Stejně jako jsou k bohoslužebným účelům využívány i některé sekulární prostory, je u nás i v zahraniční mnoho sakrálních objektů, které již svému původnímu účelu neslouží – některé bohužel chátrají, další však našly jiné využití. Týká se to například velkého počtu židovských památek, zejména synagog, které byly zabaveny a poničeny během 2. světové války a často dále chátraly i po jejím skončení, protože buď nebyly židovským obcím navráceny nebo nebylo možné získat finance na jejich opravu, případně obojí. Některé z těchto památek zůstaly obcím, jiné byly prodány do soukromých rukou nebo jsou pronajímány. V Česku můžeme zmínit například synagogu ve Velkém Meziříčí, která sice zatím patří Židovské obci v Brně, ale slouží obchodníkům jako tržnice, synagogu v Žatci, která byla prodána do soukromých rukou a nyní je v rekonstrukci, aby sloužila jako výstavní a koncertní prostor nebo třeba synagogu v Kamenici nad Lipou přestavěnou na kostel Církve českobratrské evangelické, o níž jsme psali zde.
Také ve slovenském městě Trnava nalezneme hned dvě synagogy, které po skončení 2. světové války již neměly komu sloužit. Historie místní židovské komunity sahá do 1. poloviny 13. století, kdy v písemných pramenech nacházíme první zmínky o existenci „Judengasse“ v oblasti dnešní Jeruzalémské ulice, což lze podle historiků považovat za první zmínky o židovském ghettu v Trnavě. Roku 1494 byli ale místní Židé obviněni z rituální vraždy. Čtrnáct z nich bylo upáleno, ostatní byli vyhnáni z města a nesměli se zde znovu usadit až do roku 1783, kdy zákaz zrušil císař Josef II.
Následný rozvoj místní židovské komunity byl velmi rychlý. Roku 1855 do Trnavy přesídlil rabín Simon Sidon a byla zde založena první židovská obecná škola, která roku 1864 dokonce získala vlastní budovu. Od roku 1868 se trnavští Židé rozdělili na neologickou a ortodoxní větev. Podle záznamů ze sčítání lidu v roce 1930 víme, že z celkového počtu 23 973obyvatel žilo v Trnavě před 2. světovou válkou 1 319 osob židovské národnosti a 2 707 osob židovského náboženství. Po skončení války se do Trnavy vrátilo jen 250 přeživších. Většina z nich však následně emigrovala a židovská komunita zde již nebyla obnovena.
Na konci 19. století byly v Trnavě postaveny hned dvě synagogy, které spolu těsně sousedí. Jen o něco málo starší z obou trnavských synagog je ortodoxní tzv. Malá synagoga na adrese Haulíkova 3. Dokončena byla roku 1831. Zvenku tato budova působí zcela skromně a nenápadně, uvnitř však překvapí obrovským a hlubokým prostorem a překrásnou dřevěnou galerií, kterou nesou litinové sloupy. Kromě toho se v interiéru zachovaly zbytky původní výmalby. Od 50. let byla ortodoxní synagoga využívána především jako sklad. Začátkem 90. let získala zchátralou budovu v restituci opět židovská obec a odprodala ji do soukromého vlastnictví. Nový majitel synagogu kompletně zrekonstruoval. Nejprve sloužila jako galerie a koncertní sál, nyní je zde unikátní kavárna. V roce 2010 získala cenu Nejkrásnější zrekonstruovaná sakrální stavba na Slovensku.
V roce 1897 byla podle návrhu vídeňského architekta Jakuba Gartnera dokončena neologická synagoga Status quo ante (někdy označovaná jako Velká synagoga) v sousední Halenárské ulici. Na rozdíl od ortodoxní synagogy, která je dle tradice bez věží, má tato bazilikální stavba v orientálně-historizujícím slohu v průčelí dvě symetrické věže. Vnitřní prostor tvoří půlkruhová apsida a otevřená modlitebna s dřevěnou galerií pro ženy na litinových sloupech. Podobně jako ortodoxní Malá synagoga sloužila během i po 2. světové válce jako skladiště, ale v roce 1986 ji navíc silně poničil požár. Dočkala se však rekonstrukce dříve než její ortodoxní sousedka. Postupně je rekonstruována již od 90. let a slouží jako výstavní, přednáškový a koncertní sál Galérie Jána Koniarka a nese název Synagóga – Centrum súčasného umenia. Aktuálně zde probíhá výstava umění kolektivu autorů, kteří kombinují fotografii, malbu, sochařství a sklářství.
Fotografie z obou synagog naleznete v galerii:
Fotografie: autorka.
Související příspěvky: