Nově o zneužívání v nových náboženských hnutích

Sarah Harvey, Abuse In New Religious Movements, published online by Cambridge University Press: 14 November 2025.

Tuto recenzi bych rád začal trochu osobněji, a to vzpomínkou na Sarah Harveyovou jako studentku sociologie náboženství a jako dobrovolnici, která roku 2001 nastoupila do organizace INFORM při Londýnské škole ekonomie a politických věd (LSE). Sociologii náboženství přednášela na této vysoké škole Eileen Barkerová (*1938) a tato profesorka si velmi dobře uvědomovala potřebnost spojení akademického prostředí s reálným prostorem žitého náboženství. Zúčastněná pozorování v různých londýnských náboženských společnostech, která pro studenty připravila, jsou nezapomenutelná. A stejně dobrým plodem tohoto spojení univerzity a praxe je i INFORM, výzkumná kancelář, shromažďující informace o nových náboženstvích, produkující kvalitní akademické studie, pořádající semináře pro odbornou veřejnost a poskytující poradenství.

Na díle Zneužití v nových náboženských hnutích Sarah Harveyové je velmi dobře znát autorčino navázání na tradici Eileen Barkerové i její dlouholetá práce pro INFORM. Vynikne zvláště ve srovnání s akademickým, ale od žitého náboženství poněkud odtrženým přístupem Jamese T. Richardsona (jeho text pro Cambridge Elements byl nedávno recenzován zde). Přístup Harveyové je ostatně bližší i dalšímu sešitu v řadě Cambridge Elements, textu Sanji Nilssonové Děti v nových náboženských hnutích (2024), nedávno recenzovaném v tištěném Dingiru 4/2025.

Je to přístup, kdy si jsou badatelé dobře vědomi toho, že v prostředí nových náboženských hnutí může ke zneužívání dojít a že k němu v některých případech skutečně došlo, ale kdy tato hnutí nedémonizují a nepoužívají jednotlivé případy k diskreditaci celých společenství, případně dokonce k diskreditaci všech skupin, které jsou nahodile či účelově shrnuty pod pejorativní pojem „sekty“. Nebezpečí zneužívání v nových náboženstvích badatelé s tímto přístupem nebagatelizují například tvrzením, že ke zneužívání dochází i v mnoha jiných segmentech společnosti. Jsou si naopak vědomi, že to jsou právě některé z charakteristických znaků nových náboženských hnutí (například charismatická autorita), které – slovy Eileen Barkerové – mohou tato společenství „predisponovat k situacím, v nichž by mohlo dojít k újmě“.[1]

Tato slova Eileen Barkerové její žačka Harveyová cituje a ve své práci jde možná ještě o kousek dál než její učitelka. Uvědomuje si, že problém zneužívání spojuje akademickou práci s tzv. studii sekt (cultic studies), které jsou intelektuálním zázemím tzv. antikultovního hnutí. Jeho zastřešující Mezinárodní asociace studií sekt (International Cultic Studies Association, ICSA) vznikla roku 1979 a vydává časopis Cultic Studies Review. Harveyová si asi právě díky INFORM uvědomuje, že „spíše než v teoretické literatuře existuje v praktické každodenní práci pravděpodobně větší konvergence mezi některými oblastmi nových náboženských hnutí a studii sekt“ (cultic studies, s. 5). Harveyová tak patří k mladší generaci religionistů a sociologů, kteří napětí mezi odborným a aktivistickým přístupem k novým náboženstvím (tzv. války kvůli sektám), typickým pro dobu od 70. do 90. let 20. století, už pomalu překonávají. Přesto ovšem i ona si je vědoma toho (s. 7–8), že

zatímco učitelé studia sekt (cultic studies) přistupují k sektám s předpokladem, že sekty způsobují újmu, pak odborníci na nová náboženská hnutí nepředpokládají, že tato hnutí musejí být nutně problematická, anebo je alespoň vidí jako nevinná do doby, než je jim prokázána vina. Obecně řečeno, akademický přístup ke studiu nových náboženských hnutí není odlišný od studia mainstreamových náboženství.

Kromě výše naznačených úvodních úvah obsahuje text Sarah Harveyové model strukturních a kulturních faktorů. Jejich „přítomnost v náboženském hnutí neznamená, že dojde ke zneužívání, ale spíše že kombinace několika z nich může škodlivé situace nebo zneužívání umožnit“. Tyto faktory „mohou učinit lidi zranitelnějšími vůči zneužití, ale do hry vstupují ještě další, nenáboženské prvky…“ (s. 12). Za strukturní faktory Harveyová označuje organizační strukturu a interakci s vnějším světem. Zabývá se tak izolací skupiny, jejím vedením, jejím členstvem, nejasnými hranicemi v její struktuře, možnostmi jejích členů získat „světské“ vzdělání a jejími postoji ke zdraví. Kulturními faktory jsou náboženské nauky: jednoznačná a nezpochybnitelná přesvědčení, nauka o genderu, sexu a čistotě, různé formy trestů a nátlaku a konečně odchod ze společenství a vyhýbání se bývalým členům. Jednotlivé faktory jsou podrobně pojednány a osvětleny množstvím praktických příkladů.

Třetí velkou část brožury Sarah Harveyové tvoří praktická aplikace modelu zneužívání, a to na Církev Ježíšova společenství (Jesus Fellowship Church). Toto britské společenství, formálně ustanovené v roce 1969, není v české společnosti přítomné. Začalo vznikat v 60. letech v rámci charismatické obnovy evangelikálního křesťanství. Je příkladem společenství, které sice nikdy neospravedlňovalo zneužívání, ale jeho hierarchické struktury autority a jeho mocenské uspořádání umožnilo zneužívání a znesnadnilo odhalení. Vzniklo tak prostředí, které bylo vhodné pro zneužití některých členů (s. 57).

Z přístupu Sarah Harveyové a z jejího svěžího textu a inovativního modelu lze mít radost. V éře často planého teoretizování a zbytečných článků je kniha Harveyové mimořádně odvážná a inspirativní. Samozřejmě – ještě větší radost asi má z jedné ze svých žaček Eileen Barkerová, pomalu se blížící ke své devadesátce.

Poznámka: