Dogonský kult Binou pod malijským útesem Bandiagara

Kult Binou – slovo kult zde používám ve zcela neutrálním významu jako termín označující určitý aspekt tradičního dogonského náboženství, podobně jako ve vodunu existují stovky konkrétních kultů – je jedním ze čtyř hlavních aspektů praxe dogonského náboženství,[1] které je vázané na etnikum Dogonů žijících v západoafrickém Mali.[2] Dogoni jsou etnikem, jehož existence je spjata s útesem Bandiagara, pískovcovým terénním zlomem dlouhým přibližně 150 km, dosahující výšky místy až 500 m. Obývají hliněné vesnice vystavěné na horní hraně útesu, vesnice přistavěné k útesu v jeho spodní hraně, ale i různě vysoko ve stěně, rovněž vesnice rozeseté pod útesem a v neposlední řadě labyrint jeskyní v útesu. Dogonský jazyk tvoří nezávislou větev nigersko-konžské jazykové rodiny a není úzce spjatý s žádným jiným jazykem.[3] V obecnější rovině jsem o jejich náboženství psal v článku Dogonské náboženství: kontroverze při útesu Bandiagara.

Samotný pojem Binou může kromě tohoto kultu odkazovat také k mýtickému vodnímu hadovi, rodovému totemu nebo k významnému předkovi – ochránci rodu.  Praxi dogonského náboženství lze rozdělit na čtyři pilíře: 1. kult Binou (uctívání předků a nejvyššího boha Ammy), 2. kult Lebe (uctívaní mýtického předka, který zemřel, ale byl vzkříšen duchem Nommou), 3. kult duchů, a 4. kult tajné společnosti Awa (která se zabývá náboženskými maskami, obřady, tanečními festivaly, obřadním bubnováním atd.).[4]

V dogonských vesnicích cestovatele na první pohled upoutá přístřešek Hogona (dogonský stařešina, náboženský vůdce a někdy zároveň náčelník), který je podpírán vždy několika totemy.[5] Viděl jsem totemy s vyobrazením lidí (významných předků, a to mužů i žen), duchů Nomma a Numma, nejvyššího boha Ammy i přírodních duchů v abstraktnějších podobách. Pokud má rod nebo klan své totemové zvíře, které na totemu bývá obvykle spolu s předkem nebo duchem, toto zvíře je pro rodinu posvátné a je zakázáno jej zabíjet. Samotný pojem binou je odvozen od dogonského slova babinu s významem: zakázané.[6] Dogoni, kteří ctí totemové zvíře, věří, že dávný předek s tímto zvířetem uzavřel smlouvu. Porušení této smlouvy, například ublížením totemovému zvířeti, tančením v masce, která zvíře zobrazuje nebo dokonce jeho zabitím, by přineslo neštěstí na celý rod.[7] Zatímco dogonská společnost Awa je spojená s náboženskými maskami, kult Binou je spojen s totemy, a těch najde cestovatel na dogonském území nesčetné množství. Kromě náboženské hodnoty (která se „perichoreticky“ prostupuje s hodnotou kulturní a společenskou) mají dogonské totemy rovněž vysokou hodnotu estetickou, a za sebe musím říci, že mě při návštěvě Dogonů vždy poskytují prolomený průhled do dávné – tajemné a nebezpečné – tradiční Afriky.

Na hliněných svatyních, které slouží jako místo kultu Binou, je často vyobrazen krokodýl, který je pro všechny Dogony posvátným zvířetem a symbolem přechodu ze smrti do života.[8]

Obřad Binou by se měl vždy konat ve svatyni a je tajný. Každá vesnice má svůj specifický obřad, který je znám jen kněžím z dané vesnice a vybraným zasvěcencům, kteří slouží obřady za celou vesnici. Úkolem kněze kultu je udržovat harmonický vztah mezi žijícími lidmi, zemřelými předky a přírodními duchy. Nejdůležitější obětí předkům při obřadu Binou je krev zvířat, dnes převážně slepic. Do malé hliněné svatyně, velikosti půdorysu přibližně 2 x 2 metry, by měl vstupovat pouze kněz kultu. Při obřadu polévá vnitřní stěny svatyně zvířecí krví a žádá o dostatek deště, hojnou úrodu a štěstí pro obyvatele vesnice. Na svatyni bývají bílé posvátné symboly.[9]

Kult předků je mezi Dogony praktikován jak v kultu Binou, který uctívá všechny významné předky vesnice (a zde musím zdůraznit, že vesnice znamená pro Dogony totéž co klan; vesnice do níž se Dogon narodí je klanovým vyjádřením jeho identity), tak i v rodinných variantách, kdy jsou konkrétní rodinou uctíváni pouze předkové v jedné rodové linii, nikoli z celé vesnice, tedy z celého klanu.[10] Předkové celého klanu jsou v kultu Binou nejčastěji uctíváni prostřednictvím oběti zakladateli klanu, tedy rovněž zakladateli konkrétní vesnice, který v dávných dobách uzavřel smlouvu s totemovým zvířetem. Zatímco zvíře předkovi poskytlo sílu, rychlost, nebo schopnost vidět očima ptáka, a mít tak přehled o okolí vesnice, předek při uzavření smlouvy zase garantoval ochranu zvířeti, respektive danému zvířecímu rodu. Přestože Binou se zabývá kultem předků, jeho cílem nejsou sami předkové, ale jejich žehnání živým. Jde o praxi, která cílí na blaho současných obyvatel vesnice. Kult není příliš orientován do budoucnosti, jde mu o blaho živých lidí „teď a tady“.[11]

Více v knihách:

HAVELKA, Ondřej. Africká náboženství. Praha: Dingir, 2024 (dotisk 2026).

HAVELKA, Ondřej. Africké náboženské tradice. Praha: Dingir, 2025.

HAVELKA, Ondřej. Africká spiritualita. Praha: Dingir, 2026 (kniha v přípravě).

Poznámky:

[1]Srov. ASANTE, Molefi Kete – MAZAMA, Ama. Encyclopedia of African Religion. New York: SAGE, 2009, s. 40–41.

 [2]Srov. HAVELKA, Ondřej. Africká náboženství: religionistika, teologie, afrikanistika. Praha: Dingir, 2024, s. 103–112.

 [3]Srov. HEINE, Bernd – NURSE, Derek. African Languages: An Introduction. Cambridge: Cambridge University Press, 2000, s. 18.

 [4]Srov. HEUSCH, Luc de. Sacrifice in Africa: A Structuralist Approach. Manchester: Manchester University Press, 1985, s. 132.

 [5]Srov. SCHULZ, Dorothea E. Culture and Customs of Mali. Westport: Greenwood Press, 2012, s. 68.

 [6]Srov. DORAY, Shannon. The Master of Speech: Dogon Mythology Reveals. Toronto: Trafford Publishing, 2003, s. 13.

 [7]Srov. DAVIS, Shawn R. Dogon Funerals. African Art, roč. 35, č. 2 (2002), s. 68.

 [8]Srov. TAIT, David. An Analytical Commentary on the Social Structure of the Dogon. Africa: Journal of the International African Institute, roč. 20, č. 3 (1950), s. 175–199.

 [9]Srov. APTER, Andrew. Griaule´s Legacy: Rethinking ´la parole claire´in Dogon Studies. Cahiers d´Études Africaines, roč. 45, č. 1 (2005), s. 95–129.

 [10]Srov. CALAME-GRIAULE, Geneviéve. On the Dogon Restudied. Current Anthropology, roč. 32, č. 5 (1991), s. 575–577.

Náhledový obrázek: Krokodýli v jezírku u dogonské vesnice (foto: Ondřej Havelka).

Psali jsme v Dingiru: 

téma 4/2015: Náboženství v současné Africe

Související příspěvky:

Společné prvky tradičních afrických náboženství

Méně známá africká náboženství 1/4: západní Afrika

Tradiční africké náboženské masky – materiální brány do nezměrného duchovního světa