Jak málo nám stačí, abychom uvěřili: rozhovor s hypnotizérem a mentalistou Jakubem Kroulikem

Jakub Kroulik-Klingenberg je český hypnotizér a mentalista (prezentuje se zde). Vystudoval obor teologie – religionistika na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy, přičemž se soustředil na vůdce a guru charismatických a nových náboženských hnutí. 

Co přesně znamená, že jsi mentalista a hypnotizér? Co od Tebe lidé čekají a co ve skutečnosti děláš? 

Když se řekne mentalista, lidé si okamžitě představí ten seriál. Když odebereme element policie a necháme jen konkrétní um a dovednosti, tak to odpovídá tomu, co dělám. Hypnóza a mentalismus k sobě mají blízko, ale není pravidlem, že by každý hypnotizér byl mentalistou a že by každý mentalista ovládal hypnózu. U hypnózy v zásadě dělám to, co lidé čekají – zhypnotizuji je.

Chápu správně, že ve svých představeních ukazuješ, že všechny „kouzelnické triky“ jsou jen o velmi rozvinuté empatii a pozorovacích schopnostech? Jak se ty sám stavíš k nadpřirozenu, paranormálním schopnostem a jevům? 

Kouzelnické triky jsou i o zručnosti. Ukazuji, že takzvané paranormální schopnosti, se kterými jsem přišel do styku, jsou „jen“ kouzelnické triky. Ovšem nejde jen o empatii a pozorování, ale i o charisma, které v lidech vzbudí touhu tě následovat, vědomě ti vyhovět do té míry, že se přestanou rozhodovat, zda tě uposlechnou, ale tvé instrukce a povely začínají být nevyhnutelnou samozřejmostí.

Ač bych rád byl přítomen nějakému autentickému nadpřirozenu či nějaké paranormální schopnosti, zatím se mi to nepodařilo. Má práce má tu obrovskou výhodu a nevýhodu v tom, že vidím takzvaným paranormálním schopnostem „pod ruce“, že nahlížím takzvanému nadpřirozenu za oponu. Jako někomu, kdo na sobě a svých dovednostech pracuje už 20 let, je mi až líto, jak primitivní metody a klamy lidem stačí, aby uvěřili, že se o nadpřirozeno jedná.

Jaký je Tvůj vztah k oboru parapsychologie a osobnostem, jakou byl například Břetislav Kafka?

Parapsychologie měla v dějinách vědy své místo, i když dnes ji právem z vědy vyřazujeme. Byla nahrazena anomalistickou psychologií, která zkoumá, proč a jak lidé v nadpřirozené jevy věří, jaké všechny procesy k tomu v mozku a mysli probíhají.

Je pro mě zajímavé, že Kafka je vnímán jako přední český parapsycholog, přestože se mu nedostalo téměř žádného vzdělání. Byl kameníkem. Své knihy také nepsal sám, ale ve velké spolupráci s ředitelem místní školy. Příběhy ředitele Ducháče o této spolupráci jsou určitě hodné poslechu. Z toho důvodu jsem je uveřejnil na svém Patreonu. Nicméně, mýtus, který se kolem Břetislava Kafky vytvořil, je mocný a je mi inspirací.

Jedním z Tvých projektů je Paranormální výzva. Jak ten projekt vznikl a o co v něm jde?

V Paranormální výzvě jde o získání důkazu, ne příběhu, ale důkazu jakékoliv paranormální schopnosti nebo jevu (případně schopnosti a jevu), které současné poznání považuje za krajně nepravděpodobné. Spousta osob tvrdí, že nějakou nadpřirozenou schopnost má, někoho takového zná, či se tímto tvrzením dokonce i živí. Nejde o to cokoliv vyvrátit. To ani není možné, tak věda nefunguje. Když toto někdo o paranormální výzvě říká, je mi jasné, že o projektu, ale ani o tom, jak vědecké dokazování čehokoliv probíhá, nic neví.

Původní paranormální výzvu založil eskapolog a iluzionista Harry Houdini ve spolupráci s časopisem Scientific American v roce 1924. Houdini kromě svých úniků dělal spiritistická představení – předstíral, že se v rámci seancí spojuje s zemřelými blízkými přítomných osob. Když Houdinimu umřela maminka, chtěl se s ní spojit a řekl si, že musí najít někoho, kdo seance nedělá jako on, ale kdo je dělá skutečně. Pátral ve Spojených státech, v Anglii, v kontinentální Evropě, setkal se s nejvyhlášenějšími osobnostmi. Dokonce mu jich několik doporučil i velký nadšenec do spiritismu Arthur Conan Doyle, autor Sherlocka Holmese. Houdini zjistil, že na renomé nezáleží. Všechna média, která poznal, předstírala svou schopnost stejně jako on. Někteří i mnohem hůře. Jeho snaha někoho najít zaujala časopis Scientific American a společně nabídli dva a půl tisíce dolarů tomu, kdo je vyvede z omylu. Vědci z rady časopisu se oklamat nechali (přeci jen, i vědci jsou jen publikum), ale Houdini jim osvětloval, jak byl efekt vytvořen.

Dekády po Houdiniho úmrtí, v roce 1964, paranormální výzvu znovu vyhlásil James Randi, kouzelník a spoluzakladatel skeptického hnutí ve Spojených státech. Randi byl velký obdivovatel Houdiniho, také dělal eskapologii, ale zabýval se i mentalismem. Jeho motivace byla jiná než u Houdiniho, ale stále osobní. Randi miloval, skutečně miloval, kouzelnické umění. Dokonce kvůli této lásce už ve čtrnácti utekl k cirkusu. Hluboce si vážil práce, času a obětí, které mu člověk musí přinést. Proto nemohl snést, že někdo toto umění zneužívá, schovává ho pod něčím jiným a vydělává na důvěřivosti veřejnosti. V roce 1967 se původních nabízených deset tisíc dolarů za důkaz paranormálních schopností rozrostlo na milion dolarů a vznikla miliónová výzva One Million Dollar Paranormal Challenge.

V roce 2013 se belgické skeptické kluby Comité Para a SKEPP rozhodly uspořádat roční výzvu One Million Euro Paranormal Challenge pro celou Evropu. Český klub skeptiků Sisyfos se také chtěl zapojit, akorát neměli žádného specialistu na podvodné provádění paranormálních jevů, který by šel ve šlépějích Houdiniho a Randiho. Proto se obrátili na mě.

Kolik osobností už jste testovali a jaké byly výsledky? Setkal ses v rámci testování s něčím, co Tě hodně překvapilo?

Celkově proběhlo 11 experimentů. Výsledky? Kdyby byly úspěšné, byl bych nejen mentalistou a hypnotizérem, ale i laureátem Nobelovy ceny za přelomový objev. A upřímně, je mi líto, že nejsem. Stále v to doufám.

Jediné, co mě překvapilo a překvapuje, je to, co už jsem zmínil – jak málo stačí. Nejen k matení veřejnosti, ale i k vlastnímu sebeklamu. Teď nemyslím pouze u testovaných, ale napříč spektrem osobností, se kterými jsme se setkali v rámci pohovorů a příbuzných akcí. Vím, že jako lidé jsme naprosto neschopní v odhadování pravděpodobnosti jednotlivých jevů a statistiky. Také si pamatujeme jen ty chvíle, když se něco povede – působí efekt zapomenutého neúspěchu. Je to škoda.

Na druhou stranu, velmi si vážím osob, které do experimentu jdou. Od roku 2013 jsme měli stovky přihlášek. Většina lidí odpadne ještě před prvním pohovorem, když zjistí, že nestačí povědět nějaké vyprávění, že musí něco ukázat. Další část odpadne po pohovoru, když zjistí, že ano, skutečně se jedná o dvojitě zaslepený experiment, který všude avizujeme. Ti, co do experimentu jdou, to často vnímají jako výzvu sami pro sebe. A tak to má být.

Přibližně rok působí na českém internetu také skupina, která si říká Lovci klamů. Znáš je? Překrýváte se v něčem? V čem se liší záměry Paranormální výzvy?

Vím o nich, osobně se s nimi neznám. Překrýváme se možná oblastí zájmů, ale rozcházíme se v záměrech. Jejich aktivita je mnohem bližší aktivitě Sisyfa jako takového – tedy upozorňování na nekalé praktiky různých osob. Pro mě je zajímavé sledovat, jaký vliv má užívaná platforma. Jejich drsný způsob odsuzování různých guru a koučů funguje na Instagramu, zatímco za stejný přístup napříč jinými platformami je Sisyfos už desetiletí odsuzován. Přitom všichni v Sisyfu vystupují svým jménem, nikoliv anonymně, pod kritiku se podepisují a navíc: kritika je jen malá část jejich práce. Především pořádají vzdělávací aktivity, veřejnosti zdarma přístupné. Tento dvojí metr, který společnost nastavila, je zvláštní.

Paranormální výzva se snaží chovat s respektem k jednotlivým osobnostem, které chtějí vést dialog a spolupracovat.

Během svého studia ses zabýval také působením neocharismatických pastorů, kteří údajně s pomocí Ducha svatého léčí i jinak zcela nevyléčitelné choroby a jiná zdravotní postižení či navracejí smysly. O co ve Tvé práci šlo?

Právě o techniky, které užívali pro vzbuzení dojmu léčby Duchem svatým. Jak tito lidé, kteří prodávali tmu v pytlích, jsou schopni od lidí získat doslova kyblíky peněz, a co je horší, důvěru a věrnost. Důvěru do té míry, že pokud tito pastoři vyzvali osoby, aby si přinesli na pobožnost své léky, tak to následovníci nejen udělali, ale na výzvu pastora je i zahodili. Fascinovala mě jejich moc a fascinoval mě jejich vliv. Chtěl jsem celou tuto dynamiku rozebrat a pochopit.

Jaké metody a přístupy jsi zvolil?

Jsem člověk, který se nejlépe učí věci prakticky. To pro mě znamenalo navštěvování různých hnutí kolem charismatiků a neocharismatiků, ale i guruů, kteří užívají stejné přístupy. Jejich metody jsem studoval, naučil se je a prakticky zkoušel. Je to příšerné a úžasné zároveň, že univerzálně fungují.

K jakým závěrům jsi došel?

Bohužel jsem si potvrdil svou hypotézu. Toto vše je jen nedokonalý trik.

Děkuji za rozhovor!

Všechny fotografie: Antonín Lavrenčík.

Související příspěvky:

Další bludný balvan, tentokrát pro Danielu Drtinovou.

Kdo věří v placatou zemi?

James Randi v Praze na snídani skeptiků.

Čeští ateisté a sčítání lidu.

Pražská premiéra dokumentu „Bitva se Satanem“.