Volby nových dvou vrchních rabínů ve státě Izrael se letos ukázaly jako obzvlášť problematické, odrážející nejen střet náboženských institucí s moderním vývojem společnosti, ale rovněž vnitřní spory a mocenské boje mezi rabíny a jejich podporovateli.
Vrchní rabinát představuje nejvyšší náboženskou autoritu pro židovské obyvatele státu Izrael. Mimo jiné spravuje manželství, rozvody, pohřby, konverze a košer certifikace, takže kromě náboženské stránky má určitou pravomoc rovněž v oblasti rodinného práva židovských obyvatel země. Své počátky má tato instituce ještě v období Osmanské říše, kdy nemuslimské komunity fungovaly samosprávně podle svých vlastních zvyklostí a měly na čele svého náboženského vůdce. Moderní vrchní rabinát vznikl v roce 1921 během Britského mandátu Palestina, kdy byli zvoleni dva rabíni, aškenázský a sefardský (zvaný Rišon le-Cijon), kteří reprezentovali židovskou komunitu mandátu. Stát Izrael převzal tento systém rabínské autority, oficiálně jí udělil určitou pravomoc v rodinném právu a v roce 1953 rovněž ustanovil rabínské soudy.
Oba vrchní rabíni jsou vždy voleni po dobu deseti let, přičemž se střídají na pozicích předsedy Rady Vrchního rabinátu a předsedy Rabínského soudu. Mandát posledních dvou vrchních rabínů, aškenázského Davida Laua a sefardského Jicchaka Josefa, skončil koncem června 2024. Ve skutečnosti měl skončit už o rok dříve, Kneset jej ovšem prodloužil, protože volby rabínů se kryly s konáním komunálních voleb. Rovněž ty byly nakonec posunuty kvůli útoku teroristického hnutí Hamás ze dne 7. října 2023. Zvolení nových rabínů se ovšem ukázalo jako problematické, a jejich pozice tak poprvé od ustanovení Vrchního rabinátu zůstaly neobsazeny po dobu několika měsíců. Jejich role dočasně nahradili aškenážští rabíni Eliezer Igra a Ja’akov Roža.
První komplikace se týkaly složení volebního shromáždění. Podle zákona o Vrchním rabinátu z roku 1980 ho tvoří 150 členů, z toho 80 rabínů a 70 volených představitelů, kteří jsou rovným počtem rozděleni na Aškenáze a Sefardy. Mezi volené představitele patří například poslanci Knesetu, členové samospráv a členové místních náboženských rad. V lednu 2024 Nejvyšší soud doporučil větší zastoupení žen ve volebním shromáždění, konkrétně mezi rabínskými členy, čímž rozšířil definici rabína podle zákona o Vrchním rabinátu rovněž na ženy. Podnítila ho k tomu žaloba z Ruth and Emanuel Rackman Center na Bar-Ilanově univerzitě, které se věnuje ženským právům v Izraeli. Soudkyně Dafne Barak-Erezová uvedla, že mnoho židovských žen má dostatečné znalosti Tóry a halachy a dokonce ve svých komunitách zastává role podobné těm rabínským, měly by tedy mít vliv na životy izraelských Židů. Rozhodnutí Vrchního rabinátu ovlivňuje muže i ženy, řídí jej ovšem převážně muži.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu uvítali aktivisté za práva žen a představitelé neortodoxních denominací, například Kolech (feministická organizace ortodoxních žen). Ministr náboženských záležitostí Micha’el Malchi’eli v květnu dokonce přislíbil jmenovat deset žen do Volebního shromáždění. Rozhodl tak na nátlak Emunah, sionistické agentury sociálních služeb, která se věnuje ženským záležitostem. Naopak ultraortodoxní Židé včetně Vrchního rabinátu, části vedení ministerstva náboženských záležitostí a několika poslanců Knesetu celou situaci vnímali jinak. Nejvyšší soud podle nich vnucuje Vrchnímu rabinátu liberální a sekulární hodnoty, které se neshodují se židovským náboženským právem. Nepovažují za halachicky správné postavit ženu do role rabína a neuznávají ani rabínky působící v konzervativním a reformním judaismu, jichž je ovšem v Izraeli málo. Jehuda Avidan, generální ředitel ministerstva náboženských záležitostí, dokonce v červnu obvinil Nejvyšší soud ze snahy zničit Vrchní rabinát. Ve volebním shromáždění jsou ženy pouze mezi 70 volenými představiteli, kde ovšem tvoří menšinu, zatímco mezi 80 rabíny jsou pouze muži. Dočasný rabín Ja’akov Roža hned v červenci rezignoval kvůli neochotě jmenovat ženy do pozic rabínek a nahradil ho aškenázský rabín Jicchak Ralbag.
Další překážku představoval nepotismus a mocenské boje mezi rabíny a jejich přívrženci. Rabíni David Lau a Jicchak Josef oba pochází z rabínských dynastií, jejich otcové předtím působili na pozicích vrchních rabínů a jejich bratři tento rok kandidovali ve snaze zachovat titul v rodině. Zapojili se rovněž někteří poslanci Knesetu, přičemž se proti sobě ocitli náboženští sionisté a ultraortodoxní politici. Náboženská sionistická strana, kterou vede ministr financí Becal’el Smotrič, se snažila dosadit na pozici vrchního aškenázského rabína sionistu. Naopak Arje Deri, poslanec Knesetu a jeden ze zakladatelů sefardské ultraortodoxní strany Šas, se snažil přesadit svého bratra na pozici vrchního sefardského rabína.
Strana Šas momentálně řídí ministerstvo náboženských záležitostí, má tedy velký vliv na jmenování rabínů a náboženskou situaci v zemi. I když ze zákona musí být oba vrchní rabíni zvoleni ještě před koncem mandátů jejich předchůdců, ministerstvo tuto povinnost nesplnilo. Odmítalo svolat Volební shromáždění a volby bezdůvodně odkládalo tři měsíce, čímž komplikovalo spravování náboženských záležitostí v zemi. Rovněž nejmenovalo deset z osmdesáti rabínů Volebního shromáždění, mezi kterými by podle Nejvyššího soudu měly být i ženy. Tato povinnost obyčejně patří bývalým vrchním rabínům, ale jelikož bratři obou z nich letos kandidovali, ministerstvo spravedlnosti jim neumožnilo účastnit se voleb ani zvolit si zástupce nebo již zmíněných deset rabínů, čímž by zvýšili šance svých bratrů na zvolení.
Mnozí obyvatelé Izraele považovali tento odklad za manipulaci a snahy některých rabínů a politiků zajistit místa pro své příbuzné a spojence, přičemž otázku rabínek měli pouze zneužít jako záminku pro odklad voleb. Ozývaly se zejména mimovládní a neziskové organizace, které už dlouho požadují náboženskou reformu v zemi. Mezi ně patří například mimovládní organizace Chiduš, která podporuje náboženskou svobodu a rovnost v zemi pro všechny denominace judaismu. Nejvyšší soud obdržel hned několik žalob požadujících okamžité vyhlášení voleb, jejichž odklad porušoval Zákon o Vrchním rabinátu. Žalobu podala například mimovládní organizace ITIM vedena ortodoxním rabínem Sethem Farberem, která zasazuje o spravedlnost a transparentnost rabinátu a náboženského života v zemi. Žalobu opět podalo již zmiňované Rackman Center a rovněž Aviad Hakohen, izraelský právník a profesor práva, který se věnuje ženským záležitostem.
V reakci na žaloby izraelský Nejvyšší soud v srpnu 2024 nařídil, že volby se musí konat do 30. září, a výjimečně umožnil vynechat deset rabínů, které Vrchní rabinát ještě stále nejmenoval. Volby se letos mohly konat pouze se 140 členy Volebního shromáždění, tedy se 70 rabíny a 70 volenými představiteli. Doporučení jmenovat ženy mezi rabínské členy z ledna muselo ustoupit rychlému řešení již neúnosné situace. Absence vrchních rabínů poškozovala především židovské obyvatele země, což museli uznat rovněž žalobci i kritici celé situace, i když všichni stále doufali ve větší zastoupení žen v budoucnu.

Volby se nakonec konaly v neděli 29. září 2024 v hotelu Ramada v Jeruzalémě. Všech 140 členů Volebního shromáždění byli muži. Za vrchního sefardského rabína byl 72 hlasy zvolen rabín David Josef, bratr svého předchůdce, rabína Jicchaka Josefa. Jejich otec, slavný rabín a učenec Ovadja Josef, v minulosti rovněž zastával tuto funkci, dokazujíc váženost jejich rodiny v sefardské komunitě. David Josef je považován za jednoho z nejvýznamnějších sefardských rabínů na světě a má za sebou bohatou rabínskou, publikační a pedagogickou kariéru. Od roku 2013 je členem rabínské poradní rady, která určuje náboženské směrování strany Šas, vede bejt midraš Jechave Da’at v Jeruzalémě, který vyučuje nové rabíny, přednáší v Izraeli i zahraničí a napsal sérii Halacha Berurah neboli komentář k halachistickému kodexu Šulchan Aruch.
Nechybí mu ovšem ani kontroverze, zejména jeho nevraživost vůči příslušníkům reformního judaismu, která vychází z jeho důrazu na přísné dodržování halachy. V roce 2020 musel rezignovat na svou pozici rabína ortodoxní čtvrti Har Nof v Jeruzalémě, kde působil od roku 1990. Rabín David Josef otevřeně podporuje stranu Šas a v minulosti se vyjadřoval urážlivě vůči reformní komunitě, aktivistkám za práva žen i LGBT+ komunitě, čímž porušil předpisy zakazující státním zaměstnancům veřejné politické a diskriminační projevy. Strana Šas ho rovněž během letošních voleb podpořila. Po svém zvolení v září vyjádřil touhu sjednotit izraelský lid.
Naopak pozice aškenázského vrchního rabína zůstala v září neobsazena poté, co rabíni Micha Halevi a Kalman Meir Ber oba získali po čtyřicet hlasů. Jeden hlasovací lístek pro rabína Haleviho se omylem ocitl mezi sefardskými, zatímco mezi aškenázskými se našla prázdná obálka. Tento rozhodující hlas ovšem nebylo možné dodatečně připočítat. Ministerstvo spravedlnosti nakonec vyhlásilo volby aškenázského rabína za neplatné a požadovalo rychlé stanovení nového termínu. Nové volby se nakonec konaly ve čtvrtek 31. října 2024 v Jeruzalémě. Původně sionisty podporovaný Micha Halevi, rabín města Petach Tikva, ztratil část podpory poté, co navzdory dohodě rady sionistických rabínů nerezignoval ve prospěch jiného kandidáta.

Zvítězil tedy rabín Kalman Meir Ber se 77 hlasy, čímž stát Izrael opět získal oba vrchní rabíny. Kalman Meir Ber je potomkem významných rabínů a má za sebou bohatou rabínskou, publikační a pedagogickou kariéru. Napsal dílo Ma’ase Roke’am o týdenních oddílech čtení Tóry (parašot), působil na rabínské misi v belgických Antverpách a od roku 2014 až do svého zvolení v říjnu působil jako rabín města Netanja. Ve volbách získal podporu sionistických i nesionistických volitelů, včetně aškenázské ultraortodoxní politické strany Degel ha-Torah. Podobně jako jeho sefardský protějšek, rovněž rabín Ber touží sjednotit izraelský národ.
Pro mnohé židovské i nežidovské obyvatele státu Izrael se toho ale od letošního června moc nezměnilo. Mnozí považují Vrchní rabinát za zastaralou instituci, která omezuje jejich životy a fungování země. Zejména za poslední roky se z něj stala ultraortodoxní instituce, která prosazuje přísné dodržování halachy na úkor méně věřících a sekulárních izraelských Židů. Problémy se zvolením vrchních rabínů podle některých jen potvrzuje zbytečnost této instituce. V červnu 2024 Izraelský institut pro demokracii zveřejnil výsledky květnového průzkumu o tom, jak izraelská židovská veřejnost vnímá Vrchní rabinát a volby nových vrchních rabínů. Pouze 16,5 % plně uznává jeho náboženskou autoritu, 27,5 % částečně a 50 % vůbec. Až 52 % by preferovalo méně konzervativní rabinát, 23 % je spokojeno a pouze 12 % by preferovalo více konzervativní rabinát. Až 53 % se vůbec nezajímá o to, kdo bude zvolen za vrchní rabíny. Na druhou stranu pouze 20 % respondentů stojí za zrušením této instituce. Až 77 % ji chce ponechat, z toho 42 % v jiné než současné podobě. Podrobné výsledky průzkumu najdete na zde.
Náhledová fotografie: uživatel jorono, Pixabay.
Psali jsme v Dingiru:
Téma čísla 1/2001 – téma: Současný judaismus.
Související příspěvky: