Islám je podle statistik druhým nejrozšířenějším náboženstvím v současné Africe: hlásí se k němu přibližně 42 % celé populace kontinentu,[1] přičemž v saharské a sahelské oblasti je to v mnoha zemích až 99 % obyvatel,[2] v subsaharské Africe přibližně třetina populace.[3] Toto tvrzení je však nutné doplnit, upřesnit a realitu afrického islámu blíže představit.[4] – Islám se zrodil v jihozápadní Asii, konkrétně ve starobylé Mekce, kde se již stovky let před příchodem proroka Muhammada nacházela významná regionální svatyně;[5] Afrika se však stala prvním kontinentem, kde se islám začal mimořádně rychle a intenzivně šířit. Dnes je islám druhým nejrozšířenějším náboženstvím světa a v Africe žije celá třetina jeho vyznavačů.
Afričtí sunnité, šíité a bezkonfesní muslimové
Většina z afrických muslimů jsou sunnité, ovšem mnozí jsou nekonfesní muslimové, např. v Mali je nekonfesních muslimů více než polovina, a menšina je rovněž šíitská. Islám v Africe rozhodně není statickou skutečností, naopak se poměrně pružně proměňuje a reaguje na místní požadavky věřících v kontextu jejich kultury, historie a vývoje. Geograficky se přibližně polovina celého islámského zeměpásu nachází v severní Africe – od Mauretánie na západě až po Súdán na východě. Afrika je také domovem význačných islámských univerzit a historických knihoven, jimž vévodí káhirská univerzita al-Azhar. Lze říci, že Afrika významně spoluutváří světovou tvář islámu a rozhodně by z globálního hlediska neměla být opomíjena. Stejně tak i opačně platí, že islám významně spoluutváří tvář Afriky: v kontaktu s původními kulturami přinesl do mnohých oblastí gramotnost (následně i vzdělanost, místy na vysoké úrovni), pomáhal utvářet politiku států, společenské zřízení, kultivovat hospodářství a redukovat kriminalitu. Vzhledem k islámu v Africe je také důležité, že kontinent je svým severovýchodním pobřežím v kontaktní blízkosti nejsvětějších míst islámu Mekky, Medíny, Jeruzalému a Damašku.[6]
Kořeny islámu v Africe
Islám pronikl do Afriky bezprostředně po svém vzniku, když někteří z jeho prvních následovníků vyslyšeli doporučení, aby místo čelení pronásledování ze strany arabských polyteistů raději opustili mekkánskou oblast, překročili Rudé moře a uchýlili se do Aksumské říše, kde v té době vládlo křesťanství. Stalo se tak již v osmém roce před novým islámském letopočtem (8 BH), tedy v roce 614 našeho letopočtu.[7] Muslimská tradice tento přesun nazývá první hidžrou. Do Afriky tehdy podle muslimských narativů necestovalo mnoho prvních následovníků (šlo patrně jen o desítky lidí, z nichž mnozí se po letech vrátili do Mekky a Mediny), ovšem i menší počet prvních muslimů, který se usadil v oblasti dnešní Etiopie, Eritrei a Somálska dokázal přenést víru do nového prostředí a začít ji šířit. V přímořském městě Zeila (v dnešním Adenském zálivu na pobřeží Somálska) tehdejší muslimové postavili (snad již) v roce 615 malou mešitu, která měla později dvě qibly[8] (tedy dva směry modlitby), neboť byla postavena ještě v době, kdy qibla směřovala k Jeruzalému, což bylo po několika letech změněno na směr k Mekce. Totéž se stalo v přístavním městě Massawa (v dnešní Eritrei), kde měli první muslimové postavit nejstarší mešitu v Africe a patrně nejstarší mešitu světa (stalo se tak snad již v roce 614 našeho letopočtu).[9] Maličká kamenná stavba je stále udržovaná a cestovatel si ji v Eritrei může prohlédnout – dotkne se tak nejhlubších kořenů islámu v Africe.
Vzpomeňme, že počátek Muhammadových zjevení se datuje do roku 610 a počátek veřejného vystupování do roku 613.[10] Před vybudováním první mešity v Medině v roce 622, tedy v roce, do kterého byl později umístěn počátek islámského letopočtu, vznikla na africkém kontinentu vedle mešit v Massawě a Zeile ještě mešita v Negashi (dnešní Etiopie), také snad již v roce 614.[11] Poměrně paradoxně tak muslimské mešity v Africe stály ještě před oficiálním počátkem islámu po prorokově přesídlení z Mekky do Mediny. I proto někteří afričtí muslimové hovoří o islámu jako tradičním africkém náboženství. S působením v Africe, konkrétně v Egyptě, jsou rovněž spjati velcí proroci islámu Ibrahím (Abrahám), Júsuf (Josef), Hárún (Áron), Músá (Mojžíš), Júša (Jozue) a Ísá (Ježíš), o nichž je řeč v Koránu. Korán také hovoří o africké královně ze Sáby, v muslimské tradici později nazývané Bilqís. Korán opakovaně hovoří o egyptském faraonovi, což je další africká stopa.
Další postup islámu (nejen) v severní Africe byl neobvykle rychlý: již v roce 641 za vlády chalífy Umara ibn al-Chattába muslimská vojska ovládla Egypt a hned následujícího roku také území dnešní Libye; o šest let později muslimové ovládli území dnešního Tuniska. Další tři desetiletí stačily na to, aby islám ovládl celou severní Afriku až k pobřeží Atlantského oceánu a pomalu začal pronikat Saharou na jih. Tzv. džihád (slovem, mečem i rukou)[12] byl mimořádně úspěšný a rychlý. V 9. a 10. století se islám začal výrazně šířit také v západní Africe,[13] kde převládla Málikovská právní škola (tzv. Málikovský madhab), dominantní rovněž v severní Africe, kde islám také ovlivňuje súfijská mystika.[14] Hanífovský madhab je v Africe více rozšířen pouze v Egyptě, kde se také ve 12. století rozšířil zvyk slavit narozeniny (mawlid) proroka Muhammada, později rozšířený po celé severní Africe.[15] Šíitský Džafarovský madhab je v Africe minoritní.
Rozvoj afrického islámu a jeho právní školy
V 9. století začaly na území tzv. afrického rohu vznikat první sultanáty, které v následujících staletích ovládly svahilské pobřeží až po Mozambik a na určitou dobu i Madagaskar. Islám se ovšem na východním pobřeží Afriky výrazněji zabydlel již kolem roku 780.[16] Ve východní Africe dominuje Šáfiovská právní škola (tzv. Šáfiovský madhab). Ovládnutí saharské Afriky islámem fakticky ukončilo první fázi christianizace Afriky. Až do nástupu islámu byla severní Afrika většinově křesťanskou oblastí s množstvím význačných teologických škol a dala světovému křesťanství mnoho velkých myslitelů. Podle jedné z tezí bylo neobvykle rychlé šíření islámu v severní Africe usnadněno také jednoznačným mravním kodexem obchodních aktivit, zejména v souvislosti se zakázanou lichvou a v souvislosti s bezpečností obchodních činností, předvídatelnosti, platností dohod atd.[17] Mezi muslimy se díky platnému islámskému právu (šaría) a stručným, jasným a vymahatelným pravidlům obchodovalo lépe než mezi vyznavači různých náboženství s rozličnými mravními a morálními přístupy k obchodu.[18] Ve prospěch islámské misie v Africe působí také např. tradiční africká polygynie.
Islám je v Africe prakticky od svého vzniku a má zde pevnou nepřetržitou tradici čtrnácti staletí – významně ovlivnil nejen oblast náboženství, ale také kultury, obchodu a politiky. Afrika ovšem také recipročně ovlivnila tamější islám a proto se hovoří jak o islámu v Africe, tak také o tzv. africkém islámu. Také proto je africký islám některými tamějšími muslimy považován za tradiční africké náboženství. Vzhledem k tomu, že patrně první mešita světa vyrostla právě v Africe a to ještě v letech před určením qibly směrem k Mekce v době, kdy islám v zemi svého zrození stále ještě bojoval o svou existenci, a vzhledem k otevřenosti černého islámu původním náboženstvím, se zdá být toto tvrzení plauzibilní. Jestliže význam slova islám je „odevzdání se (do vůle Boží)“, v mnoha afrických oblastech, zejména potom na rozlehlé Sahaře, je toto odevzdání se do Boží vůle skutečně existenciálním krokem, neboť přežít v tamějších nehostinných podmínkách není samozřejmostí.
Afrika je také domovem významných islámských univerzit, škol a knihoven, které hájí a střeží islámské pravověří po dlouhá staletí; jde zejména o saharskou oblast Afriky. V mauretánském Chinguetti se nachází nejstarší nepřetržitě fungující knihovna v Africe s převážně islámskou tematikou. K vidění a studiu jsou zde až devět století staré Korány. Klíčová univerzita, která v 15. a 16. století spoluutvářela tvář univerzitního islámu, byla islámská univerzita v malijském Timbuktu. Významná škola s knihovnou byla rovněž v nigerském Agadezu, ovšem na Sahaře jich bylo mnoho. Nejvýznamnější univerzita, která přímo formovala a stále formuje vědeckou tvář islámu je bezesporu káhirská univerzita al-Azhar. Založena byla (patrně) již v roce 988 a nepřetržitě se zde vyučuje islámská teologie, islámské právo, arabština a související vědy.[19]
V příští epizodě se společně podíváme na současnost afrického islámu.
Poznámky:
[1] Srov. Religious Composition by Country, 2010-2050. Pew Research Center, 2020. Dostupné online: https://web.archive.org/web/20200615053333/https://www.pewforum.org/2015/04/02/religious-projection-table/2010/number/all/ Pro starší data srov. Encyclopædia Britannica. London: Encyclopædia Britannica, 2003, s. 306.
[2] Srov. The countries with the 10 largest Christian populations and the 10 largest Muslim populations. Pew Research Center, 2019. Dostupné online: https://www.pewresearch.org/fact-tank/2019/04/01/the-countries-with-the-10-largest-christian-populations-and-the-10-largest-muslim-populations/
[3] Srov. ROSS, Kenneth R. Christianity in Sub-Saharan Africa. Edinburgh: Edinburgh University Press, 2017, s. 3–6.
[4] Srov. HAVELKA, Ondřej. Islám v Africe: Pevná tradice, výjimečné univerzity i synkretismy. Dingir, roč. 26, č. 1 (2023), s. 2–6.
[5] Srov. BOWERSOCK, Glen W. The Crucible of Islam. Cambridge: Harvard University Press, 2017, s. 53–55.
[6] K přístavu poblíž Mekky pravidelně vyplouvají lodě z Egypta, Súdánu, Eritrei i Somálska. Jeruzalém – jehož význam je díky noční cestě proroka (isrá´) a jeho výstupu do nebes (mi´rádž) nezměrný – je vzdálen jen několik hodin jízdy z egyptského Sinaje; syrský Damašek – významné islámské poutní místo – jen o několik hodin jízdy dál.
[7] Srov. REID, Richard J. A History of Modern Africa. New Jersey: John Wiley & Sons, 2012, s. 106.
[8] Srov. KROPÁČEK, Luboš. Duchovní cesty islámu. Praha: Vyšehrad, 1993, s. 18.
[9] Nutno doplnit, že jde o muslimský narativ, přesná datace zůstává spíše nejasná. Obecný konsenzus je 7. století.
[10] Srov. KROPÁČEK, Luboš. Duchovní cesty islámu. Praha: Vyšehrad, 1993, s. 15.
[11] Srov. REID, Richard J. A History of Modern Africa. New Jersey: John Wiley & Sons, 2012, s. 106. Jiní odbornící tento letopočet zpochybňují a drží se obecnější datace v průběhu 7. století.
[12] Pojem džihád označuje náboženskou povinnost muslimů usilovat o šíření islámu. Džihád slovem znamená šíření zvěsti proroka Muhammada, džihád mečem znamená vedení války za obranu islámu, džihád rukou znamená charitu. Vedle zmíněných existuje ještě džihád srdcem znamenající přemáhání hříchu a osobní zbožnost.
[13] Srov. Hall, Bruce S. A History of Race in Muslim West Africa, 1600–1960. Cambridge: Cambridge University Press, 2009, s. 9–26.
[14] Srov. LEVTZION, Nehemia – POUWELS, Randall L. The History od Islam in Africa. Athens, Ohio: Ohio University Press, 2000, s. 2.
[15] Srov. KROPÁČEK, Luboš. Duchovní cesty islámu. Praha: Vyšehrad, 1993, s. 24.
[16] Srov. LEVTZION, Nehemia – POUWELS, Randall L. The History od Islam in Africa. Athens, Ohio: Ohio University Press, 2000, s. 7.
[17] Další teze zdůrazňuje, že zatímco egyptské křesťanství přetrvalo, protože bylo silně inkulturováno, křesťanství v Maghrebu téměř vymizelo, neboť nebylo inkulturováno, bylo výrazně latinizováno a bylo především výsadou římské šlechty.
[18] Srov. INSOLL, T. The Archaeology of Islam in Sub-Saharan Africa. Journal of World Prehistory, vol. 10, no. 4 (1996), s. 439–504.
[19] Srov. SABKI, Aishah Ahmad. Pedagogy in Islamic Education: The Madrasah Context. Bingley: Emerald Group Publishing, 2018, s. 16–22.
Náhledová fotografie: Pohled na starou Káhiru v pozadí s citadelou a mešitou al-Azhar, Egypt. Všechny fotografie: autor.
Související příspěvky:
