Margrethe Løøv, The New Age Movement, Cambridge University Press 2024, 64 stran.
Je přirozené, že emoce mohou provázet četbu nejen beletrie, ale i odborné literatury. Tenkou knížku norské badatelky Margrethe Løøvové jsem bral do ruky s obavami, ale mou četbu nakonec provázela radost: studie mě přesvědčila, že o hnutí Nového věku (New Age) se na Husitské teologické fakultě UK přednáší ve shodě s obrazem, který mají badatelé v zahraničí. A to v případě tak složitého a rozporuplného fenoménu, jakým je New Age, není vůbec samozřejmé. Studie Margrethe Løøvové je součástí řady „Nová náboženská hnutí“ v edici „Cambridge Elements“, jejíž jednotlivá díla byla v Dingiru a Náboženském infoservisu už několikrát recenzována (zde, zde a zde a v tištěném Dingiru 4/2025).
Hnutí Nového věku staví badatele před zásadní teoretické problémy, které vyplývají z toho, že už dávno se nejedná o hnutí v sociologickém smyslu slova a že už dávno není v jeho centru předpoklad příchodu Nového věku. Løøvová řeší první problém starým dobrým pojmem „kultické milieu“, který britský sociolog Colin Campbell (*1940) vytvořil pro kontrakulturu 60. a 70. let minulého století. Løøvová používá tento pojem pro vysvětlení alternativního náboženského prostředí, v němž idea Nového věku vznikla: je to prostředí tradice západního esoterismu, vytvořené Teosofickou společností, a zvláště její významnou členkou, angloamerickou spisovatelkou Alice Baileyovou (1880–1949). Po svém vyloučení z Teosofické společnosti roku 1920 založila Arkánskou školu a poskytla svým stoupencům základní představy, kolem nichž se v 60. letech – více než desetiletí po její smrti – hnutí Nového věku konstituovalo. U Baileyové vznikl samotný pojem „nový věk“. O přenosu idejí mezi Baileyovou a kontrakulturou 60. let Løøvová ve svém stručném přehledu nehovoří, a tak poněkud překvapivě v studii chybí taková jména jako Carl Gustav Jung (1875–1961) nebo Benjamin Creme (1922–2016). Ale další významné události už zmíněny jsou: založení Esalenského institutu roku 1962, vznik experimentální komunity Findhorn v téže době, festival Woodstock roku 1969 nebo vydání přelomových knih Davida Spanglera (*1945) Zjevení: Zrod nového věku roku 1974 a Marilyn Fergusonové (1938–2008) Vodnářské spiknutí roku 1980.
Právě od 80. let začalo ovšem hnutí New Age pronikat do mainstreamu a ztratilo charakter protestního hnutí. V důsledku ohromného trhu spirituálních knih, prolnutí spirituality a seberozvojových aktivit nebo spirituality v alternativní medicíně se „tomuto vývoji odcizilo mnoho z těch, kdo se v New Age angažovali od 60. nebo 70. let, a nadále se s New Age nechtěli identifikovat, a to nejen jako s pojmem, ale ani jako s širší oblastí“ (s. 19). Spiritualita New Age se adaptovala na mainstream a na sekulární prostředí, což je vidět patrně nejjasněji na příkladu obvykle zcela sekularizované jógy. Hranice mezi New Age a mainstreamem se rozmlžily. V závěru první části své práce tak Løøvová může konstatovat, že mezi kontrakulturním kultickým milieu a mainstreamem je čilý pohyb jak osob, tak idejí (s. 22) a žádné pevné hranice.
Tato první část studie se zabývala historií hnutí Nového věku. Ve druhé části Margrethe Løøvová pojednává o deseti zásadních naukách a praktikách New Age. V recenzi můžeme jen vyjmenovat názvy těchto podkapitol a místy je upřesnit: (1.) „Individualismus a antidogmatismus“, (2.) „Nový věk a odvěká moudrost“, čímž je myšlena snaha proniknout k předkřesťanským a mimokřesťanským tradicím v touze nalézt osobní autentickou pravdu, (3.) „Bůh, energie a vesmír“, což znamená panteismus, v němž je ovšem božství někdy osobní a s genderovým příznakem, (4.) „Channeling“, (5.) „Manifestace“, tedy schopnost tvořit realitu, (6.) „Uzdravení a seberozvoj“, (7.) „Holismus“ jako odmítnutí dualismu (např. božství versus lidství apod.) a zdůraznění propojenosti všeho, (8.) „Věda“, vlastně tzv. nová věda, která používá odborné pojmy v náboženském smyslu, napodobuje vědecký mainstream a nabízí certifikáty, tituly apod., (9.) „New Age jako mileniální diskurs“, který neskončil zklamaným očekáváním nového věku lidstva a planety Země v roce 2012, ale je i nadále poháněn vědomím krize světa a nadějí na vytvoření společnosti s vyšší úrovní vědomí, a konečně (10.) „Konspiritualita“, tedy spojení spirituality a konspiracismu, které „není překvapivé, neboť obojí má historické kořeny v esoterickém milieu“ (s. 38).
Třetí o poslední částí studie Margrethe Løøvové se věnuje společenské organizaci fenoménu New Age. V devíti podkapitolách se autorka nejdříve vrací k pojmu „kultické milieu“ a k otázce mainstreamu a společenské deviace. Podkapitola končí zajímavým tvrzením, že středostavovští zájemci se stávají klienty New Age, aby „se vzepřeli normám mainstreamu“, ale tato společenská deviace nezpůsobuje jejich marginalizaci, nýbrž jim naopak umožňuje prožít zmocnění (s. 41). Druhá podkapitola rehabilituje pojem „hnutí“ v souvislosti s New Age: o hnutí má smysl hovořit na základě toho, že jeho příslušníci sdílejí vědomí, že jsou součástí širšího společenského proudu, jemuž jde o změnu, ať už na osobní, společenské nebo planetární úrovni. Další podkapitoly představují New Age jako trh a jako síť, která má (a to už jsou 5. a 6. podkapitola) své aktéry v různých rolích a kterou tvoří jak fyzická místa setkání (centra, festivaly), tak média. Tato síť do života individuálního spirituálního hledače promítá jako brikoláž, a o tom se píše v 7. podkapitole. V osmé se autorka zamýšlí nad mocí a autoritou a kromě jiného říká, že „struktury moci nemusejí být v alternativní spiritualitě formalizovány, ale to neznamená, že nejsou přítomny“ (s. 50). Poslední podkapitolu pak tvoří uvedení do ohromné oblasti, v níž se s New age spojuje s populární kulturou a navzájem se posilují.
Hnutí Nového věku a jeho dědictví v současné alternativní spiritualitě představuje nesmírně pestrou a žánrově širokou oblast. Její jednotlivé aktivity pochopitelně nejsou na malém prostoru studie Margrethe Løøvové v rámci edice „Cambridge Elements“ ani vyjmenovány. Studie ale slouží jako skvělý úvod, někdy možná až moc stručný a myšlenkově hutný, ale pokrývající všechno, co je potřeba o této významné součásti současného náboženského života vědět, než se badatel začne věnovat některému dílčímu jevu. A co se také díky Zuzaně Kostićové přednáší na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy.
Psali jsme v Dingiru:
téma: Co přišlo po hnutí Nového věku?, Dingir 26 (2), 2023.
téma: Posvátné energie, Dingir 28 (1), 2025.
Související články:
