Bwové jsou bantuským etnikem žijícím především v západoafrické Burkině Faso a v Mali v přibližném počtu 300 tisíc osob. Hovoří několika vlastními jazyky náležícími do nigero-konžské jazykové rodiny. Etnikum Bwovů proslulo zejména pro nápadnou obličejovou skarifikaci vyjadřující klanovou příslušnost a unikátní dřevěné náboženské masky.[1] Obličejová skarifikace – tedy jizvové tetování – byla v Sahelu v minulosti velmi rozšířená a lidé podle rozložení jizev rozeznávali kmen, klan nebo i konkrétní rodinu, stejně jako vyznávané náboženství. Po intenzivní islamizaci a christianizaci oblasti obličejová skarifikace rovněž vyjadřovala vzdor proti těmto nově příchozím náboženstvím a viditelné postavení se za náboženství předků. Dnes je napříč Afrikou obličejová skarifikace vidět jen výjimečně, a to především v Súdánu, v Čadu, Středoafrické republice, Nigeru a Burkině Faso.
Burkina Faso je dnes široce islamizovanou oblastí: k islámu se hlásí přibližně 64 % obyvatel, přičemž asi polovina je sunnitů a polovina tzv. bezkonfesních muslimů.[2] Přibližně 26 % obyvatel se hlásí ke křesťanství s většinou katolíků římského ritu. Asi 10 % obyvatel Burkiny Faso se oficiálně hlásí k tradičním náboženstvím. Bwové z těchto čísel výrazně vystupují, neboť většina z nich ctí jako jediné nebo primární náboženství své tradiční náboženství. V oblasti, kde Bwové žijí, je běžná vícečetná náboženská identita i synkretismy jako je islám propojený s náboženstvím bori. Kult předků je žitou realitou většiny tamějších obyvatel, muslimy a křesťany nevyjímaje.[3] Podle odhadů se asi 85 % Bwovů hlásí ke svému tradičnímu náboženství, 10 % ke křesťanství a 5 % k islámu.[4]
Bwové se živí především zemědělstvím, jejich nejziskovější plodinou je bavlna. Většina žije na venkově. Primárním hudebním nástrojem a rovněž symbolem síly a moci Bwovů je buben. Bubnování je kruciálním elementem jejich kultury, tmelem jejich společnosti, pilířem identity, dorozumívacím prostředkem a uměleckým nástrojem. Bubnování provází iniciační rituály, oslavy narození, sňatky, přechodové rituály i pohřby. Bwové bubnování milují, buben je jejich nejrozšířenějším hudebním nástrojem a uměleckým výrazem. Dalším oblíbeným nástrojem je flétna.[5]
Tradiční náboženství
Nejvyšší Bůh stvořitel se v tradičním bwovském náboženství nazývá Wuro, v jiných jazycích Difini nebo Dobweni. Veškeré jeho stvoření bylo na počátku v dokonalé harmonii a rovnováze, ale první člověk nejvyššího Boha Wura zranil. Bůh se proto vzdálil a poslal svého nejstaršího syna Dwoa, aby působil jako prostředník mezi ním a lidmi. Bůh Wuro má celkem tři syny: prvním je Dwo – bůh znovuzrození, druhým je Soxo – bůh přírody, a třetím je Kwere – bůh blesku. Božstva bouře a blesku jsou v západní Africe podle tamějšího přesvědčení velmi mocná a obávaná, existují prakticky ve všech tradičních náboženstvích. Například v sousedním vodunu se božstvo bouře nazývá Heviosso.[6]
Bůh Wuru a jeho synové jsou nejčastějšími náměty náboženských masek zvaných boni. Vysoké masky – které jsou pro Bwy typické a napříč Afrikou unikátní – se nazývají nwantantay.[7] Tyto masky by měla prostupovat síla ducha, který se nazývá lanle. Tanečník v masce se může při maximálním vytržení ztotožnit s představovaným duchem nebo se vtělit do zvířete, například lva nebo opice.
Tanečníci v maskách při náboženských a kulturních obřadech ztvárňují jak bohy, tak i přírodní duchy a velké předky. Taneční festivaly jsou velmi oblíbené a v maskách tančí jak muži, tak i ženy. Konají se především v jarních měsících. Kromě masek vyrábějí tamější zasvěcenci také dřevěné věštecké předměty.[8]
Více v knihách:
HAVELKA, Ondřej. Africká náboženství: religionistika, teologie, afrikanistika. Praha: Dingir, 2024.
HAVELKA, Ondřej. Africké náboženské tradice: duchovní bohatství nejchudšího kontinentu. Praha: Dingir, 2025.
Poznámky:
[1]Srov. WHEELOCK, Thomas G. B. Land of the Flying Masks: Art and Culture in Burkina Faso. Munich: Prestel, 2007, s. 50–53.
[2]Srov. HAVELKA, Ondřej. Africká náboženství: religionistika, teologie, afrikanistika. Praha: Dingir, 2024, s. 57–76.
[3]Srov. WHEELOCK, Thomas G. B. Land of the Flying Masks: Art and Culture in Burkina Faso. Munich: Prestel, 2007, s. 50–53.
[4]Srov. Burkina Faso – The World Factbook.
[5]Srov. REARDON, Thomas. Agroclimatic Shock, Income Inequality, and Poverty: Evidence from Burkina Faso. World Development, roč. 24, č. 5 (1996), s. 901–914.
[6]Srov. HAVELKA, Ondřej. Africká náboženství: religionistika, teologie, afrikanistika. Praha: Dingir, 2024, s. 169–170.
[7]Srov. POVEY, John. Traditional Sculpture from Upper Volta. African Arts, roč. 12, č. 3 (1979), s. 87–88.
[8]Srov. OSTERGAARD, Nielsen Jonas. Cultural Barriers to Climate Change Adaptation: A Case Study from Northern Burkina Faso. Global Environmental Change, roč. 20, č. 1 (2010), s, 142–152.
Psali jsme v Dingiru:
Dingir 4/2015: Náboženství v současné Africe.
Související příspěvky:
