Steven Charleston, Indiánský mesiáš – Ježíš a hledání vize, Cesta 2024.
Už název knihy vyvolá otázku. O čem to tak může být? A pro koho to je určeno? Hned na začátku, a to díky i rozsáhlým předmluvám, je nutné zapomenout na své první asociace. (Autory nadšených českých předmluv jsou: Marek Orko Vácha, Pavel Hošek a Tomáš Procházka.) Není to o indiánech, alespoň ne o těch v romantických představách, které si žijí svým vlastním životem v české kotlině. Realita je totiž jiná. Dokonce ani očekávání nějaké příručky rozvoje člověka, kdy by nám snad Ježíš dával nějaký výhled či plán do života se naštěstí nenaplní. Slovo „vize“ je užito spíše ve smyslu vidění či možná zjevení. Něco jako duchovní zkušenost, která se otevře v životě domorodých Američanů, jak o indiánech raději mluví sám autor.
Steven Charleston je totiž původem domorodý Američan, konkrétně příslušník čoktavského národa, a zároveň křesťan, biskup Episkopální církve. Sám prošel dlouhou cestou, kdy se vyrovnával s napětím mezi svým původem a křesťanskou vírou. Vychází z příběhu letité historie původních obyvatel v konfrontaci s dobyvateli Ameriky, koloniálním přístupem, který vyústil v podstatě v bolestnou genocidu. Sám ve své úvodní kapitole říká:
Tato kniha je mojí „osobní teologií“. Vychází z mé vlastní duchovní zkušenosti, tedy ze zkušenosti domorodého člověka a křesťana. Je výrazem mojí niterné snahy o smíření dvou cest, o sladění dvou částí mého já. Nesnažím se navodit dojem, že mluvím jménem všech domorodých lidí, ani nechci předstírat, že mluvím za ostatní křesťany. Nabízím zde pouze svoji osobní výpověď.
Nejde ovšem rozhodně o nalezení souladu dvou spiritualit, o synkretické propojení a umělé vytvoření jednoty. Jisté napětí stále zůstává, což musí čtenář zvážit sám.
V následujících kapitolách nabízí autor nové čtení starých příběhů Matoušova evangelia. Vychází ze čtyř klíčových událostí Ježíšova života, kterým se snaží porozumět ve světle duchovní tradice původních obyvatel. Naslouchá jak moudrosti a spiritualitě svých indiánských předků, tak biblickému podání. Nabízí svým čtenářům netradiční výklad příběhu o Ježíšově pokušení na poušti, o jeho proměnění na hoře, o jeho bdění v Getsemanské zahradě a o jeho ukřižování na Golgatě. Každá kapitola začíná poměrně obšírným přiblížením tradiční spirituality domorodých Američanů včetně seznámení s rituály. Z toho pak vyplývá způsob přemýšlení o životě, které se projeví v praktických postojích v rámci celého společenství. Tato někdy zdlouhavější část je ovšem nutná k porozumění následné autorově vlastní interpretaci biblického textu. Všechny čtyři přelomové situace Ježíšova života autor sleduje z perspektivy konkrétního klíčového motivu indiánské duchovní kultury. A to je právě hledání a nalezení „vize“ jako určitého iniciačního zážitku, ať už na začátku, nebo opakovaně v průběhu životní cesty.
Tato kniha nepřináší jen nové postřehy, poučení o přehlížených skutečnostech, seznámení s jinou spiritualitou. Od prvních stránek klade čtenáři otázky nad jeho vlastním životem a vírou. Čtenář se tak vlastně stává účastníkem rozhovoru, a možná dokonce právě aktérem „hledání vize“. A to vlastní duchovní vize v kontextu i evropské kultury, křesťanské víry a našeho současného životního stylu. Nemusíte být přímo křesťanem ani indiánem, aby vám tato kniha dala spirituální nadhled. Tam, kde jsme příliš sevřeni vlastní tradicí, můžeme být osvobozeni k porozumění jiným „předporozuměním“ biblickému poselství, a tím i k potřebnému respektu. Kniha Indiánský Mesiáš je psána přístupnou, čtivou formou a najde si své místo v širokém spektru lidí přemýšlivých a hledajících.
Autor recenze je kazatelem Církve bratrské v Českých Budějovicích. Jako kazatel působí i ve Velkých indiánských hrách a roku 2016 vydal knihu 20 let kázání Velkých indiánských her.
téma Spiritualita Indiánů, Dingir 21 (1), 2018.
Děkuji za recenzi.