Devátý den měsíce av je považován za nejtragičtější den židovského kalendáře. Spolu s Jom Kipur jsou považovány za emocionální vrcholy židovského roku. Tak, jak je to skryto i ve slavném výroku známého chasidského rebeho Leviho Jicchaka z Berdičeva: „V každém roce jsou dva dny, kdy je zákaz jídla zbytečný: Devátého avu – kdo by byl schopen jíst? Na Jom kipur – kdo by chtěl jíst?“
Půst v devátý den měsíce avu (který byl tehdy pátým měsícem) je zmiňován několikrát již v Bibli. Např. u proroka Zacharjáše 8, 19: „Toto praví Hospodin zástupů: Půst čtvrtého, půst pátého, půst sedmého a půst desátého měsíce se judskému domu obrátí v radostné veselí a utěšené slavnosti.“ Už tehdy byl tento půst praktikován jako připomínka zničení jeruzalémského chrámu v roce 586 př. n. l. babylonským králem Nabukadnesarem právě v tento den.
Avšak toto není jediná tragická událost židovských dějin, která se váže k tomuto datu. Je zajímavé, že i k druhému zničení jeruzalémského chrámu v r. 70 n. l., tentokráte Římany, došlo právě v tomto datu. A to není vše: I srovnání Jeruzaléma se zemí v r. 131 n. l. a přejmenování na Aelia Capitolina a později pád pevnosti Bejtar, jako opěrného bodu Bar Kochbova povstání, se v roce 135 n. l. udály také právě v tento den. A z mnohých dalších pozdějších tragických událostí židovských dějin, které se udály právě na toto datum, zmiňme alespoň neslavně známé vyhnání Židů ze Španělska r. 1492.
Židovská tradice má odpověď na to, proč se všechny tyto tragédie udály právě v tento den: Vypráví se, že právě devátého avu se vrátili zvědové, které poslal Jozue, aby propátrali zaslíbenou zemi. A deset z dvanácti zvědů podávalo takové zprávy, že veškerý lid zapomněl na všechny zázraky na poušti, kterými je Hospodin zahrnoval – a začal plakat a naříkat (viz biblická kniha Numeri 14, 1). A tu se prý Hospodin rozzlobil a řekl: „Když v tento den takto bez vážného důvodu naříkáte, tak dostanete řadu důvodů, proč budete devátého avu plakat a naříkat.“ A tak se taky stalo.
A protože se jedná o tak tragický den, v mnohých židovských komunitách platí zvláštní režim už v osmi dnech od začátku měsíce av. Jsou aškenázští židé, kteří se od začátku měsíce nemyjí ani nestříhají, nejedí maso ani nepijí víno a ani např. nedělají úpravy nebo úklid v bytě.
Samotný svátek Tiš’a be’av začíná oficiálním posledním jídlem před tímto celodenním půstem. Toto poslední jídlo se nazývá „se’uda mefaseket“ (hebr. oddělující jídlo). Tradičně se jí vejce vařené natvrdo, na které se nasype trocha popela. V jiných komunitách se jí rýže s čočkou, protože čočka svým kulatým tvarem (podobně jako vejce) symbolizuje koloběh života a je (podobně jako vejce) považována za smuteční jídlo. Toto jídlo také smí mít jen jeden chod, a tak se např. kromě vejce už nesmí jíst nic jiného. Musím ale zmínit, že jsou někteří židé, kteří se nejprve normálně navečeří a pak těsně před začátkem půstu (každý svátek v judaismu začíná západem slunce) vykonají tento jídelní obřad.
Pro samotný Tiš’a be’av platí podobná pravidla jako pro Jom Kipur. Tedy:
-
- Nesmí se jíst ani pít
- Nesmí se nosit nic koženého
- Nesmí se sedět na židli vyšší než 3 tfachím (3x asi 9,3 cm)
- Nesmí se mýt, s výjimkou konečků prstů (Letos však mnozí rabíni vzhledem k pandemii mytí rukou povolují.)
- Samozřejmě je také zakázaný sex a jakékoli intimity.
Je též zakázáno se zdravit a posílat dárky, nenosí se sváteční oblečení ani se nepoužívají masti, a i přivonět k parfému je zakázáno. V tento den by se také člověk měl vzdát pohodlí spánku. V praxi to znamená, že by měl omezit počet polštářů nebo např. dát matraci z postele na zem. V synagoze se při ztlumeném světle recituje biblická kniha Pláč Jeremiášův. Studium knih Tóry je v tento den zakázáno. Je to totiž považováno za radostnou činnost (např. s odvoláním na Žalm 19, 9: „Hospodinovy příkazy jsou přímé, rozradostňující srdce.“).
A na závěr se vraťme k výroku proroka Zacharjáše, který říká, že se tento tragický den obrátí „v radostné veselí“. Očekává se totiž, že to bude právě devátého avu, kdy přijde Mesiáš a vše zlé v tomto světě napraví. A musím říct, že mám skutečně známé v Izraeli, kteří věří, že dnes přijde Mesiáš.
Náhledový obrázek: Reliéf na Titově oblouku v Římě, na němž jsou vyobrazeni židovští zajatci, kteří přinášejí po zničení chrámu v r. 70 chrámový poklad do Říma.
Související články:
Tiš’a be-av – židovský den smutku
Roš ha-šana a Jom kipur – vysoké svátky judaismu
Lag ba-omer – den radosti v období smutku.
Lag ba-omer v době koronavirové.
Šavu’ot – den radosti i noc plná rozjímání
Proč se jedí o šavuot mléčné výrobky?
Purim – židovská slavnost i dvoudenní party
Chanuka – Oslava osvobození v rodinném kruhu