Na jaře roku 2014 byly na částech ukrajinské luhanské a doněcké oblasti vyhlášeny dva samozvané státní útvary Luhanská lidová republika (LPR) a Doněcká lidová republika (DPR) s politickou afiliací k Rusku, které je zároveň jedinou zemí, která formálně uznává jejich existenci. Luhanská lidová republika aktuálně zahrnuje asi třetinu celého Luhanska, Doněcká lidová republika pak přibližně polovinu celé doněcké oblasti. Norská iniciativa Forum 18 aktualizovala svou analýzu, ve které dokumentuje dlouhodobé omezování náboženských práv v Luhanské lidové republice. Vychází přitom z údajů organizací Freedom House, Human Rights Watch a Zprávy o stavu lidských práv na Ukrajině za období od srpna 2020 do ledna 2021, kterou vydala kancelář komisaře OSN pro lidská práva.
V oblasti se předpokládá aktivita věřících všech tří hlavních křesťanských proudů – katolického, protestantského, a zejména pak pravoslavného (Ukrajinské pravoslavné církve i Ruské pravoslavné církve), muslimů, Židů a oddaných Kršny. Řada náboženských společenství je však v této oblasti zcela zakázána a pronásledována. Úřad komisaře OSN pro lidská práva uvádí, že představitelé některých náboženských společností přerušili v obavách z pronásledování spolupráci a přestali s úřadem komunikovat.
Od vyhlášení Luhanské lidové republiky dochází k raziím, při nichž jsou zadržováni a pokutováni představitelé náboženských společenství i řadoví účastnící shromáždění a je jim zabavována náboženská literatura. Na raziích se obvykle podílí tajná policie Ministerstva státní bezpečnosti (SSM) a policie. Povstalecké luhanské úřady trvají na tom, že náboženské komunity, které neprošly místní registrací, jsou nezákonné. Poukazují na dekret Igora Plotnického z května 2015, který v období platnosti stanného práva zakazoval hromadné akce, a místní zákon o náboženství schválený Lidovou radou LPR dne 2. února 2018.
Tento zákon, který vstoupil v platnost 17. února 2018, ukládá všem náboženským subjektům povinnou registraci. To se týká i těch, které již byly dříve registrovány podle ukrajinského práva. Dokud nebudou zaregistrovány znovu, nemají dovoleno pokračovat v činnosti a nemovitosti, v nichž se dříve scházeli, byly odpojeny od vody a energií. Neregistrovaná společenství nesmějí nadále nakládat se svým majetkem, užívat nemovitosti nebo se scházet. Lhůta pro přeregistraci běžela do října 2018.
Podle údajů, které poskytl ministr kultury, sportu a mládeže Dmitrij Sidorov na brífinku 26. prosince 2019, úřady Luhanské lidové republiky k tomuto datu registrovaly pouze 195 náboženských společenství. Z nich bylo 188 z Ruské pravoslavné církve (moskevského patriarchátu), čtyři byly muslimské a po jednom společenství starověrců, Židů a katolíků. Prohlásil také, že „řada dalších organizací, které prošly expertní analýzou religionistiky, jsou nyní ve fázi státní registrace u ministerstva spravedlnosti LPR“. Poskytnuté informace však nejsou příliš spolehlivé. O čtyři měsíce dříve, v září 2019 totiž ministerstvo spravedlnosti, pod jehož agendu náboženská otázka dříve spadala, uvádělo jiná čísla: 36 pravoslavných společenství mimo moskevský patriarchát, 24 baptistických sborů, čtyři adventistické, tři letniční, dvě muslimské a po jednom společenství židovské, řeckokatolické a oddaných Kršny. Úředníci registračního oddělení ministerstva spravedlnosti, které žádosti dříve zpracovávalo, opakovaně odmítali poskytovat statistiky nebo sdělovat, kterým komunitám byla registrace povolena a kterým byla zamítnuta.
Ačkoli zákon stanovuje, že bude se všemi náboženskými společenstvími zacházeno stejně, článek 6 vyžaduje, aby všechna pravoslavná společenství byla registrována v diecézích a ty aby byly uznány v rámci kanonického území moskevského patriarchátu. Zákon tak vlastně neumožňuje existenci pravoslavným společenstvím, která nepatří pod moskevský patriarchát. Přeregistrace byla odmítnuta také církvím protestantským, letničním, baptistickým, adventistickým. Společenství svědků Jehovových se vzhledem k zákazu činnosti v Rusku o registraci ani nepokouší.
Luhanské úřady odmítají přijímat žádosti v jiném než ruském jazyce. Další překážkou registrace je, že každá komunita žádající o registraci musí být schválena Odbornou komisí pro státní náboženskou analýzu, která byla vznikla v září 2017. Místní náboženské organizace musí sdružovat nejméně dvacet dospělých občanů žijících v jedné čtvrti. Registrační přihláška musí obsahovat jejich jména a osobní údaje. Centralizované náboženské organizace potřebují alespoň pět registrovaných místních kongregací. Zákon také ukládá státní registraci veškeré náboženské literatury, kterou po schválení povstaleckými úřady mohou šířit pouze náboženské organizace mezi vlastními členy a musí na ní být uveden celý název náboženské obce.
Náhledový obrázek: Forum 18.
Související příspěvky:
Drastická omezení náboženského života na ukrajinském území, ovládaném separatisty