Poslední díl seriálu věnujeme souhrnu ohlasů, připomínek a podnětů k předchozím třinácti dílům. Seriál byl motivován snahou přinést relevantní informace do diskuse o obavách Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi (NSSJ), které jsou důsledkem úředních úkonů Ministerstva kultury ČR. Z pěti činností, které ministerstvo vytklo NSSJ v dopise z 5. 9. 2024, jsme se soustředili na ty, které vyplývají z nauky svědků Jehovových o „vyhýbání se“. Vyjádření, připomínky a podněty od čtenářů seriálu jsme získali jednak prostřednictvím komentářů k jednotlivým článkům, jednak prostřednictvím e-mailů, zasílaných přímo redakci. Za všechny tyto ohlasy děkujeme. Až na několik málo výjímek byly kultivované a jejich autoři v nich někdy projevili jeden vůči druhému i ochotu nechat se poučit, změnit své stanovisko, a dokonce se i omluvit. Zdá se nám, že v současné době se jedná spíše o výjimečné postoje. I za ně děkujeme.
V prvním díle seriálu jsme vyjádřili rozpaky nad hodnotou a férovostí podpisové akce, která se rozjela mezi svědky Jehovovými a jejíž součástí je i návod k psaní dopisu. Tuto akci jsme označili za „diskutabilní“. Jak potvrdilo i Ministerstvo kultury ve svém vyjádření, svědkové již poslali tisíce takových dopisů. Jeden ze čtenářů nás upozornil, že taková akce není ničím mimořádným a že patří ke kultuře svědků Jehovových:
Psaní dopisů světským autoritám je u svědků Jehovových běžnou praxí, jak je možno se dočíst např. v knize Svědkové Jehovovi – Hlasatelé Božího Království, ve 30. kapitole. Zde je výňatek ze str. 695 tištěné verze: „… v roce 1937 dostal guvernér státu Georgia ve Spojených státech během dvou dní asi 7 000 dopisů ze čtyř zemí a starosta města La Grange v Georgii byl rovněž zaplaven tisíci dopisů. Takové akce se konaly také ve prospěch svědků Jehovových v Argentině v letech 1978 a 1979, v Beninu roku 1976, v roce 1989 v Burundi, v Kamerunu roku 1970, v Dominikánské republice v roce 1950 a 1957, v Etiopii roku 1957, v roce 1971 v Gabunu, v Řecku v letech 1963 a 1966, v Jordánsku roku 1959, v Malawi v letech 1968, 1972, 1975 a opět 1976, v roce 1952 v Malajsku, v Mosambiku roku 1976, v Portugalsku roku 1964 a 1966, v roce 1972 v Singapuru, ve Španělsku roku 1961 a zase roku 1962, a také ve Svazijsku roku 1983.“
Jiná připomínka se týkala toho, že svědkové nebyli první, kdo začali psát Ministerstvu kultury, ale že první začali organizovat psaní dopisů jejich odpůrci. To je pravda a na základě této připomínky jsme do seriálu zařadili 6. díl, v němž jsou popsány podoby současného odporu proti svědkům Jehovovým ve světě i u nás.
Zajímavě se posunul výhled na situaci, která by mohla případně nastat, pokud by ministerstvo zahájilo správní řízení a pokud by rozhodlo o zrušení registrace. Pak by se jednalo o majetek zrušené NSSJ, což přináší otázku, zda by český stát tento majetek svědkům Jehovovým vyvlastnil. Napsali jsme (zde): „Pobočka NSSJ by musela dlouhodobě ignorovat možnost převést veškerý majetek na jiný právní subjekt podle své volby (nejspíše na spolek), aby mohl nadále sloužit náboženským účelům. Jenom tehdy, pokud by pobočka vědomě odmítla tento převod, musel by správní orgán rozhodnout o majetku sám.“ Několik čtenářů vyjádřilo pochybnost, zda by to v hypotetickém případě reálné hrozby zrušení registrace byla skutečně NSSJ, kdo by byl v otázce majetku „první na tahu“. Z článku ve zpravodajské službě iRozhlas to ale opravdu vypadá, že v takovém případě by se čeští svědkové svého „tahu“ skutečně vzdali a majetek by si opravdu nechali vyvlastnit. Na základě rozhovoru s Davidem Kullou, ředitelem oddělení komunikace s veřejností NSSJ, redaktor David Čížek napsal, že svědkové převedení majetku „odmítají s odvoláním na to, že nedělají nic protiprávního“.
Jen zcela na okraji a bez komentáře zmiňujeme v této souvislosti zprávu, že Ruská pravoslavná církev, podvorje patriarchy moskevského a celé Rusi, která byla Ministerstvem kultury ČR registrována roku 2007, začala svůj majetek v důsledku hrozby odebrání registrace podle článku v Deníku N převádět na jiné subjekty. Jak nás upozornil jeden ze čtenářů, možností zrušení registrace Ruské pravoslavné církve se zabývá článek Ronalda Němce v Advokátním deníku s názvem „Lze zrušit nebo omezit církev v České republice?“ Autorovy argumenty je možné vztáhnout i na současný případ NSSJ. V závěru Ronald Němec vyjadřuje domněnku, že v současném právním stavu „nelze zrušit žádnou církev, pokud nemá být zasaženo do chráněných práv“.
V prvním díle jsme vyjádřili obavy ze změn textů svědků Jehovových, které jsou prezentovány na internetu a které jsou po otištění obsahově aktualizovány. Měli jsme obavy, že třeba uvedeme citát a když se tento citát časem na internetu změní, budeme snadno napadnuti kvůli nepřesnému citování. Dali jsme příklad, který spočíval v pouhém přesunutí několika slov, a tak jsme čtenáře spíše zmátli. Někteří nám to vytkli.
V úvodním článku jsme také napsali, že není v pořádku vnášet do české situace diskusi o výsledcích soudních řízení v jiných zemích, protože v českém zákoně 3/2002 Sb. jsou v § 5 unikátní slova, která se v jiných právních řádech nevyskytují. Jeden ze čtenářů na to napsal:
Za mne to v pořádku je. ČR není Severní Korea ani Rusko. V civilizovaných zemích platí, že by soudce měly zajímat i podobné kauzy v nám podobných zemích. Připomínám, že jde o kauzy ze zemí EU, jehož je ČR členem. Profesionála jistě zajímat budou. Navíc argumenty v podobné věci mohou být použity pro obhajobu i v ČR. ČR není vázána rozhodnutím soudů v jiných zemích, s argumenty z těchto řízení, pokud je někdo vznese a budou pro české řízení relevantní, se však bude, podle mého názoru, muset zabývat a bude se s nimi muset relevantně vypořádat. Soudy běžně vracejí správním orgánům k novému projednání rozhodnutí, v nichž se dostatečně nevypořádaly se všemi námitkami. Totéž platí i ve vztahu Nejvyššího správního soudu vůči nižším soudům.
Zajímavá diskuse mezi čtenáři vznikla o otázce, zda má tlak ze strany oponentů význam pro posun v nauce svědků Jehovových o „vyhýbání se“. Jeden ze čtenářů napsal:
Jen bych rád podotkl, že to není úsilí bývalých svědků. Řeší to Ministerstvo kultury a jde o dodržování platných zákonů. Ty jsou tu pro každého. Jako bývalý svědek Jehovův netoužím po „pomstě“ a nemyslím si, že zrušení registrace je dobrý nápad. Pokud tlak ze strany vládních úřadů přispěje k úpravě jejich praxe, bude to dobře a někteří si ušetří trauma a citové rány.
Do diskuse přispěla i jiná čtenářka slovy:
Otázka je, co je podle Vás … „spravedlnost“, po které voláte. Nechala bych to na posouzení ministerstva, které před lety registraci NSSJ schválilo. Uvidíme, jestli nás to posune vpřed nebo zpátky. Historie lidstva a snahy o represe víry, ať vzdálená nebo nedávná, také o něčem vypovídá. Tolik na zvážení…
Celkově vzato: za naši práci na seriálu se nám dostalo docela dost ocenění; bylo ho – k našemu překvapení – nakonec výrazně více než kritiky. Jako příklady vybíráme tři citáty:
Hezký den pane docente, rád bych ocenil příspěvky Vás a pana kolegy Velechovského v seriálu na webu info.dingir.cz, jimiž jsou otázky řešené ve vytýkacím řízení vůči NSSJ nahlíženy z různých úhlů a věcně. To nemusí být snadné, když zaznívá někdy i docela vyhrocená a nepodložená veřejná kritika z různých názorových stran (na jedné straně třeba J. Jahl, na druhé M. Introvigne).
… z mého pohledu trefně popsané. Za sebe děkuji za profesionální přístup k řešené problematice. A přeji redakci vše dobré.
Proč jste prostě nenapsal, že jehovisty nesnášíte? Bylo by to jasné a bez argumentačních faulů.
Na úplný závěr dva dojmy: díky seriálu jsme se korespondenčně setkali nejen s odpůrci svědků Jehovových, ale i se členy této náboženské společnosti. V korespondenci s nimi se potvrdilo, že svědkové rozhodně nejsou názorovým monolitem a že v internetové diskusi nebo osobní korespondenci vyjadřují vlastní, vzájemně odlišné, a někdy i originální názory. Naproti tomu rozhovory s představiteli organizace prozrazovaly určitou rigiditu a neochotu přiznat si vlastní nedokonalost a omylnost. Snad je to pochopitelné, pokud uvážíme, pod jakým tlakem se organizace nachází. Nebo je to naopak? Nenachází se vedení organizace pod tlakem právě kvůli své neochotě přiznat si problémy s naukami a texty, které považuje za stěžejní, ale jejichž interpretace se v průběhu času měnila a ještě se pravděpodobně změní? I to je možné, ale ať tak či onak, v těchto úvahách zůstáváme jen v okrajové oblasti dojmů.
Související články:
