Ve dnech 7. a 8. listopadu 2024 se na půdě Teologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích opět setkala řada středoevropských islamologů a dalších badatelů zabývajících se islámem, aby spolu diskutovali nejen o svých badatelských dílčích závěrech či záměrech, ale i o současných výzvách.
Osmou konferenci české a slovenské islamologie uvedl anglicky maďarský badatel Miklós Sárközy (Károli Gáspár University of the Reformed Church in Hungary). Představil v Česku a na Slovensku stále dosti podhodnocené téma, a sice výzkum raných nizáríjských ismá’ílitů v Íránu před rokem 1256 (The Early Nizārī Ismailis and their Neighbours in Northern Iran before 1256: New Sources, New Approaches, New Results). I této oblasti budějovická islamologická konference vždy alespoň okrajově věnuje. Ale o tom ještě závěrem. Nyní podrobněji k programu.
První čtvrteční blok anglicky pronesených příspěvků uvedl nejprve představitel domácí fakulty Ehsan Arzroomchilar (TF JU), který představil soudobou teheránskou debatu o městském designu, což doprovodil domýšlením vztahu mezi uměním, technologií a politickou mocí (Politics of Artefacts and Imposing Power through Design). Následně online vystoupil Pakistánec Sajjad Ahmad z Institute of Business Administration v Karáčí, který se věnoval šíitské minoritě v severo-pakistánské kašmírské oblasti Gilgit-Baltistánu (Shiism in Gilgit-Baltistan: Identity, politics and sectarianism). Anglickou sekci konference ukončil bratislavský indolog a islamolog Dušan Deák (FF UK v Bratislavě), který se zastavil nad svůdným tématem jógy u indických muslimských světců (Yoga as seen by the Indian Muslim saint-poets).
Páteční ráno přilákalo do přízemní velké posluchárny nejvíce posluchačů. První blok totiž představil hlavní prim soudobého islamologické bádání – politickou analytiku současného izraelsko-palestinského konfliktu několika pohledy. První vystoupil Attila Kovács z bratislavské religionistiky, který se již mnoho let trpělivě věnuje výzkumu vizuální antropologie Izraele a Palestiny. Zde s vtipem a šarmem sobě vlastním představil pop-kulturu a hudební průmysl v příspěvku Písně války a míru: náboženství, aktivismus a populární hudba mezi Jeruzalémem a Gazou. Následně Marek Čejka z Vysoké školy AMBIS v Praze představil faktografii a krátkou analýzu izraelské politiky s důrazem na následky brutálního teroristického útoku Hamásu z října 2023 v příspěvku Izraelsko-palestinský konflikt od 7. října 2023. Příspěvek doplnil nejen svým specifickým charismatem a detailním přehledem, ale i řadou fotografií a dokonce i krátkým videem. A konečně Josef Kraus z brněnské Fakulty sociálních studií Masarykovy Univerzity se svým podmanivým hlasem a skvělou erudicí zaměřil na analýzu situace v Gaze pohledem zapojení Íránu, a to v příspěvku Válka v Gaze a íránská perspektiva konfliktu.
V druhém dopoledním pátečním bloku se v menší posluchárně sešly dva slovensky znějící příspěvky. Nejprve vystoupila Katarína Csikosová z bratislavské Katedry porovnávacej religionistiky (FF UK), když předložila poutavý, zajímavý a podnětný příspěvek Kontinuita antisemitismu a islamofobie na Západe. Na ní navázal Josef Lenč z Katedry filozofie a aplikovanej filozofie Filosofické fakulty University sv. Cyrila a Metoda v Trnave. Ten precizně komentoval některé soudobé islamofobní konspirace v příspěvku Aby sme sa nestali kalifátom. Sonda do sveta islamofóbnych konšpirácií. Paralelně s nimi ve velké posluchárně zůstala íránistka, cestovatelka a novinářka Lenka Hrabalová, která předložila prvky ze své disertace. Posluchače tak zásadně obohatila příspěvkem k tématu historických památek, jakožto zajímavého druhu financování nejen terorismu, ale i oficiálního establishmentu v muslimských zemích (Artefakty jako hrozba: financování terorismu skrze kradené dědictví). Původně ji měl doplnit svým příspěvkem Břetislav Tureček, ale kvůli nemoci nedorazil, a tak se vymezeného času spontánně ujali Attila Kovács, Marek Čejka, Josef Kraus a Lenka Hrabalová, aby vytvořili neformální besedu nad tématem ochrany památek, terorismu a turismu v zemích Blízkého východu a Íránu. Přidali sem i mnohdy vtipné cestovatelské zážitky.
Po obědě se ve velké posluchárně slova ujal Christopher Helton. Američan se slovenskými kořeny, již tradiční účastník jihočeských konferencí, pronesl své oblíbené badatelsky výživné a často jemným sarkasmem okořeněné téma o literární podobě hororu v příspěvku nazvaném Islam and the postcolonial world in literary horror. Následně plzeňská arabistka a islamoložka Veronika Sobotková představila vlastním terénním výzkumem obohacené bioetické téma Antikoncepce na Blízkém východě: socio-kulturní a politické bariéry. Po ní se slova ujala Zuzana Rendek z Fakulty humanitních studií v Praze, která předložila některé závěry ze svého terénního bádání o české identitě u muslimů druhé generace (Češství druhé generace muslimů). Paralelně s tímto blokem, se v malé posluchárně sešli tři badatelé ze tří teologických fakult. Prvním byl docent Jaroslav Franc z olomoucké Cyrilometodějské teologické fakulty. Ten se zaměřil na téma kulturní konverze v poměrně široké perspektivě, především z pohledu teologie a etických dilemat, ale i krátkou analýzou ze života a dějin koptské církve či dokumentů papeže Františka (Kulturní konverze v islámu a křesťanství 21. století). Následně Radislav Novotný, doktorand z Evangelické teologické fakulty UK, představil slavného anglikánského islamologa 20. století Kennetha Cragga a jeho pojetí Ježíše Krista. Příspěvek na pomezí misiologie a islamologie nesl název Osoba Ježíše jako předmět křesťansko-muslimského dialogu v díle profesora A. K. Cragga. Závěrem tohoto skromně posluchači navštíveného bloku představil úvodní badatelské postřehy a poznámky Lukáš de la Vega Nosek z Husitské teologické fakulty UK, ve kterých předložil marockého filosofa Mohammeda Á. Al-Džábirího (z. 2010) a jeho koránská bádání (Korán pohledem Mohammeda Ábid al-Džábrího: předběžné poznámky).
V dalším bloku vystoupil bratislavský antropolog Andrej Mentel z Fakulty sociálnych a ekonomických vied Univerzity Komenského. Ten se pokusil s erudicí sobě vlastní vyvrátit tradiční mýtus o konverzích bogomilců k islámu v Bosně v příspěvku Bogomilský mýtus a šírenie islamu v Bosne a Hercegovine. Historická hypotéza a politická propaganda. Následně Lukáš Větrovec z Filozofické fakulty bratislavské univerzity představil téma z islámské jurisprudence, ve které již po několikáté ukázal, že konečně čeští a slovenští badatelé mají mezi sebou badatelsky zdatného a rétoricky schopného muslima, který svou víru neuzávorkuje, ale přesto přijímá vědecké standardy západního analytického myšlení. Představil i dnes často zmiňovanou otázku Příbytek Bosna – Dáru l-islám, nebo Dáru l-harb?
A v posledním bloku Zora Hesová z Filosofické fakulty UK umně představila velmi zajímavou otázku Institucionalizace islámu na Balkáně: případ Islámského společenství Bosny a Hercegoviny. I zde byli posluchači svědky precizní analýzy, která pokryla sociologické, antropologické i teologické téma. Jako poslední vystoupil další zástupce slovenské islamologie Matej Karásek (FF Univerzita Komenského v Bratislave), který se zamyslel nad tématem muslimské identity a Balkánu (Rola islámu a muslimov v konštruovaní (seba)obrazu Balkánu).
Součástí konference byly i dva postery. V prvním Martin Klapetek z domácí fakulty představil Islámský hřbitov v Altachu: umělecký projekt i místo paměti, ve druhém plzeňská badatelka a arabistika Václava Tlilli představila etické téma Abortus voluntarius v islámské tradici: stanoviska právních škol a jejich významných představitelů.
Konference byla pořádána a vedena organizačně zdatným Martinem Klapetkem, který byl neustále ve střehu, radil, vysvětloval, připravoval kávu, koláče, toasty, vodu… moderoval, omlouval, precizně a s taktem odpočítával minuty do konce příspěvků… Jemu řada badatelů vděčí za společné seznámení a za společné projekty. Pokud někdo za 100 let bude mapovat české a slovenské islamologické bádání, Martin Klapetek by zde měl být jistě zapsán zlatým písmem. Stává se z něj spiritus movens et agens našeho společného bádání a společného setkávání. Z dějin českého a slovenského bádání plyne také to, že Martin Klapetek založil tradici, která ve 20. století nemá obdoby. Slovutní čeští badatelé o islámu se konferencí účastnili, a to v celosvětovém měřítku, ale nikdy nezaložili tradici, která by je samotné pravidelně vedla ke konferencím na domácí půdě pro domácí posluchače, pro širokou veřejnost s tématem bádání o islámu. Martin Klapetek touto organizací nepomáhá jenom akademickému bádání, výměně kontaktů a myšlenek, ale také jasně pomohl ukázat zářný příklad třetí role univerzity pro společnost. Tato konference o islámu je v nevděčném protiislámském prostředí České republiky a Slovenska opravdu unikátem, na kterém budou stavět budoucí generace badatelů.
Konference by se dala krátkou syntézou popsat i následovně: Česká a slovenská islamologie nabývá mezinárodní prestiže. Islám musí být studován nejen religionisty, ale i antropology, sociology, historiky, kunsthistoriky, teology, etiky a filosofy. Sunnitský islám je jen část islámu, konference čím dále častěji představuje též šíitská témata. Logicky nejvíce posluchačů lákají příspěvky o Izraeli a Palestině. Čím dál větší počet příspěvků se také týká nám geograficky a kulturně blízkého balkánského islámu. Stále je co zkoumat v oblasti konspirace, islamofobie a antisemitismu. Analýza politického života muslimských zemí sice budí velký zájem, ale leckteří posluchači si rádi poslechnou informace o iránskému postoji k antikoncepci, přečtou si šíitské odůvodnění možnosti potratů či jejich zákazu. Je také povzbuzující, že se konference rok co rok účastní badatelé z dalších teologických pracovišť, a tím se badatelská konference záhy stává prostorem a výzvou k mezináboženskému setkání a dialogu.
Vadou na kráse je opětovná absence badatelů z Katedry Blízkého Východu Filosofické fakulty UK či z Orientálního ústavu Akademie věd České republiky. Jejich badatelská erudice je však zastoupena cizojazyčnými příspěvky.
Snad se také dočkáme publikací z konference v řadě religionistických periodik České republiky a Slovenska (Religio, Caritas et Veritas, Axis Mundi, Central European Journal of Contemporary Religion, Dingir…).
Snad dá Bůh – In šá´-Alláh – a setkáme ve v Českých Budějovicích i za rok v podobném termínu.
Fotogalerie:
Náhledová fotografie: Jaroslav Franc (CMTF UP Olomouc) uvádí Attilu Kovácse (FF UK Bratislava). Všechny fotografie k článku Martin Klapetek a Marek Čejka.
Psali jsme v Dingiru:
Téma čísla 4/2001: Současný islám (plný text čísla zde).
Téma čísla 4/2014: Reformní hnutí uvnitř i vně islámu: zde.
Související příspěvky:
Moc děkuji všem, kteří se podílí na realizaci konference.