Nová synagoga v Milevsku je impozantní budova. Tento dojem vyvolává především portikus s tympanonem, tedy otevřený sloupový vstupní prostor, zakončený štítem. V klasicizujícím stylu synagogu projektoval a v letech 1914–1919 postavil František Střílka. Stavba je krásná a i uvnitř zajímavá, ale skutečně unikátní je tympanon v kubistickém stylu. Navrhl ho roku 1915 architekt Oldřich Tyl ve svém kubistickém období (později se proslavil hlavně jako spoluautor Veletržního paláce). Možná to byla jeho vůbec první samostatná realizace.
Milevská židovská obec, která v meziválečné době sestávala z asi stovky osob, synagogu využívala do druhé světové války. Židovští obyvatelé Milevska byli transportováni do ghetta v Terezíně v listopadu 1942. Po šoa už obec nemohla být obnovena. Od roku 1950 se v synagoze schází k bohoslužbám místní sbor Československé církve (od roku 1971 s názvem Československá církev husitská). Před židovským svatostánkem (aron ha-kodeš) je proto vztyčen křesťanský kříž. Na galerii, v synagoze určené ženám, se v současnosti konají výstavy. Církev se budovu snaží otevřít obyvatelům města i jeho návštěvníkům.
Kromě této nové synagogy jsou v Milevsku k vidění i části staré synagogy, pocházející snad už ze 17. století. Jsou nedaleko odtud, v průchodu z Riegrovy ulice do ulice Pod Farou. Na původní stavbě synagogy byl postaven nový dům, takže se prostor synagogy ocitl v jeho sklepě. Nad úrovní chodníku je patrná jen špička portálu původního hlavního vchodu.
Na východ od Milevska, už v katastrálním území sousedního městyse Sepekov, je židovský hřbitov. Byl založen roku 1714 a rozšířen na konci 19. století v období největšího rozkvětu židovské obce. Významnou součástí obce byla i rodina Roubíčkových. Jméno „Roubíček“, známé z mnoha židovských vtipů, odvozuje informační tabule před hřbitovem od slova „Traubenstock“, které v jidiš znamená „vinný kmen“. Autor informačního textu tak spojuje toto jméno s vinným kmenem jako symbolem Izraele a s tzv. jákobovským požehnáním, které bylo pro Židy zvlášť významné. Požehnání (v biblické knize Exodus 49,10–11) cituje takto:
Od Jehudy nikdy nebude odňato ani jeho žezlo, ani vydavatel zákona. Naopak, Jehuda vždy bezpečně uváže své oslátko k vinnému kmeni, dokud nepřijde Silo (mesiáš)…
Slovník českých příjmení[1] ukazuje jiným směrem, když jméno „Roubíček“ odvozuje od českého slova „roub“ (výhonek), které označuje to, co bylo „urubnuto, uťato, např. kus dřeva, klacek“,[2] a co je tedy příbuzné se slovem „rubat“. Odlišnou etymologií se ale dostáváme ke stejné představě vinného kmene, jeho výhonků a roubování.
Poznámky:
[1] Dobrava Moldanová, Naše příjmení, Praha: Mladá fronta 1983.
[2] Václav Machek, Etymologický slovník jazyka českého, Praha: Academia 1971.
Související články:
Stále čekám na článek o trestním stíhání šéfa české větve sekty AllatRa.
Možná, že se bohužel nedočkáte, vážený pane Horníčku. Nevím, jak kolegové a kolegyně, ale já nemám jiné informace než to, co je běžně v médiích. K policejnímu spisu se pochopitelně nedostaneme. Možná čekáte od Infoservisu něco jiného, než jak pracujeme. V rubrice “O nás” je napsáno toto: “… cílem není ani tak podávat horké novinky, ale pomocí zajímavých zpráv poukazovat na obecnější trendy ve světě náboženství a jevů s ním souvisejících. Snažíme se tedy vybírat zprávy, které mají více nadčasový charakter, a to takové, které informují o událostech u nás ne příliš známých – nechceme jenom opakovat to, co už jiné české servery publikovaly.… Číst dále ->