Následující řádky jsou pokusem poskytnout obrysy české náboženské scény v uplynulém roce. Jistě není třeba připomínat, že výběr událostí nemůže být jiný než subjektivní a že autor přivítá doplnění nebo upřesnění od čtenářů.
Nejvíce rozšířená, ale z velké části „neviditelná“ náboženská tradice v české společnosti je západní esoterismus, reprezentovaný svým posledním velkým hnutím dědiců alternativní spirituality Nového věku (New Age). Čerpá z ní z ní jistě několik desítek procent obyvatel Česka, aniž by byli jakkoli organizováni, a aniž by dokonce často reflektovali, že se jedná o náboženskou tradici. Zdá se, že loni pokračoval trend, jejž charakterizuje stagnující anebo snad i klesající počet účastníků festivalů, seminářů a dalších akcí, ale stále vzrůstající přítomnost doktrinálních prvků spirituality Nového věku (například nauky o duchovní energii) rozptýlená v populární kultuře, v alternativních medicínských i psychoterapeutických službách i v jiných oblastech veřejného prostoru.
Největší z českých náboženských společenství, katolická církev, se zdá být nadále v situaci jakéhosi očekávání toho, jaké bude její další směřování. Už před 16 měsíci předložil arcibiskup pražský a primas český Jan Graubner (*1948) papeži svou rezignaci, ale rozhodnutí o svém nástupci se od papeže Františka ani nově nastoupivšího papeže Lva XIV. zatím nedočkal. Pocit očekávání ještě vzrostl po smrti kardinála Dominika Duky (1943–2025) loni v listopadu. Kromě nového arcibiskupa se čeká také na ustanovení biskupa řeckokatolické eparchie po smrti vladyky Ladislava Hučka (1948–2025) loni v lednu. – Pokud platí, že nejdůležitější události se ale dějí mimo církevní hierarchii, tak adeptem na tuto událost by byl převod kolínského kláštera na zapsaný ústav Centrum spirituality (viz též reportáž zde). Ve svém novoročním pozdravu ho Mons. Tomáš Halík (*1948) popsal takto:
Po velmi dlouhých a složitých jednáních se nám podařilo zajistit pokračování existence a činnosti našeho Centra spirituality. Jak jste asi slyšeli, rozhodl jsem se ukončit činnost své nadace, do níž jsem vložil finanční odměnu za Templetonovu cenu a z níž jsem deset let financoval různé křesťanské kulturní aktivity. Za všechny zbývající peníze plus peníze z mého dědictví po rodičích jsem zakoupil budovu a pozemek v Kolíně a poskytl ho bezplatně a bezúročně do správy z. ú. Kolínský klášter. … Vítáme všechny zájemce o kurzy, avšak jsme velmi rádi, že … převažují mezi našimi klienty mladí, hlavně studenti, pro které jsou tyto kurzy často inspirací pro celoživotní duchovní formaci osobnosti a vztahů.
Druhou největší českou náboženskou společností je podle posledního sčítání lidu roku 2021 Pravoslavná církev v českých zemích. Momentálně se nachází ve velkých problémech: jak oznámila Česká tisková kancelář a další média na začátku prosince, Městský soud v Praze zahájil s církví insolvenční řízení, Ministerstvo kultury (registrující orgán) zahájilo správní řízení, které může vést k odnětí jejích zvláštních práv, a Ekumenická rada církví jí na rok pozastavila členství. V posledním případě byly důvodem nejen velké nejasnosti v hospodaření církve, ale i obavy z jejího napojení na Ruskou pravoslavnou církev moskevského patriarchátu, která podporuje ruskou agresi proti Ukrajině. Situace je pro vnějšího pozorovatele značně nepřehledná. K tomu přispívají až těžko uvěřitelné zprávy např. o tom, že abatyše ženského pravoslavného monastýru v Loděnici u Berouna darovala budovu kláštera ruským podnikatelům.
Zatímco vliv moskevského patriarchátu na Pravoslavnou církev v českých zemích je nejasný a neoficiální, jiná, daleko menší pravoslavná církev u nás pod jurisdikci moskevského patriarchátu přímo patří. Ruská pravoslavná církev, podvorje patriarchy moskevského a celé Rusi v České republice, je dlouhodobě podezírána z působení proti zájmům Česka a Evropské unie. Její představitel Nikolaj Liščenjuk (Nikolay Lishchenyuk, *1972) byl roku 2024 z Česka vyhoštěn. V obavách o karlovarský chrám svatého Petra a Pavla a další nemovitosti převedla církev svůj nemovitý majetek na Maďarskou diecézi Ruské pravoslavné církve moskevského patriarchátu se sídlem v Budapešti.
Třetí největší českou církví je Českobratrská církev evangelická (ČCE). Loňského května se na 3. zasedání 36. synodu (jejího vrcholného orgánu) uzavřela po téměř 26 letech práce Komise pro rozhovor o soužití s LGBTQ lidmi v církvi. Delegáti poděkovali za její činnost i přijali usnesení, které se zdá být v současném hledání místa těchto lidí v církvích kompromisní. Ve 39. usnesení se kromě jiného píše:
Synod ČCE souhlasí s možností požehnání svazků osob stejného pohlaví, pokud o to požádají. Možnost žehnat svazkům osob stejného pohlaví se týká pouze párů, které vstupují do partnerství nebo jsou již partnery podle právního řádu ČR. „Žehnáním“ stejnopohlavnímu páru se rozumí veřejné zvěstování Boží přízně a symbolický akt požehnání vztahu, který mezi dvěma lidmi stejného pohlaví vznikl a má perspektivu závazného dlouhodobého trvání. Požehnání předchází přiměřená příprava.
Je zřejmé, že názory na toto téma nejsou v církvi jednotné. Křesťané berou Písmo vážně a vycházejí z jeho svědectví. Takoví jsou na obou názorových stranách. Odlišné pohledy a postoje vycházejí jak z vnitřního bohatství Písma, tak z různých zkušeností, někdy velmi osobních, ale také ze svobody našeho svědomí před Bohem. Jsme si vědomi, že nikdo nemá plné poznání a pochopení v žádné věci, tedy ani v této, a že se v částečnosti svého poznání vzájemně potřebujeme. Proto hledáme, jak spolu v jedné církvi o těchto věcech navzájem otevřeně, s respektem a citlivě hovořit.
Do závažného sporu s Ministerstvem kultury ČR (MK ČR) vstoupila pátá největší česká náboženská společnost, Náboženská společnost Svědkové Jehovovi. Již ve zprávě za rok 2024 napsal pro Náboženský infoservis vedoucí samostatného odboru církví a náboženských společností MK ČR Petr Šimůnek, že
v září vyzvalo ministerstvo Náboženskou společnost Svědkové Jehovovi, aby upustila od nezákonného jednání, které se podle ministerstva týká poškozování sociálních vazeb osob a jejich rodinných příslušníků, zákazu krevní transfúze u nezletilých a utajování některých částí učení. Náboženská společnost ve stanovené lhůtě od vytýkaného jednání neupustila.
Tomuto sporu se ze všech úhlů pohledu věnoval roku 2025 Náboženský infoservis (poslední díl seriálu s odkazy na všechny předchozí je zde). Spor skončil faktickým úspěchem silně nátlakové taktiky právní kanceláře, najaté svědky Jehovovými, takže ministerstvo nakonec ve Vyrozumění konstatovalo (zpráva o Vyrozumění je zde), že
je třeba postupovat v souladu se zásadou sebeomezování a minimalizace zásahů státu vůči náboženské společnosti. Proto ministerstvo rozhodlo, že v současné situaci správní řízení o zrušení registrace Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi zahájeno NEBUDE.
Vedlejším produktem tohoto sporu je zjištění, že podobné vážné podezření z „poškozování sociálních vazeb osob a jejich rodinných příslušníků“ (ve smyslu § 5 zákona 3/2002 Sb.) se týká minimálně ještě jedné státem registrované církve a náboženské společnosti, církve Nový život. Jedno z řady svědectví o tom je zde.
Do společnosti dosud 44 státem registrovaných církví a náboženských společností byla v loňském roce přijata Zenová škola Kwan Um (psali jsme o tom zde) jako 45.
Z neregistrovaných náboženských společností se pozornost veřejnosti nadále upínala k hnutí AllatRa, ke společenství Lukáše Stančíka v Plasích a společenství léčitele Richarda Šiffera v Kutné Hoře. Ve všech těchto případech ale byla menší než loni. U mezinárodního hnutí AllatRa zaujal nevybíravý způsob, jakým skandalizovalo nepřátelského youtubera Jakuba Jahla (více viz např. zde), v minulosti též autora článků v Náboženském infoservisu. Tzv. kutnohorská kauza, rozvířená po Šifferově smrti, se v jedné větvi uzavírá (o zatím nepravomocných rozsudcích jsme psali zde) a druhá větev, v níž se šetří smrt muže v důsledku léčebného rituálu, zatím takovou veřejnou pozornost nebudí, neboť její soudní projednání se očekává až letos (více např. zde). Společenství Život v srdci či Ohnivý drak kolem Lukáše Stančíka bylo loňského roku oslabeno odchodem Stančíkova učedníka Štěpána Fauna a několika soudními rozhodnutími. Podle jednoho z nich nebude Evelína, jejíž matka zemřela roku 2024 při domácím porodu ve Stančíkově komunitě, svěřena do péče otce, který je též součástí komunity. Reportáž z komunity jsme přinesli zde.
Náhledová fotografie vitráže kaple Kolínského kláštera: autor.
Související články:
Důvody odmítání žehnání stejnopohlavním párům v ČCE shrnuje Sokolovské memorandum. Mimo jiné se tam lze dočíst: “Jelikož jsme byli stvořeni jako muž a žena, není podle našeho čtení Písma možné, aby bylo žehnáno homosexuálním svazkům. Pokud takové svazky existují, neodsuzujeme je, neboť náš vhled je omezený a soudit nám nepřísluší, ale nemáme z Božího Slova pověření je legitimizovat.” Zajímalo by mne, proč jste ho nezmínili. Doplňuji odkaz: https://www.sokolovskememorandum.cz/#uvod