Letos dne 27. srpna opustil tento svět Filip Štojdl (1975–2026). V letech 2012–2023 působil jako biskup plzeňské diecéze Církve Československé husitské (CČSH). Při svém zvolení v roce 2012 se ve věku 36 let stal dokonce nejmladším biskupem v dějinách Česka. Pod jménem bratr Filip působil jako duchovní influencer na sociálních sítích. V roce 2023 na úřad biskupa rezignoval a v roce 2024 z CČSH vystoupil. V posledních měsících života se ocitl bez práce a bez prostředků a žil v Azylovém domě sv. Terezie v Karlíně. V červenci 2026 oznámil svou konverzi k římskokatolické církvi.

Filip Štojdl se narodil roku 1975 v Podbořanech. Jeho otec byl rovněž knězem CČSH. Studoval na Husitské teologické fakultě UK a na Ruprechto-Karlově univerzitě v Heidelbergu. Roku 2001 byl vysvěcen na kněze. Jako biskup inicioval opravu husitského kostela v Mirovicích, který v roce 2015 vyhořel. Byl kaplanem sjednocené maltsko-pařížské obedience Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jaruzalémského. Kromě kněžské služby se věnoval také fotografování. Vydal esejisticky laděné knihy Když přicházejí andělé (2017) a S Marií na poušti (2020). Věnoval se i poezii.
Ve svých textech i videích na sociálních sítích přinášel svůj osobitý a osobní pohled na spiritualitu. Kladl důraz na tělo a tělesnost a jejich přijetí. Často chodil venku bez bot a razil tzv. „teologii bosých nohou.“ Kritizoval důraz na výkon, charakteristický pro dnešní dobu. Často se ostře vymezoval vůči církevní hierarchii (jíž byl zároveň sám součástí) stejně jako vůči dění ve své církvi i ve společnosti obecně. Charakterizoval ho zájem o sociálně slabé, nemocné a vyloučené; o ty, které podle jeho názoru církev odsouvá na okraj, např. LGBT+ lidi, rozvedené nebo jiné „hříšníky“ a „outsidery“.
Pro spiritualitu Filipa Štojdla bylo charakteristické hledání, jak propojit mystickou a psychologickou dimenzi. Otevřeně hovořil o svých duševních problémech, zejména o depresivních stavech i o svém letitém zápasu s démonem alkoholu, který zahrnoval návštěvy psychiatrických a protialkoholních léčeben. Ve své knize S Marií na poušti napsal: [1]
Deprese mě nejprve naučila vypnout večer mobil, rozsvítit svíčku a dívat se do jejího světla. Někdy jsem skutečně nezvládl víc, ale i tohle byla chvíle, na kterou jsem se doopravdy těšil. I dnes to dělám a beru přitom do ruky svůj deník, napíšu pár řádek a pak si jen prohlížím stará alba fotografií mých babiček a dědů nebo si něco čtu, poslouchám hudbu anebo si pustím film.
Důraz klad na ženský rozměr spirituality – ještě jako biskup CČSH se nijak netajil svou oddanou úctou k Panně Marii. Hovořil např. i o tom, že by se v křesťanských kostelech měla uctívat také Marie Magdalena, a dokonce i hinduistická bohyně Kálí.
Štojdl do své spirituality zahrnoval i prvky z východních tradic jako již výše zmíněnou Kálí, ale např. i prvky buddhistické meditace. Ve svých videí často zdravil diváky hinduistickým pozdravem „Namaste“. Zůstával však primárně zakořeněn v půdě křesťanství. Inklinace k římskokatolické církvi, ať již skrze neskrývanou úctu k Panně Marii anebo k papeži Františkovi, později i Lvu XIV., u něj byla znatelná řadu let. Ke konverzi se však rozhodl až v posledních měsících života, podle vlastních slov po vykonání generální zpovědi u Tomáše Halíka.
Husitský biskup s „aurou jurodivého“, jak o něm někteří psali, silně čerpal inspiraci i z díla C. G. Junga a jeho následovníků, např. Jamese Hillmana. Často citoval amerického františkána Richarda Rohra. Mezi jeho nepřehlédnutelné inspirace patřili i nizozemský katolický kněz a teolog Henri Nouwen nebo německá protestantská teoložka a aktivistka Dorothee Sölleová. V mystické oblasti čerpal zejména z učení velkých klasiků španělského Karmelu (sv. Jan od Kříže, sv. Terezie z Ávily). Zřejmě nejbližší mu ale byla tzv. „Malá cesta“ francouzské karmelitánky sv. Terezie z Lisieux.
Když sv. Terezie z Lisieux (1873–1897) na konci svého krátkého života umírala, řekla: „Vstupuji do života.“ Tento citát si Filip Štojdl v posledních měsících života zvolil jako motto pro svůj web. Stejné motto bylo i na pozvánce na jeho narozeninovou oslavu, která se měla konat 1. září. Po několika měsících života v azylovém domě, v podstatě bez prostředků, se mu začínala rýsovat naděje na budoucnost. Dostal příslib zaměstnání v pastorační oblasti, konala se sbírka na obytný karavan, kde by mohl dočasně najít útočiště. O to víc všechny šokoval jeho náhlý a nečekaný odchod několik dnů před 51. narozeninami. Naplnil tak výrok sv. Terezie jiným způsobem, než bychom čekali a než bychom si přáli. Nezbývá však než setrvat v důvěře v jeho pravdivost a věřit, že bratr Filip opravdu vstoupil do Života.
Další zdroje:
Zpráva CČSH o úmrtí Filipa Štojdla
Článek o úmrtí Filipa Štojdla v Krajských listech
Filip Štojdl v pořadu ČT Cesty víry
Související články




