V iVysílání České televize je možné shlédnout osmidílný seriál „To se vysvětlí, soudruzi“ (zde). Série článků si klade za cíl přiblížit osobnosti, výzkumy a pokusy v oblasti parapsychologického zkoumání, které (nejen) v Československu skutečně probíhalo. Úvodní text podal zprávu o existenci a zaměření dvou výzkumných pracovišť pod vedením Františka Kahudy a Zdeňka Rejdáka v 80. letech, jimiž se seriál do jisté míry inspiroval. Tento, v pořadí čtvrtý text představuje u nás téměř neznámého, v zahraničí však proslaveného parapsychologa Milana Rýzla. Odkazy na další příspěvky v sérii jsou na konci stránky.
„…výzkum psychických jevů může lidem přinést i velké praktické výhody. Tento vývoj však bude pozvolný a bude doprovázen i změnou v povaze člověka, který bude na očekávané změny psychologicky připraven. Jinak totiž náhlé revoluční změny mohou působit tragicky. Jenže změna ve společnosti v důsledku objevů parapsychologie bude pozvolná, a posléze změní i přirozenost člověka a jeho postoj k životu a ke společnosti. To bude doprovázeno – od jedné generace ke generacím dalším – radostnějšími výhledy na život současných lidí i následujících pokolení.“ (Milan Rýzl: Vědecký úvod do parapsychologie, s. 9)
V prvním z článků v této sérii jsme představili významné osobnosti, které se věnovaly výzkumu parapsychologie a psychotroniky, resp. psychoenergetiky v socialistickém Československu. Byli jimi František Kahuda a Zdeněk Rejdák – pod jejich vedením vznikly hned dvě instituce, které se věnovaly snahám o prokázání a ovládnutí mimosmyslových jevů. Českoslovenští parapsychologové se ale prosadili také v západním zahraničí. Jednou z takových významných osobností byl biochemik RNDr. Milan Rýzl.
Pražský rodák vystudoval fyziku a chemii na Karlově univerzitě a poté získal doktorát z biochemie. Již během studií se začal zajímat o okultní jevy. Zajímal se zejména o fenomén mimosmyslového vnímání. Jeho první výzkumný zájem se upřel k testování fenoménu profesionálního jasnovidectví. Odborně se začal propojovat také s kolegy mimo Československo a po vzniku první takto zaměřené studijní skupiny v Evropě získal v roce 1962 McDougallovu cenu za vynikající práci v oblasti parapsychologie. O rok později byl jmenován korespondentem pro výzkum v Parapsychologické laboratoři na Duke University v americkém Durhamu, která byla jako vůbec první univerzitní výzkumná instituce tohoto zaměření založena v roce 1935.
Rýzl postupně přesouval svůj zájem k hypnóze a pracoval na metodě, jak dostat mimosmyslové vnímání pod kontrolu vůle. Experimentální úspěchy mu pomohly získat mezinárodní pozornost (jedno ze zahraničních pozvání ho zavedlo například v roce 1966 na indickou univerzitu Andhra a jeho experimenty dokumentoval americký filmový tým), ale také budily zájem komunistické Státní bezpečnosti. Pod stále větším tlakem úřadů se Rýzl v roce 1967 nakonec rozhodl emigrovat. Po měsících, kdy posílal balíčky obsahující knihy z jeho knihovny do Spojených států, tam uprchl s manželkou a dvěma syny.
Po svém příjezdu zpočátku pracoval v již zmíněné Rhinově parapsychologické laboratoři na Duke University. Poté vyučoval parapsychologii i na dalších (celkově asi padesáti) amerických univerzitách, které o téma projevily zájem (mezi významnými jmenujme San José State University a University of California). Četné, populárně vědecké publikace (asi 19 knih a stovky článků populárního i vědeckého charakteru), které byly přeloženy do mnoha jazyků, z něj udělaly jednoho z nejčtenějších parapsychologů na světě, ačkoli v Česku je jeho jméno poměrně neznámé – dokonce mu není v češtině věnováno ani samostatné wikipedistické heslo.
Jeho dílo lze rozdělit do tří kategorií. První z nich, ta nejrozsáhlejší, zahrnuje výstupy jeho vlastních experimentů v oblasti výzkumu paranormálna – zejména studie, články a další odborné texty. Tou druhou jsou publikace přehledové, de facto učebnice a skripta dějin výzkumu parapsychologie a charakteristik jednotlivých paranormálních jevů (v češtině např. Základní kniha parapsychologie, Vědecký úvod do psychologie, aj.). Do třetího ranku pak spadají texty populární, v nichž se orientuje na užití mimosmyslového vnímání v praktickém životě čtenáře (např. Jak se naučit ESP, Využívejte svou fenomenální duchovní sílu a další).
„Ani současná náboženství, ani věda, ani informace, které přicházejí prostřednictvím médií masové komunikace, nám neposkytují pravdivý obraz světa… Chybou je, že pravda, kterou každý z nich zastává, je příliš úzká. Složitost světa a naší existence je mnohem širší a rozmanitější než jejich jednotlivé popisy. Nejprve musíme uznat, že přijmout duchovní svět neznamená odmítnout hmotnou sféru. Mystické osvícení nevyvrací racionální poznání – spíše je jeho rozšířením.“ (Ancient Oracles, s. 213)[1]
Jak je patrno z této i v úvodu použité citace, specifikem přístupu Milana Rýzla bylo humanistické vidění světa, z nějž pro něj vycházela touha nalézt doposud neobjevený dílek, který by propojil vědu s činnostmi, které dodnes řadíme více do oblasti spirituality. Byl přesvědčen o nutnosti spojení vědy a náboženství, osvícení a důvěry a technologického a společenského pokroku, aniž by však usiloval o okamžitou revoluci ve společenském a vědním paradigmatu (dokonce, troufněme si říci, by se radikality patrně spíše obával).
Poznámka:
[1] Podle Milan Ryzl. Online. In: Wikipedia: the free encyclopedia. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-. Dostupné z: https://de.wikipedia.org/wiki/Milan_R%C3%BDzl. [cit. 2024-06-07].
Související příspěvky:
