Nedělní ráno je na Divine festivalu poněkud ospalé a jednotlivá vystoupení a další aktivity se v hořickém areálu Zahrada rozjíždějí pomalu a se zpožděním. Nezdá se, že by to někomu vadilo; je cítit pohodová atmosféra: návštěvníci vylézají ze stanů a z obytných aut a někteří se trousí z města, zdraví se úsměvem a často i objetím, posedávají s kelímkem kávy nebo ceremoniálního kakaa, mezi nimi běhají děti a psi. Třetí a závěrečný den festivalu má také bohatý program, ale zdá se, že teď ráno není program tím hlavním: nejdůležitějším je právě pohodová atmosféra.
Divine Festival se v Hořicích v Podkrkonoší konal již popáté, letos v termínu 13.–15. června. Role hlavního organizátora se festivalu poprvé chopil Sebastian Prax. Návštěvnost odhaduje na asi 300 lidí. „Je to lepší než v minulých letech, ale akce se zaplatí až při sedmi nebo osmi stech lidech,“ říká. Areál není velký, ale všude travnatý a se spoustou stromů. Je vyzdoben velkými dřevěnými sochami, což se k festivalu dobře hodí. Cestou k pódiu („Music Stage“) je na jedné straně prostor („Happy Move“) pro taneční dílny a další dynamické aktivity a na druhé straně hlavní uličky stojí stan („Healing Circle“) pro seberozvojové dílny, jógu, meditaci apod. Blíže k podiu je pak prostor pro dětské centrum („Children Zone“), kde po celé tři dny běží dětský program. Ještě blíže pódiu je postavena malá svatyně pro individuální ústraní a obřady, vedle pódia restaurace s jídelnou, vzadu na ploše za čajovnou pak stan pro odpočinek a přednášky („Chill Out“). Za hranicemi areálu stojí dvě teepee a potní chýše a tvoří obřadní prostor („Tribal Arena“). A samozřejmě je zde také jarmark: čajovna, butiky, stánky s ájurvédskými přípravky, stánky pro masáže, stánky s oleji a tinkturami, s bubny a šamanskými pomůckami, s ceremoniálním kakaem, s knihami, peřím, šperky, s možností nechat se tetovat, přijmout věštbu nebo vyzkoušet intuitivní kresbu.
V programu vystoupili například Mantrovníci, Sebastian Prax s kapelou nebo brazilští Indiáni kmene Huni Kuin, nabízely se různé druhy jógy, hovořilo se o permakultuře nebo čchi-kungu, bylo možné se účastnit ženského nebo mužského kruhu, zažít půlnoční obřad v potní chýši. Položek na programu třídenního festivalu bylo celkem asi padesát.
Při povrchním pozorování převažovali účastníci v období zralosti či mladším středním věku, často celé rodiny s menšími dětmi. Jak seniorů, tak teenagerů a mladých dospělých se zdálo být méně. Asi polovina dospělých byla oblečena a upravena v New Age stylu, zvláště některá „indiánská“ oblečení musela být velmi pracná. Spolu s výtvarným stylem festivalu a stylem prezentace jednotlivých stánků odráželo i oblečení specifickou New Age kulturu, která má zřetelnou kontinuitu s tou, která vznikla před 60 lety ve Spojených státech.
Hořický „Božský festival“ asi nikdy nebude tak velkou akcí jako například Healing Festival, který se v posledních letech koná ve Světlé nad Sázavou, ale přitažlivá na něm může být kombinace jeho téměř rodinné atmosféry a dobré programové nabídky. Podobně jako další, někdy i větší a komerčně úspěšnější akce prokazuje, že dědictví hnutí Nového věku (New Age) není jenom rozptýleno v individuální, alternativní či tzv. nenáboženské spiritualitě, ale je živé i ve společenstvích, byť třeba jen dočasných v délce jednoho workshopu nebo obřadu, ale možná o to intenzivnějších. A že toto dědictví netvoří jenom příležitostní konzumenti náboženských služeb (kterým by nepřišlo na mysl, že tyto služby jsou náboženské), ale také oddaní stoupenci tradice Nového věku, kteří vědomě pracují na své spirituální transformaci a k tomu navíc spolu stráví pohodový víkend.
Všechny fotografie: autor.
Psali jsme v Dingiru:
téma: Co přišlo po hnutí Nového věku?, Dingir 26 (2), 2023.
téma: New Age, Dingir 6 (2), 2003, celý text zde.
Související články:
