V iVysílání České televize je možné shlédnout osmidílný seriál „To se vysvětlí, soudruzi“ (zde). Série článků si klade za cíl přiblížit osobnosti, výzkumy a pokusy v oblasti parapsychologického zkoumání, které v Československu skutečně v 80. letech probíhalo. Úvodní text podal zprávu o existenci a zaměření dvou výzkumných pracovišť pod vedením Františka Kahudy a Zdeňka Rejdáka. Druhý článek dává nahlédnout proměny v přístupu k tzv. mimosmyslovým úkazům.
Parapsychologie, psychotronika, psychoenergetika není jen nepředpojatým zkoumáním údajných mimosmyslových úkazů. Zaujímá pozici mezi konkurenčními světovými názory, i tehdy když se prohlašuje za nábožensky nebo filosoficky neutrální vědu.
Zde není prostor pro řešení otázky, zda se takové jevy vyskytují. Lidé s vědeckou kvalifikací pokládají experimenty za přesvědčivé. Jako s prokázanými fakty s nimi pracovali badatelé za minulého režimu a hledali pro ně materialistické vysvětlení. Po změně režimu na rozmezí let 1989 a 1990 byla psychotronická pracoviště vypuzena z univerzitního prostředí. Vědci vyhodnotili statistické zpracování pokusů jako nepřesvědčivé a standardním se stal názor, že k telepatii, telegnózi, prekognici apod. nedochází.
Podíváme-li se na poválečné období, významnou roli hrál parapsycholog Břetislav Kafka (1891–1967). Ještě v roku 1948 stihl vydat spis Parapsychologie, v němž jevy mimosmyslového vnímání a působení pokládá za nesčetněkrát prověřené u svých klientů. Pokoušel se o výklad těchto jevů, aniž by upřednostňoval mozkové energetické působení. Mluvil však při té příležitosti o tělesném magnetismu.
Byl spřátelen s českými dominikány a snažil se vyložit tyto jevy v tomistickém smyslu jako vládu ducha nad hmotou. Lze říct, že parapsychologické jevy považoval za důkazy realistické filosofie člověka, tedy důkazy toho, že vůdčí je duch, který se jako v jediné substanci spojuje s hmotou a tvoří tak živé, oduševnělé tělo. To probírá v knize Kultura rozumu a vůle nově vydané r. 1999.
V téže době vykládal duchovní vývoj člověka Fráňa Drtikol (1881–1963). Tělem má při cvičeních stoupat síla kundalini a mají se otevírat podél páteře od jejího kořene k temeni hlavy centra zvané čakramy (příp. čakry). Přitom se projevují magické síly. Pozadím těchto interpretací je u něj tibetský buddhismus. Od těsně poválečného období do konce života to propojoval s marxismem-leninismem.
Stoupencem parapsychologických jevů je rovněž psycholog Milan Nakonečný (*1932), který publikuje vedle psychologických prací zejména se zaměřením na andragogiku četné texty týkající se magie. O explicitní filosofický výklad těchto jevů se nepokouší, předpokládá je a dává je do souvislosti s životní filosofií a také s politikou, v níž sympatizuje s českým fašismem.
Současný akademický zájem o parapsychologii ve spojení se západním esoterismem představuje spolupracovník Husitské teologické fakulty Marek Dluhoš (*1973). Badatelsky pobýval na celé řadě zahraničních univerzit. Doktorské studium věnoval hermetismu, magii a dalším esoterním naukám. V monografii Kabalistická teurgie (Praha: Vodnář, 2009) se věnuje části magie pokládané za její nejvyšší formu jakožto vyvolávání (nebo snad i vytváření) božstev. Parapsychologii a psychotronice věnoval badatelský projekt. Výsledkem je mimo jiné studie Parapsychologie a psychotronika jako součást západní esoterní a české hermetické tradice. (Theologická revue 3/14, s. 410). Je-li však parapsychologie součástí esoterní tradice, bylo by těžko ji prezentovat jako neutrální vědu.
Katolicismus, buddhismus a hermetismus se tedy jeví jako propojené s parapsychologií.
Některé větve křesťanství pokládají jevy pojímané jako magické za skutečnost, ale připisují je působení temných sil. Pokud člověk takto praktikoval a stal se křesťanem, musí být, obvykle při křtu, vysvobozen z těchto démonických vlivů. Musí se zbavit ve své domácnosti všeho, co to připomíná. Někdy dochází k pálení okultní literatury. Sami však tito křesťané praktikují podobné jevy (uzdravování, prorokování, mluvení neznámými jazyky, zázraky) vysvětlené jako charismata, tedy zvláštní dary Ducha svatého.
Dvě významné postavy parapsychologie od šedesátých do osmdesátých let Zdeněk Rejdák (1934–2004) a František Kahuda (1911–1987) s okruhy spolupracovníků pokládali po podrobně zdokumentovaných experimentech tyto jevy za prokázané. Hledali jejich výklad v souhlasu se svým pojetím marxisticko-leninské filosofie. Předpokládali, že mozek vyzařuje a v tomto záření nese informace. Jednou z variant bylo pojetí mentionů, tedy hypotetických částic, které se liší od jiných částic. Pohybují se podobně jako hypotetická částice tachyon nadsvětelnou rychlostí. Byl by to tedy jediný případ přenosu informace nadsvětelnou rychlostí. Podle českého klubu skeptiků Sisyfos se jedná o fantazijní termín označující jednotku hypotetické síly, která má zprostředkovávat nikdy neprokázané fenomény. Její existence nikdy nebyla prokázána a pro její existenci nejsou žádné důvody.
Je otázkou, nakolik byla marxleninská orientace upřímně míněna. Jistou analogii ústupků spiritualismu najdeme i v tehdejší oficiální filosofii. Připouští se zkušenost X, která se v jistém ekonomickém a kulturním kontextu vykládá nábožensky. Je to však podle nich reálná zkušenost a lze ji vysvětlit i nenábožensky. Mystickou zkušenost ve filosofii založené na marxismu a psychoanalýze zvažuje i do češtiny překládaný autor Erich Fromm. Cestou k ní jsou mu zen a kabala.
V současnosti zůstává fakticita parapsychologických jevů otevřená a propojená s pestrou pluralitou filosofických výkladů.
Související příspěvky:
