Náboženské aspekty ruské invaze na Ukrajinu

Náboženské aspekty ruské invaze na Ukrajinu

Různé části dnešního území Ukrajiny byly součástí různých státních útvarů, zdaleka ne jen ruského impéria. Mimo jiné to byla Zlatá horda, Polsko-litevská unie a habsburská monarchie ve svých různých podobách. Přesto však je Ukrajina s Ruskem silně propojena nábožensky. Většina Ukrajinců se hlásí k pravoslavnému křesťanství. Náleží k němu podle dostupných zdrojů více než dvě třetiny obyvatel (v roce 2018 to mělo být 67,3 %).

Ruské pravoslaví má vlastně kořeny na Ukrajině. První křesťanský stát na tomto území byla Kyjevská Rus. V roce 988 kníže Vladimír z normanské dynastie Rurikovců zavedl na svém území křesťanství ve vazbě na cařihradský ekumenický patriarchát. Až v roce 1686 ekumenický patriarcha předal církev s centrem v Kyjevě pod pravomoc Moskvy, která o necelých sto let dříve obdržela od Cařihradu povýšení do pozice patriarchátu (1589).

Do 20. století vstoupilo ukrajinské pravoslaví jako relativně autonomní součást Ruské pravoslavné církve. Kyjevští metropolitové byli exarchy, tedy vyslanci moskevského patriarchy pro Ukrajinu.

Na Ukrajině se část pravoslavné církve oddělila a přijala svrchovanost římského papeže. Byla to Brestlitevská unie, již uzavřeli pravoslavní biskupové regionu s papežem Klementem VIII. Brest Litevský je město v dnešním Bělorusku blízko hranic s Polskem. Papež zaručil sjednoceným biskupům další používání východní (byzantské) liturgie ve staroslověnském jazyce podle juliánského kalendáře, stávající církevní organizaci, kde metropolita jmenoval biskupy ve svém regionu a kněží nemají povinnost celibátu. Podmínkou bylo, že uznají papeže za hlavu církve a přijmou veškerou katolickou věrouku.

Dnes tvoří tato Ukrajinská řeckokatolická církev jednu z třiadvaceti východních církví, které jsou autonomní („sui iuris“) v jednotě s Římem. Početně je největší z nich. Počet jejích farností se blíží čtyřem tisícům. Nejsilněji je zastoupena na západě Ukrajiny včetně Podkarpatské Rusi. Má čtyři miliony členů, což činí zhruba desetinu obyvatelstva. Jejím tradičním centrem byl Lvov, ale od roku 2011 má v čele vyššího arcibiskupa Sviatoslava Ševčuka, kterého neoficiálně označují jako patriarchu, se sídlem v Kyjevě. Ten se vyslovil, že je přirozeným právem Ukrajinců chránit svou zemi a její lid, stát, rodinu, jazyk, kulturu, historii a duchovní svět.

Po rozpadu Sovětského svazu se ukrajinské pravoslaví, jak jsme zde již referovali, rozešlo do tří směrů. Ukrajinci navrátivší se z exilu vytvořili Ukrajinskou autokefální pravoslavnou církev. K ní se měly připojit tři miliony obyvatel. Od církve vázané na Moskvu se oddělila další značná část a vytvořila ostatními pravoslavnými církvemi neuznávaný Kyjevský patriarchát, který měl na své straně mít kolem deseti milionů lidí, tedy čtvrtinu obyvatelstva.

Tyto dvě církve se sjednotily a společně vytvořily s uznáním Ekumenického patriarchátu Pravoslavnou církev Ukrajiny. Podle anglické Wikipedie má sjednocená církev v celkem 44 eparchiích, tedy územích spravovaných biskupy, na své straně 58,3 % obyvatel, což je výrazně víc, než součet údajů za obě sjednocené církve.

Iniciativní skupina kněží a laiků Pravoslavné církve Ukrajiny publikovala po jejím vzniku dokument s návrhy, mezi ně patří obnova farního života, větší zapojení věřících do církve, kvalitní překlad liturgických textů z dosavadní církevní slovanštiny do ukrajinštiny, nová evangelizace, opuštění starého paradigmatu vztahů mezi církví a státem, posílení transparentnosti a odpovědnosti, církevní sociální služba, výchova k reformě církve, dialog a otevřenost.

Část obyvatel zejména ve východní části země se hlásí k Ukrajinské pravoslavné církvi, která církevně podléhá Moskevskému patriarchátu. Podle obvykle spolehlivého Pew Research Centre v roce 2017 tvořili dalších 15 až 20 % obyvatel. V rozjitřené ukrajinské situaci je třeba všechny shora uvedené početní údaje brát s rezervou. Po ruské anexi Krymu zůstali tamní pravoslavní v její pravomoci. Uvádí se, že kolem šedesáti jejích farností z různých regionů Ukrajiny přešlo do dnešní Pravoslavné církve Ukrajiny.

Obě pravoslavné církve bez ohledu na své církevně-politické vazby se postavily ostře kriticky proti ruské invazi na Ukrajinu. Metropolita Onufrij, který církevně podléhá moskevskému patriarchovi, řekl, že ruská invaze na Ukrajinu je opakováním hříchu Kaina, který ze závisti zabil svého vlastního bratra. Taková válka nemá žádné ospravedlnění ani od Boha, ani od lidí. Není vyloučeno, že následkem ruské agrese dojde v ukrajinském pravoslaví k dalšímu přeskupení.

V případě, že by se Rusku podařilo sesadit ukrajinskou vládu, je pravděpodobné, že bude prosazovat své pojetí ve vztahu s náboženstvími. V Rusku tamní pravoslavná církev se zhruba polovinou obyvatelstva na své straně (a vedle ní samostatné pravoslavné staroobřadnické komunity) má tradiční privilegované postavení. Za Sovětského svazu byla církev potlačována a její povolené aktivity sloužily vnitrostátním a zahraničním zájmům režimu. Za domácí náboženství je rovněž uznáván sunnitský islám, který je v sedmi regionech Ruské federace většinový. Ve třech dalších regionech jsou významné uznané komunity domácích buddhistů tibetského typu.

Podle dostupných zdrojů jsou některá náboženství v Rusku potlačována. Platí to o významné části protestantů. Obtěžování čelí jejich největší společenství Ruský svaz evangelikálních křesťanů baptistů. Svědkové Jehovovi, jak jsme zde již podrobně probírali, byli prohlášeni za teroristickou organizaci a úřady znemožňují jejich činnost. Židé patří k oficiálně uznaným náboženstvím, ale fakticky čelí různým potížím.

Ruská propaganda prohlašuje ukrajinské vedení za nacistické. Je pravda, že na Ukrajině jsou uznáváni a oslavování Bohdan Chmelnický a Stepan Bandera, kteří organizovali masivní pogromy a mají na svědomí desetitisíce židovských obětí. Na druhé straně se ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskij hlásí k judaismu. Pochází z východní Ukrajiny a jeho mateřštinou je ruština. Rovněž ukrajinský premiér Volodymyr Hrojsman (ve funkci 2016-2019) je Žid. Ukrajinští Židé se případné ruské moci na Ukrajině s ohledem na antisemitské incidenty v Rusku obávají.

Centrem ukrajinských sunitských muslimů byl Krym. Tamní tatarská komunita, která byla z regionu za sovětského režimu vyhnána a po pádu komunismu se tam vrátila, se obává ruské moci nastolené nad Krymem, i když islám má v Rusku oficiální uznání.

Aplikace ruského přístupu k náboženstvím se obávají další ukrajinské náboženské menšiny, jako adventisté sedmého dne nebo svědkové Jehovovi. Nasvědčuje tomu praxe v Luhansku a Doněcku. O drastických omezeních svobody vyznání v těchto regionech jsme psali zdezde. Také na Krymu se musely náboženské společnosti, které chtěly dál veřejně působit, znovu registrovat podle ruských předpisů. Dosavadní ruská konfesní politika jim nedává moc šancí.

Pokud jde o mezinárodní podporu Ukrajiny, sehrává v ní taktéž roli přístup k náboženství. Papež František opatrně vyzývá k míru a jednání. Nedopracoval se však k jednoznačnému označení agresora a oběti. Katolík Joe Biden, např. ve Zprávě o stavu Unie odsoudil ruskou invazi, podpořil Ukrajinu, vyslovil se, že NATO je připraveno. Zároveň počítá s jednáním, protože ví o riziku katastrofického scénáře globálního nukleárního konfliktu. Silný vliv ve Spojených státech však mají konzervativní evangelikálové, jež podporovali Donalda Trumpa, který se po porážce v prezidentských volbách roku 2020 nevzdal politických ambicí.

Mezi některými republikány a bílými americkými evangelikály pozorujeme obdiv k Putinovi. Jejich přesvědčení je v souladu s Putinovým vztahem k tradičním rodinným hodnotám a k praktikované homosexualitě. Líbí se jim, jak se Putin ukazuje jako pravoslavný křesťan. Amerika by podle nich měla být podobně nacionalistická a křesťanská jako putinovské Rusko.

Vlivný americký mediální magnát Pat Robertson, též televizní evangelista, politický komentátor, někdejší republikánský prezidentský kandidát a bývalý kazatel Jižních baptistů je spojován s letničním hnutím. Vyslovil se, že Putina k jeho rozhodnutí přiměl Bůh. Rusko vstoupilo na Ukrajinu, aby zakročilo proti Izraeli. Národy se spojí, aby povstaly proti Izraeli. Ukrajina je pouze jevištěm pro případnou bitvu u Armagedonu, což je biblický motiv vyjadřující konečný boj Boha s jeho odpůrci.

Náhledový snímek ze zdroje zde.

Psali jsme v Dingiru:

Téma 4/2021: Náboženský nacionalismus (zde)

Související příspěvky:

Prezident Zelenskyj jako makabejský hrdina

Forum 18: zpráva o stavu náboženské svobody v Luhansku

Rostoucí napětí mezi Moskvou a Cařihradem má dlouhou historii

Náboženská společenství se spojují na podporu Ukrajiny



Subscribe
Upozornit na
guest
2 Komentáře
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Ivan Štampach
7. 3. 2022 15:31

Papež František sice nejmenuje agresora, ale podle novější zprávy uveřejněné na webu iRozhlas je jeho stanovisko jasné:

„Na Ukrajině tečou potoky krve a slz. Není to vojenská operace, ale válka, která vede ke smrti, zkáze a utrpení,“ uvedl papež při svém pravidelném týdenním požehnání poutníkům na Svatopetrském náměstí.

„Počet obětí neustále narůstá, na útěku jsou zejména matky s dětmi. Potřeba humanitární pomoci pro tuto zemi mučedníků každou hodinou narůstá,“ dodal František.

Vatikán již dříve vyzval k ukončení konfliktu a zdůraznil, že je připraven mezi Kyjevem a Moskvou zprostředkovat dialog.

Last edited 3 měsíců před by Ivan Štampach
Ivan Štampach
7. 3. 2022 14:43

Pro jistotu bych doplnil informaci, že řeckokatolická církev je i na území Podkarpatské Rusi, ale tamní její mukačevská eparchie nepodléhá kyjevskému vyššímu arcibiskupovi Sviatoslavovi, ale je přímo podřízena papeži.

Last edited 3 měsíců před by Ivan Štampach