členové kapel jako The Who nebo Beatles byli v určitých etapách života inspirováni různými filosofickými nebo náboženskými směry vycházejícími z indických náboženských tradic. A nebyla to pouze Indie, kde umělci hledali a někdy i nacházeli inspiraci. Rolling Stones, Led Zeppelin nebo The Doors jsou další slavná jména, která nacházela obohacení své hudby v okultní literatuře nebo šamanismu. Ve světě hudebního showbyznysu bychom opravdu našli mnoho dalších jmen kapel a umělců, kteří k naplnění jejich tvorby hledali inspiraci v náboženství a duchovních cestách. Obsáhle a zároveň čtivě mnohé tyto cesty umělců ke spiritualitě popsal Steve Turner ve své knize Touha po nebi: Rock’n’Roll a hledání spásy.

Co bylo tedy v tomto případě na setkání hudebního žánru s indickou spiritualitou tak divného? Zarážející a překvapivé je to, že se jednalo o hardcore.

Hardcore je undergroundový hudební styl, který s sebou nese i určitý životní styl, ideologii, témata a velice sepjatou komunitu lidí. Vznikl na konci sedmdesátých let v USA a první vlna popularity vrcholila na konci osmdesátých let. Středobodem této první vlny byla americká města Los Angeles a New York. Kapely jako Bad Brains, Minor Threat, Circle Jerks, DSS, Black Flag, Bad Religion, Cro-Mags, 7Seconds, Negative Approach a další tvořily nový styl, který se od punku, ze kterého hudebně i názorově vychází, začal odlišovat. Texty se více orientovaly na sociální témata, domácí násilí, náboženství a odpor k zavedenému establishmentu a mainstreamu. Hudba se ještě zrychlila a písničky zkrátily. Jeden kytarový riff, jasné poselství, a čtyřicet sekund stačilo na celou skladbu. Punk se s kapelami jako Sex Pistols nebo The Clash začal dostávat do mainstremových rádií a do fashion časopisů. Hardcore se vůči tomu vymezoval. V dokumentárním filmu American Hardcore: The History of America Punk Rock, který je online na YouTube zde, mnoho osobností z hardcore scény té doby hovoří o postupném vývoji a zrodu hardcoru, jak ho známe dnes. Dalším zajímavým zdrojem informací je též článek Dylana Clarka The Death and Life of Punk, The Last Subculture, kde je opět proces přetvoření punku zmapován a odůvodněn.

Intenzita žití byla v tu dobu pro všechny „hardcore kids“, tedy lidi ze scény, extrémní. Velice nízký věk, drogy a nejisté sociální a emoční zázemí mělo za následek úpadek a vyprázdnění energetického náboje, který hardcore na začátku osmdesátých let ještě měl. Právě v tu dobu vznikla také kapela Minor Threat. Její zpěvák Ian MacKay v dokumentu American Hardcore: The History of America Punk Rock popisuje, jak na něj nálada ve scéně působila a co ho vedlo k jasnému vymezení se tomuto způsobu života. Zformuloval to do textu písně, kterou nazval Straight Edge. V textu odmítá život uvězněný v drogách a alkoholu. Název písně, Straight Edge, se brzy stal označením pro samostatný styl uvnitř hardcorové komunity. Být „straight edge“ znamená vyhýbat se alkoholu, cigaretám, promiskuitě a celkově budovat tělo i ducha. Kromě MacKaye byl dalším impulzem pro změnu filosofie v hardcoru zpěvák kapely Bad Brains H. R. V dokumentu American Hardcore: The History of America Punk Rock H. R. mluví o knize od Napoleona Hilla Myšlením k bohatství, v níž autor poukazuje na sílu pozitivního myšlení. Filosofie pozitivního myšlení, anglicky „positive mental attitude“, se díky kapelám Bad Brains, Minor Threat a dále hlavně díky Youth of Today, stala novým způsobem uvažování. Celý koncept označovaný zkratkou P. M. A. („positive mental attitude“) dal vzniknout nové vlně hardcoru, na kterou se nabalilo právě i straight edge. Pozitivní myšlení, straight edge životní styl bez drog a touha po nalezení smyslu života. Později také vegetariánství nebo veganství a politický a sociální aktivismus. To vše byly dílky skládačky, které si dal dohromady Ray Cappo, který právě v druhé půlce osmdesátých let založil kapelu Youth of Today.

Ray Raghunath Cappo je osobnost, která svou obrovskou tvůrčí aktivitou a velkým charismatem osobnosti dostala Hare Kršna do hardcoru. V únoru tohoto roku s ním vyšel obsáhlý rozhovor na YouTube kanálu PowerfulJRE Joeho Reagana v pořadu Joe Reagan Experience s číslem #1430. Přestože interview trvá skoro tři hodiny, stojí za shlédnutí. Cappo zde nechává nahlédnout do svého nynějšího života a vzpomíná i na dobu největšího hudebního a tvůrčího boomu v devadesátých letech. Dalším důležitým setkáním s Cappem je jeho třídílný seminář, který je opět online na YouTube na kanálu kenceredible. Video se jmenuje Krishna Bhakti in Hardcore (1, 2 a 3). Spolu s Johnem Paramánandou Porcellem (kytarista, který účinkoval spolu s Cappem v mnoha kapelách) zde k posluchačům hovoří o motivech k následování bhakti a několika základních principech, podle kterých žijí a proč a jak je ovlivnil hardcore. Pořad Joe Reagan Experience je neformálním klábosením a dává možnost zakusit nesmírné charisma, kterým Cappo „opil“ mnoho mladých lidí v minulých dekádách. Video Krishna Bhakti in Hardcore zase naopak nechává Cappa s Parcellem vyslovit mnoho myšlenek, které se týkají přímo následování Kršny a životního stylu inspirovaného indickou religiozitou. Cappo zde vzpomíná na první setkání s kapelou Cro-Mags v New Yorku, jejíž někteří členové byli prvními následovníky indických tradic v komunitě hardcore a na dobu vzniku kapely Shelter.

Význam kršnacoru pro celý hardcore spočívá v několika aspektech. Přinesl do poměrně konzervativní komunity nebo subkultury, jakou je hardcore scéna, nová témata. Otevřel ho lidem, kteří by se jinak k tomuto stylu nedostali. Indické tradice do hardcoru pomohly vnést vegetariánství a veganství. Eticky „nezávadné“ jídlo je dodnes velice silný motiv, který spojuje křesťany (hlavně adventisty sedmého dne), lidi z hardcore scény nebo aktivisty z organizace Food Not Bombs, kteří vaří veganské jídlo pro bezdomovce. Významná kršnacorová kapela 108 zase přinesla metalové prvky do hardcoru a do jisté míry stála u vzniku subžánru metalcore, který v minulých patnácti letech zažil obrovský boom. Jelikož se kapely Raye Cappa (zejména kapela Shelter) staly tak populárními a životní principy, které čerpal z Hare Kršna se do veliké míry podobají filosofii straight edge, rostlo spolu s významem kapely Shelter i hnutí straight edge. V tomto ohledu se kupříkladu výrazně podepsal na straight edge hardcore éře v Československu a Česku. Kapely Shelter nebo 108 měly při svých koncertech v Pražském klubu 007 na Strahově ohromný úspěch. Koncerty těchto kapel v devadesátých letech měly takovou sílu, že lidé odcházeli s rozhodnutím „budu straight edge“. O kršnacoru jsem si v zimě 2018 povídal s Robertem Vlčkem. Robert je člověk, který stál u zrodu hardcorové scény v České republice a pořádal většinu koncertů zahraničních kapel. Právě on mi popisoval opravdovost a energii, které z kapely Shelter vyzařovaly.

Přestože je zlatá éra hardcoru pryč, najde se pár osobností a kapel, které stále hrají a hlásí se k odkazům kršnacoru. V Čechách je to kapela Kashmir 9:41, která obnovuje aktivní kariéru. Ray Cappo je v současné době profesionálním jóginem, ale čas od času se ukáže v čele znovu oživených Youth of Today nebo Shelter. Za posledních několik měsíců se hlavně na YouTube objevilo vícero videí nebo rozhovorů právě o kršnacoru.

Více: Pro bližší seznámení se s kršnacorem doporučuji interview Joeho Reagana s Rayem Cappem zde, seminář Cappa s Porcellem zde, zde a zde. Porcellova osobní výpověď o jeho cestě k Hare Kršna je zde. Dokumentární film American Hardcore zde. Článek Dylana Clarka zde.

Základní playlist:

Píseň Straight Edge, kapela Minor Threat: zde.

Píseň Message of Bhagavat, kapela Shelter: zde.

Píseň Age of Quarrel, kapela CroMags: zde.

Celé album kapely Youth of Today: zde.

Psali jsme v Dingiru:

Dingir 23 (2), 2020, téma: „Současná hudba a náboženství“.

Související články:

Cesta k [d]uchu.

Hudba jako metoda vábení džinů.